The Mafia Boss

4

Vzpomněla jsem si na to, když Mateo nechal zplesnivět sandwich v jeho aktovce. Ovšem smrad zplesnivělého sandwich tomuhle nesahal ani po kotníky. Rychle jsem se odtáhla zrovna ve chvíli kdy přišla učitelka. Hodina probíhala klidně. Bohužel jsem dobře věděla že se Oliver nenechá jen tak odbýt. Takže jsem mohla jen doufat, že se mě na tu otázku nezeptá znova. Opět jsme se s Mateem shledali na obědě. Oba jsme si vzali pizzu a usedli k nejbližšímu stolu. "Co děláš dnes odpoledne? Mohli bychom někam zajít," zeptal se a ukousl si kousek pizzy. "Dnes nemůžu musím se učit a dodělat projekt na biologii."  Usmíval se, ale věděla jsem, že je smutný, kvůli škole jsme se moc nevídali a Mateo využíval každou vteřinu kdy se mnou mohl trávit čas. "Aha, nevadí. Domluvíme se někdy jindy," odpověděl, vstal a odešel. Po pár minutách jsem se rozhodla odejít taky. Cestou jsem to vzala přes šatnu abych si vzala bundu. Když jsem se vracela domů už byla tma. Neviděla jsem pomálu na krok. Jediné světlo v mém okolí byly staré pouliční lampy, které svítily hodně slabě. No tak! vždyť i světluška svítí víc, říkala jsem si po cestě domů. Tíha mojí aktovky mě táhla k zemi, záda mě bolela, bylo to jako bych nesla cihly. Rozhodla jsem se zavolat mamce a vzala si z tašky mobil. Když vtom mě někdo zezadu chytil a přetáhl mi přes hlavu pytel. Mobil mi kvůli velkému šoku vyklouzl z ruky a já slyšela jen malou ránu, jak se roztříštil o zem. "Máme ji,"  řekl neznámí mladý hlas. Znělo to jako kluk v mém věku.