Princ na útěku CZE ✓

Quackityho princ

Byly to tři dny od doby, co se Quackity a Wilbur pohádali. Quackity si za tu dobu prošel celou rekapitulací toho, co si s Wilburem prošel a jak moc mu to změnilo život.

Tyhle chvíle ho nutili přemýšlet. Opravdu musel být na něj tak zlý? Ano, lhal mu více než dva celé roky, ale dělal to pro jeho bezpečí a proto, aby měl život, jaký chtěl. Něco uvnitř něj ho nutilo mu všechno odpustit a uznal, že bez Wilbura by to nebyl on. Byl by otcův panáček, který ho poslouchá a snaží se být jako on.

,,Wilby... proč jsi tak složitý?" Zašeptal si pro sebe a schoval si hlavu pod deku. 

,,Nezapomeň Quackity, že si vždycky musíš vybrat svou princeznu." Řekla mladá maminka svému šesti letému synovi se kterým seděla na jeho posteli.

,,A co když si vezmu prince? Bude to špatně?" Zeptal se zvědavě. Vždycky byl v tomhle ohledu zvědavý. Co kdyby porušil známý koloběh a místo princezny si vzal prince, místo na trůnu, seděl na koni a jezdil po světě, místo toho, aby měl dobré vztahy s okolím na ně útočit a ukazovat jeho moc.

,,Tak si vezmeš svého prince, ale musíš si vždy dobře vybrat. Vyber si jen toho, v koho věříš." Pohladila ho po čepici, kterou už asi druhým dnem odmítal sundat.

,,A co vůbec znamená to 'svého'? To si ho nebo ji budu muset koupit? Budu muset z člověka udělat svůj majetek?" Nad tímhle se usmál. Líbila se mu představa si kupovat lidi a mít je ve svém majetku.

,,Ne, miláčku, nemůžeš si koupit lidi jako svůj majetek, to je proti zákonům. Znamená to, aby jsi si vzal svého prince. Nemusí to být doslovný princ, nebo princezna. Je to někdo, koho vidíš ve snech a všude, kam jdeš. Je jedno jestli je, nebo není z královské rodiny, ale tobě připadá jako tvůj nadřízený. Uděl by jsi pro tu osobu všechno." Vysvětlila žena a Quackity udělal výraz, který jasně říkal, že chápe.

O deset let později leží na tom samém místě a zjišťuje, že jeho princ je teď ve vězení, nejspíše na něj naštvaný a asi za tři dny zemře. Jak se cítil? Ani to sám nevěděl. Všechno bylo těžké rozeznat. Všechny emoce byli jako ty samé. Bez Wilbura je neuměl rozeznat.

Neutekli ani tři hodiny a byl na úplně jiném místě. Místo v posteli byl na Kachničce a cválal pryč.

Nemohl zastavit tu popravu sám, ale s rodinou Wilbura? To už je jiný nápad. Když se do toho dají otcovi nejlepší přátelé, bude to všechno v pořádku a Wilbur bude s ním.

Cesta do sousedního království bude trvat nanejvýše dva dny. Počítá s tím, že Kachnička na tohle není stavěná a po půlce cesty bude muset jít sám. Spíše běžet. Musí si pospíšit, aby to stihl i na cestu zpět.

Dvacátá hodina nepřetržitého běhu a Kachničce už dochází síly. Proto se rozhodl, že půjde sám. Nechal ji u jedné řeky, aby se mohla napít a dočerpat energii. Nebál se o to, že by jí někdo napadl, jelikož tohle bylo uprostřed ničeho. Nikdo tady není a myslivci tady všechno chrání.

Dvacátá osmá hodina. Jeho síly už taky docházeli, ale šel dál. Už měl hlad a žízeň, ale nechtěl zastavit a odpočinout si, aby náhodou nepřišel pozdě.

Třicátá osmá hodina. Už byl skoro před zámkem. Viděl jejich hradby. Teď nesmí padnout. Byl unavený a vyhladovělí. Jenomže tohle bylo za Wilbura.

,,Královno!" Křičel při běhu, když si jí povšiml v zahradách.

,,Quackity? Co tady děláš? Všechno v pořádku? Vypadáš utahaně." Řekl starostlivě a prohlédla si celý jeho stav. Nevypadal dvakrát krásně, ale po tolika hodinách cesty, kdo by se mu divil?

,,Váš syn... Wilbur." Řekl prvně, aby se ujistil, že se jmenuje Wilbur opravdu Wilbur.

,,Ano, je mrtev. Jestli jste běžel takovou cestu na to, abyste se na něj zeptal, tak se omlouvám, ale nechci se k němu vracet." Řekla neutrálně královna a usadila Quackityho na lavičku.

,,Ne, on žije. Je u nás ve vězení. Popraví ho bez vás." Řekl a přemýšlel, jak by to mohl dosvědčit.

,,To není možné. Zemřel po tom, co utekl." Odsekla ho znovu královna a podívala se na Quackityho seklou ruku. Cestou prošel několika trním, takže byl trošku poškrábaný.

,,Wilbur Gold. Vysoký brunet, hnědé oči a vždycky milý úsměv pokud ho někdo nenaštve, pak se v něm probudí maniak s láskou k výbušninám." Po tomhle se královna zastavila v pohybu.

,,To může být jakýkoliv muž ve vašem věku." Bylo vidět, jak se jí nelíbila jejich konverzace.

,,Věřte mi. Všechno to řekněte Luně a uvidíte." Hned po tomhle se všechno zatmělo. Nezvládal to dál a i když nechtěl odejít, tohle mu pomůže dodat energii.

750 slov