3

16 0 0
                                    

Najednou se rozrazili dveře. V nich stál Oliver ve své staré ošuntělé bundě a dělal divné obličeje. V tu chvíli jsem věděla že peklo začíná. Přišel k lavici a hodil si tašku přímo na moje, už upravené věci. "Nazdar Vio. Jak to de?" začal tím svým oplzlým tónem, který jsem naprosto nesnášela. "Šlo to dobře dokud ses tu neobjevil a nedal sis ten svůj bágl na moje věci." Oliver zřejmě neviděl jak moc mě vytáčí nebo si toho byl dobře vědom a měl z toho radost. I tak pokračoval v jeho otravném mluvení. "Ale notak. Proč ten protáhlí oblyčej krásko." V tu chvíli jsem myslela že se pozvracím. Krásko?! takhle mi ještě neřekl. Bože je tak zoufalý že začal flirtovat se mnou. To mu došli holky na balení. "Neříkej mi krásko." Vytáhla jsem si svoje věci zpoza Oliverova batohu a začala je zase přerovnávat. "Co děláš dneska večer...krásko?" zeptal se. Co?! Dělá si srandu. Snad mě nechce pozvat na rande. Podívala jsem se na něj výrazem, kterému Mateo říkal "Nevidíš že nemám zájem." Mého obličeje si jak si nevšiml. To jsem si myslela až do chvíle dokud mě nechytil pod bradou a přitáhl si mě k sobě  blíž. Naše obličeje dělilo jen pár centimetrů. Bože chtělo se mi zvracet ještě víc. Z blízka vypadal hůř než normálně. Jeho nechutný kropenatý obličej plný akné byl tak blízko. "Tak co půjdeš dneska se mnou ven?" řekl a křivě se usmál. V tu chvíli jsem ucítila ten nejodpornější zápach v životě. Táhlo mu z pusy, jako kdyby si měsíc nečistil zuby. Zvedal se mi z toho žaludek.

The Mafia Boss Kde žijí příběhy. Začni objevovat