V pasti - Yoongi (2. díl)

11

Měli jsme závod k našemu potoku. Vyhrával jsem, což se moc často nestává, Jungkook pořád zůstával za mnou, ani se pořádně nesnažil.

Počkal jsem si, až vyhraju a když jsme byli u potoka sesedl jsem z koně a otočil se na Jungkooka, ještě zůstával na Bleskově hřbetě a zatímco zíral na jeho hřívu, nepřítomě ho hladil.

,,Jungkooku?" oslovil jsem ho. Nevnímal. Něco mě napadlo. To se mu asi líbit nebude, ale co mi může udělat. Zabít mě nemůže.

,,Jeď. Dělej, běž." zašeptal jsem Bleskovi do ucha a poplácal ho. Poslechl mě a rychle se rozjel pryč. Jungkook s tím nepočítal a spadl. S tím jsem počítal zase já a jeho pád jsem přibrzdil. Teď ležel na zádech na mechu a překvapeně se díval kolem sebe.

,,Vstávej, už je ráno." zasmál jsem se jeho nechápavému výrazu.

,,Pabo..." řekl potichu s úsměvem, když mu došlo, co jsem udělal, než vstal a prohrábl si své havraní vlasy. Pak ale jeho obočí opět vytvoří písmeno v a on opět přestal vnímat. Něco ho trápí. Hodně.

,,Děje se něco?" daruju mu mírný úsměv.

,,N-ne, jen..." došla mu slova. ,,To neřeš." mávl nad tím rukou a úsměv mi opětoval.

,,Mě to můžeš říct." 

,,Mám pocit, že už tu není bezpečno." zalhal jsem. Jinak bych se ho nezbavil. Nedokázal jsem přestat myslet na královu nabídku a jeho doteky. Nevěděl jsem, jak to odmítnout. Nejsem gay. Ale i kdybych byl, nepotřebuju to, co mi slíbil. Nestojím o to.

,,Jak to myslíš?"

,,Potom, co jsme včera stříleli, jsem měl pocit, že nás někdo sledoval. Jel jsem se na to místo podívat znovu, ale už jsem nikoho nenašel. Při cestě zpátky jsem potkal tebe. Doufám, že už to bylo naposledy, co jsi se rozhodl mě sledovat. Taehyungu, nemůžeš dělat věci, které dělám já. Jsi korunní princ, ty máš budoucnost, kdyby se ti něco stalo, neodpustil bych si to. Nikdo by mi to neodpustil. Mohl jsi přijít o život. Dokážeš si představit, do jakého nebezpečí jsi možná šel?"

,,Co kdyby se ti ale něco stalo? Vím, čeho se bojíš. Máš starosti, že je tady někde Jack. Měl jsi podezření, že tam někde je. A co když to je pravda? Chci tím říct, co kdyby na tebe narazil a zaútočil na tebe? Co kdyby nebyl sám? Kdo by ti v tu chvíli pomohl, když ne já?"

Povzdechl jsem si.
,,Já si většinou poradit dokážu. Ale i kdyby ne, musíš si pamatovat, že ať se stane cokoli, nesmíš se kvůli mě pouštět do nebezpečí.* Nikdy. Dělám to proto, abych tě ochránil." chytil jsem ho za ramena a zadíval se mu do očí.
„Je to moje práce. Musím se postarat o tvoje bezpečí. A proto potřebuju, abys to pochopil."
Sklopil pohled a nepatrně přikývl.

V tom se ale za mnou něco ozvalo. Něco jako zapraskání větviček... Zpozorněl jsem.

Někdo je tady. A blízko.

Poznámka autora:

* Tuhle větu si zapamatujte. ; )