„Slyšíš to?" zašeptal jsem tak, aby mě slyšel jen Taehyung.
„Co?" zeptal se on a hned na to jsem za sebou uslyšel kroky. Prudce jsem se otočil, dal do tetivy luku šíp, který jsem měl ještě před chvilkou zavěšený i s lukem na zádech a v příští vteřině už mířil na postavu, od nás vzdálenou na pár metrů, které kroky patřily.
Okamžitě se ona postava zastavila.
Ona osoba byla od nás pár metrů a měla na sobě černou kapuci, která odkrývala jen její pusu. Jungkook stál mezi námi a já byl za ním schovaný. Chtěl jsem vyjít zpoza něj, ale Jungkook to očividně vycítil.
„Ať tě to ani nenapadne. Teď jsme o tom mluvili." zavrčel na mě potichu a já zůstal za ním.
„Odhoď zbraně!" nařídil cizincovi.
Ten sáhl do kapsy a vytáhl pár vrhacích nožů, které aniž by se díval, kam míří, vrhl všechny najednou na kmen stromu pár metrů vedle něj, které se do něj s jistotou zabodli.
„Ukaž se nám a dej ruce nad hlavu!" zavolal jsem na něj a nepolevoval tetivu.
Viděl jsem, jak se cizinec před námi ušklíbl, než pomalu zvedl ruce a pomalu si sundal kapuci, ruce pak nechal nahoře v ůrovni hlavy.
„Kdo jsi? Proč jsi nás sledoval?" zeptal jsem se černovláska před námi, když jsem ho nepoznával.
To už ale prince přemohla zvědavost a vykoukl zpoza mě.
To není pravda.. Ne, nemůže být....
„Tak se zase vidíme, Taehyungu. Nebo si už na svého nejlepšího kamaráda nevzpomínáš?" řekl...
„Yoongi?" vydechl jsem překvapeně.
„Tak přece jen." řekl se svým známým úšklebkem. Jestli se za tu dobu změnil, tohle mu zůstalo.
„Yoongi!!" vykřikl jsem radostně, ignoroval jsem Jungkookovu snahu mě zastavit, rozběhl jsem se k Yoongimu a skočil mu kolem krku.
„Myslel jsem si, že tě už nikdy neuvidím."
ČTEŠ
V pasti - Yoongi (2. díl)
FanfictionBěžel jsem lesem. Jungkookův luk jsem v pravé ruce křečovitě držel, na zádech mi v toulci zůstávali poslední šípy, přesto jsem je nepoužil. Mých pronásledovatelů bylo mnohem víc, nemohl jsem si dovolit se zdržet střelbou. Přidal jsem do už tak rychl...
