Princ na útěku CZE ✓

Quackity a mina

Bylo to dva dny a podle lidí, kteří je kontrolují se blíží, ale jsou vyčerpaní, takže by to pro vyhnance znamenalo malou naději na vítězství.

Všechno několikrát přeplánovali a naplánovali, aby to mělo opravdové účinky a zvětšilo to šanci na vítězství.

Tommyho noha se trochu vyléčila, ale i když mu Techno zakázal trénovat, i tak se učil s mečem, sekerou a lukem.

Quackity doufal, že když jim řekne, jakožto princ, aby přestali, přestanou, ale kdo ví, jaké mají rozkazy.

Podle nejnovějších informací, by tady měli být do dvou hodin. Ženy a děti, které se nemůžou z jakýchkoliv důvodů zúčastnit byli ve stájích se zásoby jídla a vody, aby přežili na nejméně dva týdny.

Všichni bojovníci byli připraveni. Lučišníci na střechách domu, jezdci po stranách, mezi jezdci normální vojáci a v čele Techno, Phil, Wilbur a Quackity. Tommy byl jeden z jezdů, Ranboo jeden z normálních vojáků a Tubbo byl lučišník.

Jakmile uviděli prodírat se lesem vojáky, všichni vytasili zbraně a byli připraveni zaútočit.

Během několika minut stáli čelem k sobě dvě armády. Vyhnanci a králova armáda.

,,Máte ještě jednu šanci se sbalit a odejít, generále Sapnape." Řekl Quackity a navázal oční kontakt s černovlasým mužem s bandanou okolo hlavy.

,,Vám neublížíme, princi. Jdeme si jenom pro ty vyhnance. Záleží na vás, jestli z toho budete mít větší problémy." Řekl neutrálně a očekával, že Quackity zmoudří a půjde na jejich stranu, ale jakmile uviděl Wilbura, který objal Quackityho okolo ramen ve znaku, že ho nikam nepustí, jeho obličej se přesunul z neutrálního do agresivního.

,,Fajn, když to chcete takhle. NA NĚ!" Zavelel a v tu ránu se strhl boj. A pro jejich štěstí, vypadalo to pro vyhnance dobře. Měli všude pastičky na které vojáci nebyli zvyklí. Mysleli si, že minuli jednu, spadli do té druhé.

I jejich další plán vyšel. Rozdělili je na dvě skupiny. Quackity si vzal Sapnapa a jeho nejbližší bojovníky.

Měli štěstí, že tady měli les. Dalo jim to možnost si tady s nimi hrát. Za ty dva roky ho celý prolezli a vědí, kde je jaká skulinka a kde je jaký skoro neviditelný kořen.

To se jim vyplatilo a byli v utajení. Vedli je k jejich poslední pasti. Byla to několika metrová díra v zemi, kamuflážovaná listy, větvičky a kořeny.

Quackity probíhal mezi stromy a snažil se navést Sapnapa a jeho partu do oné pasti, ale zastavilo ho pípnutí.

Znal ho. Bylo to na staré nášlapné miny. Když na ně někdo šlápne, zapípají a když z nich dá nohu dolů, vybouchne to.

Podíval se na toho, kdo stoupl na minu, ale nebyl to nikdo od Sapnapa, nýbrž někdo od Quackityho. Byl to Wilbur. Stál na ní a vyděšeně sledoval Quackityho, který mu pohled opětoval.

Quackity k němu rychle přiběhl a podíval se na tu minu.

,,Běž odsud. Není tady možnost. Běž pryč." Řekl Wilbur a chtěl ho odstrčit, ale Quackity si ho přitáhl do objetí.

,,Nechci tě opustit." Řekl Quackity smutně, ale stále neopustil jejich objetí.

,,To bude dobrý. Zapomeneš na mě, jako každý druhý." Usmál se.

,,Můžu ti něco slíbit?" Zašeptal Quackity smutně. To, co teď udělá bylo hodně těžké.

,,Ano? Cokoliv."

,,Slibuju, že se z toho dostanu." Řekl a v rychlosti blesku odstrčil Wilbura do oné velké pasti pro Sapnapa a snažil se odejít od miny také, ale bylo to zbytečné. Granát by mu ublížil i tak.

Ucítil dopad na zem, ale pomalu ho necítil. Měl už tak v háji všechno okolo. Dokázal by to přežít, ale neměl na to moc šancí. Mina mu odbouchla pod nohou a jeho nohu necítil. Bolelo to, ale utěšoval se myšlenkou, že tohle už brzo skončí.

,,Quackity? Ty idiote!" Uslyšel Wilbura. Nakonec ho i uviděl, klekl si k němu. ,,Proč jsi to udělal?" Zeptal se a slzy mu tekli po líčcích.

Uslyšeli dusot chodidel a Sapnapuv hlas, který se jasně volal.

,,Quacki! Prosím, promiň, promiň, promiň mi to." Už naplno brečel Wilbur u svého skoro mrtvého přítele, který už padal od bezvědomého stavu.

,,Wilby, prosím poslouchej mě. Musíš běžet. Uteč odsud. Zachraň se. Jestli mě najdou, stáhnou se a odejdou. Jestli tě se mnou uvidí, jsi mrtvý." Quackity se pomalu usmíval. Jeho konec se blížil, jeho tělo těžklo a jeho víčka se zavírala pod jejich vlastní tíhou.

,,Neopustím tě." Zašeptal a políbil ho. Vášnivě a zamilovaně. Quackity nemohl uvěřit, že jeho první polibek byl s mužem a ještě s Wilburem.

,,POMOC! TADY JSME! PRINC QUACKITY JE ZRANĚNÝ!" Začal řvát Wilbur pod hysterickým brekem. Quackity se usmál a raději zavřel oči. Nechtěl vidět, jak ho násilně donutí se jim poddat.

720 slov