Who you are? I'm your found woman.

Změna

Zrzka stála před vchodovými dveřmi a přemítala jestli to má udělat nebo ne, teď už se jí nezdálo jako dobré rozhodnutí.

Co když někoho má, co když ji tady nebude chtít, co když bude naštvaný.

Přestaň, okřikla se a zhluboka se nadechla, přiblížila ruku ke dveřím aby zaklepala.

Zase ji stáhla zpět k tělu. ,,To zvládneš, o nic nejde, kdyžtak prostě odejdeš." Mluvila potichu sama k sobě. Zase se zhluboka nadechla a tentokrát už vážně zaklepala.

Nervózně si zkousla ret a hrála si s náramek. Dveře se otevřeli, zkoprněl a díval se na ni jako na zjevení.

Když se probral z prvotního šoku, že ji vidí zrzku sevřel v náruči. Opětovala mu to, cítila se v bezpečí, nadechla se jeho vůně. ,,Suzzy, co ty tady děláš?" Zeptal se jí zvědavě. ,,Pojď dál." Táhl ji dovnitř, už totiž stihl poznat své zvědavé sousedy.

Váhavě vstoupila do malého, ale pěkného bytu a obezřetně se rozhlížela. ,,Neboj nikdo tady není." Usmál se, když viděl její rozpaky a odvedl ji do obýváku.

Zkoumavě si ji prohlížel, vypadala jinak, ztrhaně, ale i tak byla pořád stejně hezká jako si ji pamatoval.

,,Musím ti něco říct." Zvedla oči od podlahy a přivlastnila si, pravděpodobně jeho, kafe položené na stolku před ní. ,,Budeš mě nenávidět." Ztlumila hlas, nechápavě ji sledoval. ,,Proč bych to dělal?" ,,Něco se stalo." Chtěl ji pohladit po ruce, ale ucukla, zarazil se. ,,Měsíc potom co jsi odešel jsem zjistila, že jsem-" zasekla se, říct to bylo těžké, ale to těžší ji ještě čekalo. ,,Těhotná." Zašeptala, vytřeštil na ní oči a pohledem sklouznul jejímu břichu. ,,Jenže v desátém týdnu jsem o to dítě přišla." Charlie byl v šoku, čekal hodně, ale toto rozhodně ne. ,,Chtěla jsem ti to říct dřív, ale bála jsem se. Promiň mi to." Rozmrkala slzy a zvedla se ze sedačky, byl to blbý nápad, neměla tam chodit, ale na druhou stranu mu to aspoň řekla.

Charlie zůstal sedět v obýváku a snažil se zpracovat to co se právě dozvěděl, probral ho zvuk otevírání dveří.

Vyskočil na nohy a rychle jí zase zavřel dveře před nosem, s tím že má zůstat, nechtělo se jí, byla přesvědčená, že je naštvaný.

Přesto se, ale nechala odvést zpět, požádal ji, aby mu řekla celé, nechtělo si jí do toho, ale on si to zasloužil vědět.

,,Promiň." Hlesl, když skončila. ,,Měl jsem zůstat s tebou, měl jsem tě podržet, ale já jsem odešel." Jeden na druhého se bolestně dívali.

Hrozně moc si to vyčítal, bral to jako svou chybu, ne její, kdyby tam zůstal třeba by se to nestalo, nebyla by sama, věděl jak jejich rozchod nesla.

Natáhnul k paži, když ji neodstrčila zase si ji přitáhnul k sobě do obětí. Chytla ho kolem pasu a hlavu si opřela o jeho hruď, ulevilo se jí, že na ni nekřičel a že mu to řekla, ta tíha byla neskutečné.

,,Cože!?" Zaječela Stephanie přes půlku ministerstva a v ruce mačkala vzkaz. ,,Kam šla?" Bylo jí jedno, že se po ní otáčí lidé, byla naštvaná.

,,Jestli sis nevšimla, nepíše to tam, netuším kde je." Založila si Emily ruce na hrudi.

,,Co se děje?" Objevil se u nich Philip s Alici po boku. Blondýnka ho probodla pohledem, vrazila mu papír do ruky s příkazem ať si to přečte sám.

Založila si ruce v pasu a naštvaně poklepávala nohou, tím je vytáčela všechny.

,,Klid zlato." Chytnul ji Jeremy kolem ramen, Emily se na něj vděčně podívala. Rychle pohledem přeletěl papír. ,,Musela mít důvod, zvládne to, věř jí, jsem přesvědčený, že bude v pořádku. Není to pro ní jednoduché a jestli jí změna prostředí pomůže, ať jde."