Who are you? I'm your found woman.

Následky

Byl už třetí týden školy, čas večeře a ve  Velké síni se nacházeli všichni studenti Bradavic, když se Brumbál rozhodl, na Remusovu žádost, zakročit.

,,Všichni mě poslouchejte." Stoupnul si před ně ke stupínku. ,,Všichni už jste zajisté slyšeli o vztahu profesorky Evansové ke dvojčatům Potterovým a chtěl bych vás ujistit, že to co tady koluje je pravda. Skutečně je to jejich starší sestra, která nastoupila na mou žádost." Síni to zašumělo. ,,Říkám vám to proto, protože se mi nelíbí chování některých z vás." Ač to bylo neuvěřitelné, pohled stočil hlavně k Nebelvírskému stolu. ,,Věřím, že by to zvládla sama, ale s ostatními kolegy jsme se shodli, že to potvrdíme i my, kteří to víme celou dobu. Říkám vám to v době její nepřítomnosti, protože neví, že k vám chci mluvit."

Caleb se provokativně otočil na Harryho, který mu věnoval znechucený a zamračený pohled.

,,Je jednoduché lidi soudit, ale pochopit jejich životy a problémy zvládne málo kdo. Měli by jste si uvědomit, že také přišla o rodiče a vraždu obou dvou viděla a ani ona nebyla před jeho zlými kouzly ušetřena a má to pro ni doživotní následky."

Síni to zase začalo šumět, Brumbál se vrátil na své místo. ,,Bude naštvaná." Promluvil Severus. ,,Kvůli tomu, že jste jim řekl o následcích a možná i kvůli tomu, že si věci chce řešit po svém."

,,Jsem si toho vědom Severusi, ale řekl jsem to proto, aby pochopili, že ničí život není jednoduchý." Vysvětloval, Severus si odfrkl, věděl, že bude zuřit.

,,Přišlo se vlastně co jí ta kletba udělala?" Ozvala se Minerva.

,,Tuší to." Připojil se Remus. ,,Ví to." Utrousil Severus ve stejnou chvíli.

,,Víš co je to za následky?" Naklonil se Caleb přes uličku k Ginny a mluvil tak aby je nikdo neslyšel.

,,Toto netuším." Zavrtěla hlavou. ,,Ale myslím, že to jen tak neřekne."

,,Proč se s ní bavíš?" Zašklebila se Pansy.

,,Ze stejného důvodu proč se bavím s tebou." Pokrčil rameny. ,,Dobře se s ní povídá a jako bonus, sere to Rona." Dodal a schválně se na něj otočil, ten ho zase vražedně pozoroval spolu s Harrym, Hermiona si radši povídala s nějakou spolužačkou.

Susan skutečně zuřila když to zjistila, že k žákům ředitel mluvil, když tam nebyla.

Nejdříve rudá vzteky vletěla do kabinetu Severuse, kde moc nepochodila, protože jí řekl, že říkal Brumbálovi, že bude zuřit. Netrvalo dlouho než se dostala do kabinetu Remuse, ten tam, ale nebyl, naštvaně se dostala zpět sobě.

Tam na ni Remus čekal, věděl, že ho bude hledat. Neměl potřebu jí vyvracet, že to byl on kdo o to ředitele poprosil, nechtěl se dívat na to jak jí ubližují a ona se kvůli tomu trápí.

Severusovi se nechtělo ji uklidňovat, takže jen dal vědět někomu jinému ať to udělá a šel zpět do své laboratoře.

,,Proč si ho ale nechal, říct o těch následcích?" Křičela. ,,To první bych ještě skousla, ale proč ty následky?"

,,Susan, pochop, že už to bylo potřeba, neřekl jaké jsou, ale aspoň si studenti uvědomili, že to ani pro tebe nebylo jednoduché." ,,Co je jim po tom? Je to moje věc." ,,Ale já už jsem se na to, jak trpíš, nezvládl dívat." Povzdechl si, věděl, že nemá cenu zvyšovat hlas, jen by ji ještě víc vytočil.

,,Jsem rád, že jsem to udělal a za tím si stojím." Řekl pevným tónem a sledoval zrzku, která začala pochodovat po kabinetě. ,,Spousta z jich se uklidnila, když to potvrdil ředitel a všichni profesoři, kterých se zeptali, řekl bych, že nejvíce je přesvědčovalo Severusovo vrčení kladné odpovědi."