Neviditelní [John Sheppard/Todd]

6. kapitola: Virus

„Než byl můj Úl zničen, zachytil jsem zprávu od svého prvního důstojníka –" započal své vyprávění, ale ihned v počátku byl přerušen podplukovníkovou otázkou.

„Zprávu? Jak ti mohl předat zprávu? Nebyl jsi tehdy v dosahu žádného technického prostředku, jak se spojit s Úlem –" Shepparda přerušil Toddův neskomírající optimismus, kterým se na něj díval vždy, když o něčem neměl John sebemenší tušení – a voják ihned poznal, že před ním Wraith dlouhou dobu skrýval důležitou informaci.

„Jakmile se Wraith jednou propojí s Úlem, získá neomezený přístup k vědomí ostatních členů posádky. Pomocí této schopnosti jsme schopni i ve ztížených podmínkách přivolat svůj Úl v případě nebezpečí, které nám hrozí, avšak když jsem byl v Geniiském vězení, nemohl jsem spojení se svým Úlem dosáhnout." Zasekl divoké duhovky do Johnovy tváře. „Musel jsem se před tím nakrmit." Sheppard ztuhnul a zlehka zamrkal, pokoušejíc se přebrat si, co právě Todd vyřkl.

„Jakou zprávu vám první důstojník poslal?" otázala se Wraitha velitelka Carterová, neschopna smířit se se zbytečným zdržováním ze strany Johna, kterého bezeslovně požádala, aby již nic neříkal a přenechal jí plnou moc nad výslechem.

Todd přešel opět k mříži jako nenasytná kočka a jemně našlapoval, když se obličejem zastavil těsně před tím Samanthyným. „Nepřátelský Úl k vám vyslal virus, který se začal šířit městem v okamžiku, kdy jste vypnuli maskování. Přesněji řečeno..." zvědavě naklonil hlavu do strany, jako by čekal na velitelčinu reakci. „vaši lidé nejsou ztracení... jsou neviditelní."

Teyla, Ronon, i John se po sobě podívali.

„Neviditelní?" hlas velitelky zněl skoro pobaveně. „Jak by mohli být neviditelní? Naše senzory známek života by jistě i neviditelné osoby zaznamenali." Nedávalo jí to smysl. John si vzpomněl, jak před rokem Atlantidu napadla neznámá entita a živila se energií z dosažitelných zdrojů. McKayovi se ji podařilo dostat bránou na jinou planetu, díky čemuž tehdy zachránil mnoho životů, protože se nebál postavit se do cesty bytosti, která by dokázala životní energii vyčerpat i z Rodneyho těla. Tehdy ho ochránil antický štít, který se však následkem velkého vytížení vybil a doktor málem díky tomu přišel o život.

Městské detektory známek života byly primárně zaměřené na vyhledávání fyzických osob a aby bylo možné sledovat neznámou entitu, muselo dojít k určité kalibraci, což by znamenalo, že by pro začátek, kdyby Todd opravdu mluvil pravdu, stačilo jen nepatrně upravit městské senzory. John už se připravoval, že o tom velitelce poví, avšak z výrazu její tváře pochopil, že si vzpomněla na totéž, byť o oné události mohla číst pouze v hlášeních o krizové situaci, které bylo odesláno po incidentu na Zemi.

Samantha se natočila bokem k podplukovníkovi. „Proč se s námi nespojí vysílačkami?"

„Elektromagnetické rušení?" navrhl. Ve vědě se nikdy příliš neorientoval, ale takovéto vysvětlení by alespoň dávalo smysl vzhledem k tomu, že lidé se začali ztrácet pár dní poté, co vypnuli maskování města. „Proč teď? Proč ne dřív?" otočil se k Toddovi.

„Každý virus potřebuje čas, než se usadí ve značné části systému. Větví se a roste – ještě nedosáhl plného potenciálu." Sheppardova mysl se rozjasnila.

„Proto se lidé ztrácí nahodile." Prohodil směrem k zmateným kolegům. „Virus se ještě dostatečně nerozšířil, zatím se drží jen v menších oblastech uvnitř města –"

„Proč tedy nezmizel i doktor Zelenka? Ve stejný čas pobýval s Rodneym v jedné místnosti –"

„Elektromagnetické vlny," přerušil ji Todd. „Nejsou souběžné s ostatními, čímž vzniká oddělená osa, která prochází středovými body v jednom místě a v druhém končí. Mohou od sebe být vzdálené několik metrů, ale i pár centimetrů. Myslím, že váš doktor měl štěstí, že nestál vedle doktora McKaye natolik blízko, aby elektromagnetické osy zasáhly i jeho." Velitelka nic neříkala, ale výraz její tváře byl jasný.

„Mám se o to postarat?" otázal se spěšně Sheppard, ale Samantha jej jednoduchým gestem zastavila v dalších slovech.

„My s Teylou to zvládneme." Kývla k Toddovi. „Vezměte s Rononem Wraitha do laboratoře a kdyby se cokoli dělo, kontaktujte nás vysílačkou."

„Co když se také ztratíte?" zaváhal Ronon.

„Ozveme se hned, jak dorazíme na Operační." Pousmála se blondýnka a obrátila se k Toddovi. „Dal jste mi své slovo – jeden podraz a –"

„Zemřu, ano. Vím," lehce se uklonil a očima přejel po zšedivělé podlaze, čekaje, až velitelka s druhou ženou, jíž nazvala Teyla, odejdou. Dveře se za nimi nepříliš rychle zavíraly a spolu s nárazem dvou kovových desek o sebe, když se východ úplně uzavřel, zaslechl Todd také typický zvuk nabíjení zbraně. Nefalšovaně se usmál, až odhalil zuby a pozvedl hlavu, dívajíc se do rozběsněných očí Ronona Dexe – jeho nechuť k Wraithům byla zcela patrná, byla z něj cítit zlost a nenávist.

Naopak Sheppard, který stál vedle něj, doslova překypoval emocemi strachu. „Ronone, okamžitě dej tu zbraň dolů!" přikázal mu a Wraithovi došlo, že to, co z Johna cítí, je skutečně strach, jen ne takový, který kdy u člověka vnímal. On se bál o něj... „Ronone, jestli se budeš i nadále takto chovat, odvolám tě z aktivní služby. Todd je náš host, není uctivé ho při každé příležitosti... napadat." Wraithský velitel dlouze hleděl na muže s kratšími hnědými vlasy, kterého kdysi poznamenal vlastní značkou a byť to nedal viditelně najevo, překvapilo ho, s jakým vypětím sil se jej Sheppard pokoušel uchránit před újmou. Alespoň mentálně. Cítil tu sílu, která z muže vyzařovala a celý se propjal, rozevíraje doširoka své smyslové jamky, aby cítil více z té sladké podplukovníkovy vůně, která ho obklopovala.

„Fajn, ale nevěřím mu." Zavrčel Ronon, avšak zbraň do pouzdra neuložil.

„Beru na vědomí. Pojď, pomůžeš mi s ním." Přešel k panelu a číselným kódem odemknul celu, vzal si do ruky zbraň a mírně ji pozvedl. „Jdeme," Wraith další ponoukání nepotřeboval a rázně vyšel z cely, ignorujíc přítomnost dvou zbraní, které na něj mířily. Sheppard se k Toddovi přiblížil s koženými pouty, zatímco Ronon je oba obešel a zepředu hlídal, aby se Wraith nepokusil na Johnovi, který nyní stál jen několik stop od něj, nakrmit.

Uvázal mu kolem boků popruhy a při manipulaci s jeho rukama si dával velký pozor, aby se omylem nedotkl jeho krmné dlaně.

„Opět budeme spolupracovat, Shepparde," rozešli se chodbami Atlantidy k transportérům. „Dobře rozumím tvým protichůdným pocitům –"

„Ne, nerozumíš," odporoval mu voják a přenesl je transportérem do části města, kde se nacházela zabezpečená laboratoř. „Spolupracovat s Wraithem se mi nelíbilo ani v Geniiském vězení, natož tady na Atlantidě, kde si nemůžu být stejně tak jistý, jestli mi v nestřeženém okamžiku nebodneš kudlu do zad."

„Proč bych to dělal?" Todd se Sheppardem srovnal krok.

„Nooo, nevím, třeba proto, že Wraithi takoví jsou?" pousměje se. Bělovlasý Wraith hrdelně zavrčí a zastaví se. Ronon přepne na své zbrani omračovač na palebné střely, připravený vystřelit kdykoli bude třeba. 

---

Nazdárek! Tak co prozatím říkáte na vývoj děje? Já osobně už se nemůžu dočkat, až bude tato povídka kompletní, Todd a John jsou zkrátka... sladcí♥ :).

Vaše ZuzzeFor