The Song of Shadow and Crows

4.

Vešla do sálu plného lidí. Do nosu jí uhodila lahodná vůně různých jídel a parfémů. Bezcílně si to korzovala mezi nimi. S falešným úsměvem se zastavila u těch nejdůležitějších osobností a zapředla s nimi krátký nezajímavý rozhovor. Pravidelně se dívala hodiny. Zbývala poslední půlhodina do jejího proslovu. Poté se bude moci vytratit.

Byl rád, že mu dovolili se umýt a vzít si čisté oblečení. Dlouhé stříbrné vlasy si stáhl do drdolu. Cítil se vyčerpaně. Dovolili mu pít lidskou krev, ale teď opět musel přesedlat na normální stravu. Všechno se muselo vrátit do stejných kolejí a nesměl nikomu vyzradit, čeho s Tanviným otcem dopouštěli.
Zahnal dotěrné vzpomínky a vešel do přeplněného sálu. Vůně lidí kolem ho uhodila do nosu a jeho smysly explodovaly. Oči se mu zbarvily do ruda a dychtivě si prohlížel hosty. Naprázdno polkl a jen stěží se držel.
Nakonec se donutil k pohybu. Zamířil si to ke stolu s plnými sklenicemi vína a šampaňského. Ohlédl se kolem, zda neuvidí Tanvina otce a pak do sebe vyklopil jednu, druhou a třetí sklenku vína. Zavřel oči a trochu se uklidnil. Nacpal si do pusy pár jednohubek a pak se otočil k odchodu, když v tom ji uviděl.
Sebevědomě si to kráčela přímo k němu. Zachytil její vůni. Změnila se...Dřív z ní cítil dítě, kterým byla. Cítil bonbóny a vanilku. Teď cítil eukalyptus a šalvěj. Nesla se s půvabem své matky a sebejistotou svého otce. Dlouhé vlasy barvy mědi jí rámovaly obličej. Její tělo se zakulatilo do ženských tvarů a její upnuté šaty temně modré barvy to dokonale zvýrazňovaly. Byly přesně tak akorát dlouhé, aby byly stále sexy, ale ne zas nepatřičně krátké.
Ponzi se nenáviděl za vlnu vzrušení, která jím projela. Bože, musím si dát ledovou sprchu. Řekl si. Omlouval si to tím, že od doby, co ho chytili, neměl žádnou ženu ani den volna a tak jen trochu blázní.
„Nazdar, upíří slouho." Řekla s posměšným úsměvem.
Což ho ještě víc rozdráždilo. „Nazdar, ty malá bestie." Oplatil jí s úšklebkem.
„Už jsem myslela, že se nikdy nevrátíte." Odfrkla si a natáhla se pro sklenku vína. „Kde je otec?"
„Nevím, nejsem jeho chůva."
Chystala se utrousit další jízlivou poznámku, když v tom zacinkala sklenička. Otočila se za zvukem a uviděla svého otce stojícího v čele místnosti.
„Dovolte mi, abych vám poděkoval, že jste dnes večer přišli."
Dvacet let stejný proslov. Tanvi si jen otráveně přešlápla z nohy na nohu.
„Byl jsem dlouho pryč, jak jistě víte, ale na důležitý den své malé princezny jsem se musel vrátit. Když ji tu vidím stát jako mladou ženu, mé srdce plesá. Ona je naše budoucnost, spojení všech našich nejlepších vlastností a jsem na ni hrdý."
Tanvi musela uznat, že byl dobrý herec. Sama by mu na to skočila, kdyby v jeho pohledu nezahlédla zklamání. Matka mu už jistě řekla, že se u ní stále žádný dar neprojevil...Musela se otočit ke stolu pro další skleničku. Pohledem se při tom střetla s Ponzim. Zkoumavě si jí prohlížel, ale nic neříkal. Jen na něj vyplázla jazyk a napila se ledového vína, jehož chuť se jí rozlila v puse. Byla to silná ovocná chuť s lehkým květinovým ocáskem.
„Přejeme ti všechno nejlepší a samé úspěchy do života." Pozvedl její otec skleničku a ostatní ho napodobili.
Tanvi také skleničku pozvedla a hodila do sebe zbytek. Otec na ní mávl na znamení jejího proslovu. Ztěžka si oddechla a přešla na jeho místo.
„Myslím, že vše potřebné bylo řečeno. Děkuji vám, že jste přišli a doufám, že si tenhle den užijete stejně dobře, jako já." Odbyla je s úsměvem, načeš přítomní zatleskali a vrátili se zpět ke svým činnostem.
„Mohla sis připravit něco delšího." Pokáral jí otec. „Někteří sem přijeli z daleka."
„Nepřijeli sem kvůli mně, tak co." Pokrčila rameny.
„Na cestách jsem narazil na nějaký lék." Ztišil hlas. „Mohl by ti pomoct s tvým problémem."
Tanvi si pohrdavě odfrkla. „Nechci se cpát žádnýma práškama. A nemám žádný problém. Prostě jsem nepodědila žádnou moct, to je vše. Smiř se s tím už."
Otec hlasitě syknul a nenápadně se rozhlédl kolem, aby se ujistil, že je nikdo neslyšel. „Tohle neříkej."
„Víš co? Jsem ráda, že ses ukázal. A teď, když dovolíš, si půjdu užívat svou oslavu." S úšklebkem se otočila na podpatku a vykročila do davu.
Koutkem oka zahlédla Ponziho, jak do sebe leje jednu skleničku za druhou a cpe se chlebíčky. Aspoň někdo se dobře baví.