Neviditelní [John Sheppard/Todd]

7. kapitola: Provokace

„O Wraithech toho mnoho nevíš –"

„Řekl bych, že jsem celkem obeznámený." Dočkal se Toddova táhlého zachrčení. „Prokaž mi laskavost a přestaň mluvit. Nepotřebuji slyšet, že Wraithi jsou ve skutečnosti mírumilovná a citlivá stvoření –"

„Nikdy jsem neřekl, že jsou," řekl zhruble, hlas podbarvený hněvem. „Hodnotíš celou rasu na popud několika jedinců – kdybych to samé udělal tenkrát já v Kolyově žaláři, byl bys teď mrtvý." Nebezpečně po něm šlehal očima. Sheppard se mu postavil do cesty, ve tváři vepsaný vzdor.

„Stejně jako ty."

„Och, jistě bych přežil déle nežli ty –" Ronon je neurčitě sledoval, ruku se zbraní měl nataženou a připravenou reagovat, ačkoli si nebyl jistý, kdy přesně by měl nastat zlomový okamžik pro přímý střet podplukovníka s lidožroutským přízrakem. Vyčkával, kontroloval oba muže, kteří si urputně hleděli z očí do očí a propalovali si do hlav myšlenkové jámy.

„Nemáme spolu o čem diskutovat,"

„Opravdu, Johne Shepparde? Zdá se mi, že mezi sebou máme mnoho nedořešených a nevysvětlených záležitostí, které je třeba objasnit –"

„Hni se!" poručil Wraithovi Sateďan, který nadále nedokázal nečinně přihlížet a vsunul hlaveň pistole mezi jeho lopatky. Todd nereagoval ihned – vychutnával si pohled na rozpaky rudého Johna Shepparda, jehož líce nebezpečně žhnuly při kontaktu s jeho žlutými duhovkami a tiše sám nad sebou jásal.

„Jak poroučíš, běžče." Vyprskl, bokem se k němu natáčeje, aby mu pohlédl do ublíženého obličeje. Tvrďák dokázal bravurně skrývat svou bolest před přáteli, ale stěží by zvládl vzdorovat mocnému vidění Wraitha, který svými smyslovými štěrbinami zachytával i ty nejnepatrnější lidské vjemy.

„Vztek oslabuje mysl slabých – nepodléhej stejné zkáze –"

„Já ničemu nepodléhám, jen tě nesnáším." Bzučivý chichot proťal chodbu. „Co je tu k smíchu?!"

„Ronone, nech to být, snaží se tě vyprovokovat," položil mu John ruku na hrudník, aby jej zastavil v pokusu Wraithovi zlomit vaz. Todd postřehl běžcovu vůni, kterou vykazoval ve chvíli, kdy se jej Sheppard dotkl na citlivém místě na hrudi. Muži se tělem prohnala další vlna zachvění, následovaná rychlým odtáhnutím vlastního těla z podplukovníkova doteku.

Todd se mu protentokrát nevysmíval. Dobře věděl, jak někteří velitelé svých Úlů nakládají s lidmi, jako je tento satedský bojovník. Označí je, vypustí na místě volně přístupném k Hvězdné bráně a vysílají své necvičené jednotky na lov, který může trvat i několik desítek let. Musí to být těžký život – věčně se skrývat, nemoci se usadit, nesmět zůstat na jednom místě delší dobu...

„Omlouvám se, Shepparde," vydechl.

„V pořádku." Bez jakéhokoli upozornění popadl Toddova pouta vzadu nad pasem a postrčil jej kupředu. „Máme spoustu práce, Todde –" Wraith nemohl uvěřit, k jak odvážnému kroku se podplukovník odvážil, když se téměř dotkl přes dlouhý kabát svýma lidskýma rukama jeho propadlé páteře v místě, které běžně nesmělo být nikomu přístupné.

Neřekl mu, ať dá ruce pryč, jen táhle zachrčel a uvolnil dlaně, propínaje prsty, jdouc se svými dvěma společníky dlouhou chodbou plnou zatáček k laboratoři.

„Johne," zachrčela jmenovanému vysílačka a on ji okamžitě vzal do dlaně a stiskl spínač pro příjem.

„Velitelko, už jsme se začínali bát, že jste se na Operační nedostali včas. Nějaké novinky?"

„Vlastě ano," šramot z vysílačky přehlušit její další mluvu, která se skrze zařízení ozvala v trhaných slovech, která nedávala smysl. „V cho – nap – vá – odbočte. Ne – ďte – am."

„Opakujte, špatně vás slyšíme," naproti nim se vynořil jeden z atlantských vědců, který k nim přicházel postranní chodbou. John se jej chystal pozdravit, ačkoli ho osobně neznal, zarazil se však, když na něj muž v hnědé kombinéze mávl a zničehonic zmizel jako pára nad hrncem.

„Necho – te tam!" zakřupala vysílačka, z níž se táhnul vystrašený Teylyn hlas.

„Stát!" zahlásil Todd a sám se nehnul z místa. Jeho smyslové jámy se zeširoka roztáhly a proťaly hustý oblak neviditelného elektromagnetického záření, které lidské oči nemohly spatřit. Do ramene mu zezadu naboural obličejem Sheppard, který divoce bušil do vysílačky, aby ji zprovoznil, Ronon namířil zbraň do prázdného prostoru.

„Co vidíš?" zeptal se John, když si všiml Toddova upřeného zraku, kterým hleděl vpřed.

„Metr před námi se rozprostírá elektromagnetická stěna a obklopuje celou chodbu. K laboratoři se nedostaneme – alespoň pro teď ne." Zhodnotil situaci. „Cesta zpět je volná, ale zřejmě ne na dlouho, vnímám uzavírání dalšího okruhu –"

„Ta pitomá vysílačka nefunguje!"

„To ani nemůže," odtušil Todd. „Elektromagnetické pole ruší signál. Nepošle ho ani tam, ani zpět. Musíme se vrátit." John vypadal s jeho plánem, vrátit se do bezpečnější části města, smířený, ale Sateďan nehodlal Wraithovi v ničem ustoupit a věci mu usnadňovat.

„Budeme-li tu takto stát, ničeho nedocílíme. Musíme se dostat zpět k celám –" zařízl do Ronona své svislé zornice.

„Nehodlám věřit Wraithovi."

„Copak tys neviděl zmizet toho chlapa? Vzpamatuj se, tady nejde jenom o tebe, musíme se dostat na Operační, tam budeme ve větším bezpečí." Řekl John. Todd přikývl a Ronon mu na výslovné přání podplukovníka Shepparda ustoupil z cesty. Chodbou se vydali k transportérům.

Ronon šel vepředu, Sheppard nevzdával své pokusy o oživení vysílačky a Todd dával pozor, aby nevešli na nebezpečné území. Zarazil se – nebyl si jistý, zda vidí dobře.

„Dál už ani krok!" svými slovy zastavil Ronona v pochodu. „Uzavírá se kolem nás okruh. Jediná volná cesta vede východní chodbou. Musíme jít hned." Než se Sheppard nadál, vytrhl Wraith krmnou ruku z pout a popadl jej za paži, odtahuje ho dále od stěny, u níž stál.

„Co to – ?!" zněl rozhořčeně.

„Mohl jsem se osvobodit kdykoli – to si opravdu myslíš, že by mě zastavily tyto chatrné popruhy?" Ronon už zvedal zbraň, chystaje se Todda omráčit, ale v poslední vteřině do něj uhodila neviditelná síla a spolu s jeho nahněvaným pohledem se ztratil v nicotě. John rychle zamrkal.

„Ronone!"

„Je pryč, Shepparde, jdeme!" vrčel Wraith a odtahoval člověka pryč jedinou volnou cestou, která dosud nebyla potopena v nepropustné, neviditelné bublině. Vnímal Sheppardovy pokusy o návrat na místo, kde zmizel jeho přítel, držel ho však pevně.

„Pusť mě! Sakra, koukej mě pustit!" kroutil se mu v sevření.

„Dost!" obrátil ho k sobě Wraith čelem a krmnou rukou mu zmáčknul hrudník, surově jej opírajíc o jeden z vyvýšených sloupů.