The Mafia Boss

2

„Děláš si srandu!?" křikla jsem a snažila se nabrat větší rychlost. Většina teenagerů si myslí že jsem šílená. Všichni rádi chodili za školu. Co nejdál od učení. Tento přístup jsem já nesdílela, za což byla moje matka velice ráda a já upřímně také. Od vztupu do školy nás dělila poslední ulice a zbývá nám jen pouhá půlminuta. Doběhli jsme na poslední chvíli, oba celí udýchaní s bolestmi na prsou a rudými obličeji. „Příště za tebou nepoběžím," řekl Mateo chraplavým hlasem. Poté už jsme se jen rozloučili a šli do našich tříd. První hodinu byla Chemie. Chodila jsem tam nerada. Chemie mi nikdy moc nešla a navíc jsem musela sedět v lavici s králem pitomců jménem Oliver Evans. Byl to ten nejarogantnější člověk kterého znám a přesto populární. V mozku měl jako vygumovánu. Jediné co ho zajímalo byly holky, popularita a večírky. Byl to hrozný děvkař. Já osobně večírky nemusím. Všude spoustu lidí kteří se na sebe mačkají, hlasitě řvou nebo už leží omámení alkoholem na zemi a nemohou vstát. Dávám přednost lehkému posezení s knížkou a hrnkem teplého čaje. Pořád mě otravoval nebo vyrušoval při hodinách. Je to otřesné.  Neměla jsem na to nervy, ale stěžovat si bylo zbytečné. Oliver byl i přes to všechno učitelky oblíbenec. Aby taky ne. Vždycky za ní chodil jak nějaké ochočené zvířátko. Pořád jí komplimentoval, oblečení a vzhled. Sedla jsem si do své lavice a připravovala si učení na dnešek.