Princ na útěku CZE ✓

Tulákuv životní příbět

Quackity ho znal, ale jenom z doslechu, co mu vyprávěla jeho kamarádka z vedlejšího království. Vždy jenom projde královstvím a nezajímá se o nic. Důvod, proč se mu říká Glitch je ten, že nikdy není spatřen v letním oblečení a lidem je to divné, tak mu začali říkat Závada, protože je podle nich nemožné, že i v tom největším pařáku si jde celý zahalený v zimním oblečení.

,,Aha, těší mě... Wilbure. Co se ti stalo, že jsem tě našel polomrtvého v našich zahradách?" Zeptal se mile Quackity. Rozhodl se, že bude s ním vycházet slušně a hezky. Nezná jeho život a proč se vlastně stal tulák, takže bude lepší, aby s ním vycházel dobře.

,,Vede k tomu velmi dlouhá historie mého života." Wilbur opustil jejich obětí a lehl si na postel. Byl unavený, ale na tenhle příběh mu síla vystačí. Quackity se ovšem zatvářil velmi divně. Bylo vidět, že přemýšlí.

,,Jseš schopný se převléct?" Řekl z ničeho nic stále zamyšleně.

,,Ano... ale kam s tímhle směřuješ?" Zeptal se Wilbur zmateně.

,,Nebudeš tady spát v roztrhaném, upoceném a zakrváceném oblečení. Dám ti nějaké svoje, které mi je velké, aby jsi tu nebyl v takovém špinavém." Otevřel svou skříň a začal prohrabávat svoje oblečení.

,,Prosím jestli by šlo něco dlouhého a teplého?" Nemusel by ani nic říkat, protože Quackity už mu nesl oranžoví svetřík, hnědé kalhoty a tmavě červenou čepku. Řekl si, že když Wilbur nosí čepici normálně, tak mu dá jednu jeho. ,,To je... přesně to, co jsem chtěl." Hlesl úžasem, když viděl ten nádherný svetr, který byl jako z jeho snů.

,,Už tě mám zmáklého. Převlečeš se sám, že ano? Já se otočím, když budeš chtít." Quackity mu předal oblečení a on si prohlížel svůj vysněný svetr.

,,To doufám zvládnu. Je mi jedno jestli se otočíš. Už tak nemám žádnou soudnost, takže jestli mě někdo uvidí, jak se převlíkám, co se mi může stát?" Zasmál se smutně. Bylo vidět, že je na dně a v depresích.

Quackity se jenom usmál a otočil se. Chtěl mu dopřát pocit toho, že k němu má respekt a že má svoje soukromí, které mu asi chybělo za ty roky co se toulá po světě.

Když se oblékl, tak ho Quackity, i když zprvu Wilbur protestoval, položil do jeho postele. Quackity si lehnul vedle něj a nechal ať se Wilbur uvelebí na jeho hrudníku.

,,Teď mi řekni, jak jsi se dostal do tak zraněného stavu v jakém jsem tě našel." Řekl Quackity potichu.

,,Už když jsem se narodil, tak jsem byl velmi nesvobodné dítě. Když jsem udělal něco jinak, než moje matka chtěla, tak jsem byl ale nehorázným způsobem potrestaný. Nesnášel jsem to a tak jsem ve svých 10ti letech utekl a stal se tulákem. Trvalo mi dlouho, než jsem se stal aspoň trošku zkušený v tomhle životním stylu. Udělal jsem hodně velkých změn a teď vlastně žiju skoro jako normální občan. Jenom cestuju ze země do země. Bohužel se to rozlehlo po královstvích a všude mě znali. Jsem ve vyhnanství v severním sousedském království, takže jsem to obcházel přes vaše území, kde si mě všimli stráže vašich hranic a zaútočili na mě a udělali mi tohle všechno, zlomili mi můj meč a vzali mi můj nůž. Neřešil jsem to, protože ty zranění byly vážnější a tak jsem jim utekl. Nevím jak, ale povedlo se mi to. Doběhl jsem před hradby. Nevěděl jsem, že vedou rovnou do vašich zahrad. Myslel jsem, že vedou do města. Tak nějak jsem to přelezl a řekl jsem si, že dojdu někam, kde si mě někdo všimne, ale najednou jsem se probudil tady. Sám, vyděšený, s obvazy po celém těle, dezorientovaný v pokoji velmi moderního stylu. Měl jsem důvod být vyděšený k smrti." Při poslední větě se k Quackitymu více natiskl.

,,Já... nevím co říct. Snad ještě nikdy mi nedošla slova jako teď." Zívl Quackity ospale.

,,Nemusíš nic říkat. Dobrou noc, Quackity."

628 slov