Dívka a kůň - nezkrotný hřebec

kapitola 6.

Už jsem tu týden a za tu dobu jsem se naučila jak to tu chodí. Každý den plný tvrdé práce, ale také i zážitků. Neuvěřitelné co všechno se může stát při skládání balíku. Samozřejmě že jsem skončila mezi nimi. Teď momentálně ale začíná moje výuka. Za ten týden jsem se naučila jak správně manipulovat s koňmi ze země a jak je správně nasedlat a nauzdit, ale teď přichází ta těžší část. Naučit se jezdit. Nat mě ujistila že pokud bych vyloženě nechtěla, tek mě nebude nutit, ale já jí řekla že se chci už dlouho naučit jezdit. Samozřejmě že to byla i pravda. Nat se rozhodla že mě bude učit ona osobně ale budu se muset hodně snažit a nebude mě nijak šetřit.
Právě stojím s ohradě spolu s Nat, která mi vybrala koně. S tímto koněm strávím celé léto takže je podle Nat k ničemu začínat s nějakým koněm se kterým bych pak stejně nejezdila. Ten kůň je mladá klisna jménem Střela. Hnědá klisna s černou hřívou a bílou lysinou. I když měla podle některých naprosto obyčejné zbarvení, byla opravdu hezká. Ten její bystrý a života plný pohled se mi líbil. Ale teď na naší budu muset nasednout.
Nat ji měla pro jistotu na dlouhém vodítku ale jinak mě nechala dělat všechno samotnou. Opatrně jsem nasedla v uchopila pořádně otěže. Cítila jsem jak Střela pode mnou začala být neklidná a začala přešlapovat. ,,Uklidni se Kiro. Když budeš nervózní ty, bude nervózní i kůň." začala Nat.

Přikývla jsem a snažila se uklidnit. Zhluboka jsem se nadechla a zas vydechla. A opravdu, když jsem se uklidnila, začala být Střela klidnější. Ještě jsem ji pohladila po krku a pak jsem věnovala svou pozornost Nat.

Nat se pousmála. ,,Dobře, a teď přejdeš do kroku. Když chceš aby kůň zrychlil, tak stiskneš obě nohy k tělu koně. A když se rozejde, tak zase povolíš. A takhle to funguje pořád dokola. Když kůň neposlouchá, můžeš ho lehce ťuknout patama." vysvětlila.

Opět jsem přikývla a udělala jsem co po mě Nat chtěla. Stiskli jsem obě nohy a tím Střelu pobýdla k chůzi. Střela se pomalu rozešla a jelikož ji měla Nat na provaze, Střela chodila dokola okolo ní. Bylo to zvláštní ale úžasné. ,,Dobře, jde ti to skvěle. Tak a teď zkus Střelu znovu pobídnout." přikázala mi Nat.

Udělala jsem co Nat řekla a znovu jsem Střelu pobýdla. Střela přešla do klusu a já se musela pořádně držet. Předtím mi Nat řekla že se nesmím chytat hrušky sedal pokud to nebude nutné, takže jsem se musela držet nohama. Bylo to těžší než jsem myslela. Spoustu lidí si myslí že jízda na koni je vožení zadku ale opak je pravdou. Klus je opravdu nepříjemný pokud na něj nejsi zvyklý.

...

Trénovala jsem od rána do večera. Každý den a každý den jsem se zlepšovala. Občas jsem postřehla pohledy ostatních jak mě sledují. A nejen ten Nellyn a Lillyin ale i Samanthin opovržlivý a občas i kluci kteří si ze mě zřejmě dělali srandu. Dny ubýhaly a další dva týdny byly za mnou. Teď už jsem uměla klus, cval a jednou jsem zkusila i trysk ale nebylo to nic moc.
Momentálně je brzy ráno a já jsem si přivstala. Mám totiž poprvé jet mimo ohradu spolu s Nelly a Lilly. Obě, stejně jako já jezdí každá jen na jednom koni. Nelly má mladého rezavého valacha jsem Blesk a Lilly bílou kobylu jménem Peggy.
Došla jsem pro Střelu do stájí, osedlala ji, nauzdila ji a pak už jsem jen počkala na Nelly a Lilly. Vyšli jsme ven, tam jsme nasedly a vyjeli jsme do lesů. Poprvé jsem si mohla pořádně prohlédnout okolní krajinu. Bylo to opravdu úžasné. Prostě jsme jen tak jely, povídaly si a smály se. Během cesty jsme narazily na pár moc pěkných míst. Obzvláště se mi líbila malá mýtinka v lese která byla jen kousek od ranče. Nakonec jsme se vrátili zpátky krátce před obědem, takže jsme obstarali koně a šly k jídelně. To by nás ale nesměl někdo vyrušit.

,,Ale ale. Není to naše měšťanda?" začala si do mě rýpat Samantha. ,,Co chceš Samantho." zeptala jsem se jí ostře. Samantha se zašklebila. ,,Nebuď hned tak naštvaná. Hledám Sebastiana, měla jsem se s ním sejít. Máme totiž na dnešek naplánovanou schůzku." řekla provokativně.

Hned mi bylo jasné že se mě snaží vyprovokovat jakýmkoliv způsobem. Ale, to si jako myslí že mě vyprovokuje tím že se mě bude ptát na Sebastiana. Proč by mě to mělo zajímat? ,,Ne neviděla jsem ho. Ale myslím že se právě teď někde před tebou schovává." odpověděla jsem lhostejně.

Samantha měla opět ten překvapený pohled. Zřejmě nebyla zvyklá aby jí takhle někdo odsekával. Každopádně jsem se na ní vykašlala a s holkama který stáli kousek dál jsem se vydala k jídelně. Neměla jsem ani náladu jim říct na co se mě Samantha ptala. Nechci se o ní bavit.

...

Hned po obědě jsem si vzala z pokoje luk s šípy a opatrně jsem se vykradla z ranče na lesní mýtinku. Chci si chvíli odpočinout. Chci si prostě jen zastřílet. Chci být chvíli sama. Vzala jsem z toulce první šíp, nasadila ho, napla tětivu a zamířila na strom který jsem si vybrala jako terč a musela jsem se strefit do suku který byl naprosto jasně vidět. Zamířila jsem a tětivu pustila. Šíp vystřelil a skončil v suku. Vzala jsem další a znovu jsem střelila do suku. Zase trefa. Jednou mě takhle viděl při střelbě táta. To bylo asi před rokem. Tehdá jsem se trefila přesně do středů šesti terčů. To bylo mé staré místo na trénink. Tehdá mi řekl že bych mohla střílet závodně. Na to jsem se ale vykašlala. Já střílím pouze pro svou radost. Nechci závodit. Nejsem soutěživý člověk. Od té doby chodím na to místo kam chodím doteď. Najednou jsem za sebou zaslechla prasknout větev. Rozhodla jsem se dělat jakože jsem si ničeho nevšimla. Sáhla jsem do toulce pro další šíp, nasadila ho ale místo toho abych zamířila na suk jsem se bleskově rychle otočila, natáhla tětivu a zamířila na to co mě vyrušilo. Už jsem měla tendence pustit šíp ale hned jsem ho stiskla ještě pevněji. Ten na kterého jsem mířila byl Sebastian.