Dívka a kůň - nezkrotný hřebec

kapitola 5.

Holky mě vyvedly ze stájí a šli někam na druhou stranu. Provedly mě celým rančem a všechny mi představily. Bylo to tu opravdu úžasné. Nikdy by mě nenapadlo že nějaké takové místo existuje. Nakonec jsme se vrátili ke stájím. ,,Hele holky pojďte, kluci zrovna budou přivádět koně ze vzdálenější pastviny." řekla najednou Lilly.

Nelly se rozešla směrem za stáje a já s Lilly jsme ji následovali. Sotva jsme vyšly z poza rohu, naskytl se mi pohled na rozlehlou pastvinu za níž se pyšně tyčily hory. A pak jsem zahlédla několik jezdců na koních. Každý vedl alespoň tři koně a všechny je odvedli do ohrady. Všechny je pustily a nakonec šli se svým koňmi směrem k nám. Začala jsem si všímat různých tváří a holky mi mezitím říkaly jejich jména. Snažila jsem si je zapamatovat ale zapamatovat si jen tak z fleku sedm dalších tváří dá celkem zabrat. Ti kluci vyšli z ohrady a šly do stájí aby se nejspíš postarali o koně. Najednou jsem uslyšela ten pištivý smích těch čtyř holek jelikož zřejmě byli ve stájích s těmi kluky. Jen jsem protočila oči, ale než jsem stačila něco udělat, holky už mě za sebou táhly do stáje se slovy ,,Jen se s nimi pojď seznámit". Mojí reakcí byl vyděšený pohled a neustálá snaha o útěk. Ale neměla jsem šanci.

Holky mě vtáhly do stáje a to byl můj konec. Kdybych se teď pokusila o útěk, akorát bych se ztrapnila. Prostě si jich nebudu nějak zvlášť všímat. Když jsme "vešly", naskytl se mi pohled na Samanthu která se lísala k jakémusi černovláskovy. Mám za to že holky říkaly že se jmenuje Sebastian. Znovu jsem protočila oči a následovala holky které šly přede mnou. Už už jsem viděla jak se Lilly nadechuje aby něco řekla ale já jsem jí rychle stiskli předloktí. Zřejmě pochopila o co jsem se snažila a tak jsem pustila Lillyinu ruku a potichu jsme okolo skupinky pouze prošly. Samozřejmě že ne bez povšimnutí. Všiml si mě ten blonďák. Matthew nebo jak se jmenuje. ,,Hele ty. Ty s těma černýma vlasama." řekl.

Otočila jsem se na něj ale nic jsem neříkala. Pouze jsem ho sledovala s nic neříkajícím pohledem a čekala co z něj vypadne. ,,Ty jsi nová co?" zeptal se. Jen jsem přikývla. Byla bych se otočila a odešla ale v tom se přidaly Nelly a Lilly a já byla v koncích. ,,Takže kluci, toto je Kira. Je tu na celý prázdniny." představila mě Nelly. ,,Aha, takže Kira." odpověděl Matthew. Pak se ale ozvala ta Samantha. ,,Ale, vsadím se že je to jenom další holka z města která si o sobě myslí bůh ví co a poslal ji sem její tatík aby alespoň dva měsíce měl něco v peněžence. Co Kiro. A zajímalo by mě jestli se bojíš koní. Koně, to jsou taková ta velká zvířata se čtyřma nohama."

Nic jsem jí na to neřekla. Jen jsem dál stála a lhostejně na ní koukala. Ale to ohledně táty mě zasáhlo. Už takhle si připadám u táty méněcenná. Vyhnala jsem to z hlavy a vrátila se do přítomnosti. Samantha měla provokativní úsměv. Bylo mi jasné že mě chce rozhodit. Ale to se jí nepodaří. ,,Řekla bych že jediná kdo si tady o sobě myslí bůh ví co, jsi ty Samantho." řekla jsem jí.

Její výraz byl v tu chvíli k nezaplacení. Tvářila se jako vyoraná myš. Musela jsem se hodně ovládat abych nedostala záchvat smíchu. Nakonec jsem se prostě otočila a odešla. Pro dnešek bylo toho seznamování dost. Ale na to jak se lísala k tomu Sebastianovy, tak nic nedělal když jsem ji takhle "urazila". Jen jsem nad tím pokrčila rameny a podívala se na hodiny visící u vstupu do jídelny. Bylo šest večer. Za hodinu bude večeře, takže mám ještě chvíli čas. Šla jsem k sobě do pokoje a otevřela skříň. Nějakým způsobem jsem ale zavadila o vak na luk. Když dopadl, k mému překvapení v něm něco bylo. Sáhla jsem dovnitř a vytáhla předmět. Byl to můj nůž. Občas jsem nejen střílela s lukem, ale také umím házet s noži. Tenhle jsem měla extra ráda, protože byl vystřelovací a zároveň naprosto dokonalý k házení. Ani jsem nevěděla že jsem si ho brala s sebou. Dala jsem si ho do kapsy a vzala jsem si mikinu protože se ochladilo. Pak už jsem šla směrem k jídelně protože fakt nechci přijít pozdě.
Šla jsem ihned do jídelny, kde už bylo pár lidí. Byly tam i Nelly s Lilly. Šla jsem si pro jídlo a ještě než jsem přišla k pultu, už mě přivítal Miriamin úsměv. Miriam a její manžel Henry zde vaří už celá léta a pamatují Nat jako mladou dívku. Miriam před mě postavila talíř naplněný jídlem dá se říci skoro až po okraj. Už při obědě mi vyjasnila že mi bude dávat extra porce jelikož jsem prý vyžle. Ona je to tak trochu pravda ale zdání klame. Nejsem tak slabá jak vypadám. Tohle vysvětlování mi však nebylo nic platné. Ale nic jsem proti takové porci neměla. Miriamino a Henryho jídlo bylo naprosto úžasné. Nejen že bylo každý den něco jiného, ale i naprosto skvěle chutná. S radostí jsem si talíř vzala, ještě jsem poděkovala a šla si sednout k Nelly a Lilly. Nejdříve jsem váhala ale i za ten jeden den jsme se staly kamarádkami. Celá léta jsem nikoho takového neměla, a teď nejednou mám dvě kamarádky. Holky si mě všimli a když zaregistrovaly že váham, prostě mě popadly za ruce a dotáhly ke stolu. Byla jsem šťastná, opravdu jsme si rozuměli. Nejdříve jsem si myslela že to bude příšerný ale zmýlila jsem se. Jediný kdo mi tu kazí náladu je Samantha. Je opravdu příšerná. Vytěsnila jsem ji z hlavy a bavila s holkama. Ale jsem si jistá že se toho ještě hodně stane. Přece jen mám před sebou celé prázdniny, takže jsem zvědavá co se stane. Ať už je to jak to je, pokusím si toto léto co nejvíce užít a nic mi v tom nezabrání. Ani ta nafoukaná Samantha. Spolkla jsem další sousto naprosto úžasně chutnajících halušek a dál se smála s Nelly a Lilly nad vtipnými zážitky.