The Mafia Boss

1

Jako každé ráno jsem vstala z postele, upravila se, a ještě rozespalá šla směrem do kuchyně. "Jak jsi se vyspala?" řekla mamka, která seděla u jídelního stolu s šálkem kávy. "Šlo to," zívla jsem a vzala si jogurt z ledničky. "Ještě chvilku vydrž. Až se vrátí Liam tak to nějak vyřešíme s penězi a koupím ti novou postel," usmála se. "To je v pořádku. Není kam spěchat," oplatila jsem jí úsměv a hodila si batoh na záda. Liam je můj starší bratr. Chodí na Newyorskou Policejní akademii. Hodně studuje a bydlí na koleji, takže se moc nevídáme. Jsem ráda že ho zase uvidím. "Už musím jít, nebo přijdu pozdě," rozloučila jsem se s mamkou a vyrazila do školy. Než jsem se vzdálila, z dálky jsem slyšela, jak na mě volá. Co říkala, to už jsem neslyšela. Cestou do školy jsem si nasadila sluchátka a poslouchala muziku. Vyndala jsem si z batohu mobil, začala listovat play listem a přemýšlela. Když v tom jsem za sebou uslyšela známý hlas, jehož majitele jsem dobře znala. Byl to můj nejlepší kamarád Mateo. Znali jsme se už od školky. Díval se na mě svýma bledě modrýma očima s tím jeho lišáckým úsměvem, který pokaždé dělal. Neváhala jsem, rozběhla se a skočila mu kolem krku. "Mateo, vyděsil si mě," vykoktala jsem s  nadšením. "Jak se máš?" „Dobře, za nedlouho se vrátí Liam". Z této odpovědi Mateův úsměv zmizel. „COŽE?!" vyhrkl ze sebe. Tihle dva si už od dětství šli po krku. Nesnášeli se. „Neboj, to zvládneš."
„To pochybuju. Tvůj bratr se zvládnout nedá." řekl a protočil oči. Můj pohled sjel z jeho naštvaného obličeje na hodinky. V tu ránu jsem zbělela. „Nestíháme!!" zařvala jsem a rozeběhla se směrem ke škole. Mateo mě pomalu doháněl s nechápavým výrazem. "Kam se ženeš, tak holt přijdeme pozdě.