Who you are? I'm your found woman.

Krev

Emily a Stephanie spolu stály na chodbě a poslouchaly, nebylo to totiž první ráno co to slyšely.

,,Myslíš, že je to možné?" Ptala se jedna druhé, zvuky vystřídalo ticho. ,,Možné to je, ale nějak se mi tomu nechce věřit, ona si na to dávala dost pozor." Zaslechly šum z druhé strany dveří, nebylo pochyb, že něco říká, ale nerozuměly ani jednomu slovu. ,,To je pravda, ale co by to jinak bylo?" ,,To nevím, ale dostaneme to z ní."

Dveře se otevřely a v nich stála popelavě bledá zrzka s polorozpadlým drdolem, slabounce se usmála na své spolubydlící a protáhla se mezi nimi, aby se dostala do kuchyně. Potichu ji tam následovaly a zkoumaly pohledem. ,,Jsi v pořádku?" Ozvala se starostlivým tónem Emily. ,,Samozřejmě." Usmála se.

Stephanie ní si Odfrkla a založila ruce. ,,Ne nejsi, to nebylo poprvé, takže mluv." Rozkázala jí. ,,Sue, no tak, bojíme se o tebe, nejsi nemocná?" Stále se Emily snažila být milá a trpělivá. ,,Nebo těhotná?" Doplnila zase Stephanie. Susan si povzdechla a nervózně stáhla gumičku z vlasů. ,,B je správně." Nakonec potvrdila jednu teorii. Dívky na ni nevěřícně koukaly, sice i tu možnost zvažovaly, přesto byly překvapené.

,,S kým?" Zajímalo Stephanie, nad tou otázkou se Susan pořádně zamračila. ,,Co si o mě myslíš, s kým bych asi mohla být těhotná? Myslíte si, že jsem někam šla, opila se a s někým vyspala?" ,,Je to Charlieho?" ,,Samozřejmě." Odpověděla o trochu klidněji Emily. ,,A ne neví to a ano nechám si to dítě. O potratu jsem ani neuvažovala." Rovnou řekla, protože věděla, že to budou další otázky, na co jiného by se tak mohly zeptat.

Nechala je tam stát a i se snídaní odešla k sobě do pokoje, aby se mohla převléknout, musela jít do nemocnice. Ještě chvilku tam stály, než se zase vydaly za ní.

,,Nehyhejte fe hak." Zahuhlala s plnou pusou, ve které držela rohlík. ,,Hem tepf he hruhém mefíci."

,,Zkus to prosím zopakovat až to spolkneš." Poprosila dívku Emily a sedla si na její postel, ta protočila oči. Stephanie pořád stála ve dveřích s pohledem upřeným na odhalené břicho své kamarádky, na kterém nebylo nic vidět.

,,Říkala jsem, že se na mě tak nemáte dívat, že jsem teprve ve druhém měsíci." Zopakovala to, když dožvýkala.

,,Teprve?" Vystartovala Nia. ,,Teprve ve druhém měsíci? A říct si to jako chtěla kdy? Přijde ti normální to všem tajit? Jak dlouho to sakra víš?"

,,Má pravdu Sue, proč si nám to neřekla?" Přidala se i druhá, avšak mnohem vlídnějším tónem.

Susan se rozbrečela, obě dvě se zarazily. ,,Já nevím." Kvílela. ,,Vím to tři týdny, vím, že mu to nesmím tajit, ale nevím jak mu to říct." Zase začala s tím čeho se bála nejvíc. ,,Musím říct, že to vysvětluje hodně věcí." Posadila se Stephanie ke Susan na její postel. ,,Třeba to jídlo a i ty nálady." Zrzka seděla v objetí svých dvou kamarádek, Stephanie měla pravdu, skutečně byla hrozně náladová, ale do teď to braly, že je to kvůli rozchodu.

Když se uklidnila vyděsila se kolik je hodin a s rychlým ahoj zmizela v krbu.

Obě dvě následovaly jejího příkladu a rychle se šly upravit, aby nepřišly pozdě. Přes zeď na sebe křičely co si tom všem myslí.

Proběhla nemocnicí, rychle se převlékla a tak tak stihla dojit do pokoje, kde na ni už čekala Lisa, ne zrovna příjemná sestřička co měla problém se vším a ve všem ho hledala.

Nesouhlasně mlaskla a měřila si ji pohledem. Vynadala jí za uvolněný pramínek vlasů, řekla, že má obejít celé oddělení, zkontrolovat všechny pacienty a odešla.