Neviditelní [John Sheppard/Todd]

4. kapitola: Kritický stav

„Johne –"

„Teylo," pozdravil ji nazpět. „Taky jdeš na Operační kvůli McKayovi?" žena kývla hlavou na souhlas a spolu s podplukovníkem Sheppardem se vydala chodbou k transportérům. Jakmile se přemístili do příslušné části města, narazili na Ronona Dexe, který zrovna procházel kolem nich v místě, kde se zhmotnili. Oba vykročili ze stísněné ubikace a doběhli Ronona, který již stačil ujít dalších pět metrů, jak si jejich přítomnosti zde nevšiml.

„Ronone..." jmenovaný se otočil a nechal Johna s Teylou, aby s ním srovnali krok.

„Taky jste slyšeli o McKayovi?" okamžitě přikývli. „Co se vůbec stalo? Carterová do vysílačky říkala, že se ztratil." Nadhodil si ručník na rameni a cípem si otřel pot z čela – určitě opět trénoval své bojové techniky.

„Mě velitelka Carterová oznámila, že chce vyhlásit nouzovou situaci. Podle ní se už i major Lorne se svým týmem neozval více jak hodinu a ve městě po nich není ani památky. Senzory buď právně nefungují, nebo –" nedokončila Teyla svou úvahu.

„Nebo se tu potýkáme s vojenským problémem." Řekl Sheppard ihned.

Vešli na Operační, kde se konalo nemalé pozdvižení způsobené nastalou krizí. Vědci zběsile obcházeli počítače, IT technici se pokoušeli dostat do všech možných systémů, snažíc se najít chybu v atlantských senzorech a detektorech známek života. Bez McKaye se zdálo, že nikdo pořádně neví, co má dělat.

John by to jakživ nepřiznal, ale Rodneyho geniální mozek, který po všechny ty měsíce, které strávili na Atlantidě, rozjasňoval všelijaké záhady a již tolikrát dokázal takřka nemožné věci vyřešit během krátké chvíle před započetím katastrofy, tu skutečně scházel.

Co Todd myslel těmi problémy? Mohl mít se zmizením lidí na Atlantidě něco společného? Zosnoval to celé on?

Jedno bylo jisté. Určitě věděl víc, než jim byl ochoten sdělit.

Sheppard se zaměřil na Ronona, který se mračil na každého, kolem koho prošel a na Teylu, která vysílala viditelné obavy. Sám John pro jistotu nevyzařoval žádnými rozpoznatelnými signály, byť v koutku své mysli pochyboval o Toddovi a jeho záměrech, připraven připustit, že by s touto sabotáží mohl mít něco společného. I kdyby jen z malé části.

Nově příchozí zpozorněli, když se k podplukovníku Sheppardovi přesunula Samantha Carterová s očima zaseknutýma do tabletu. Jakmile uviděla vysoké vojenské boty Ronona Dexe, zvedla k němu oči a vyhledala jimi Johna, setkávajíc se s jeho intenzívním pohledem. Snažila se působit nebojácně, že má vše pod kontrolou, ale její postoj prozradil, jak jí skutečně je. Cítila se zbytečná, malá – netušila, jak s problémem naložit a určitě prozatím ani nezjistila, co ona zmizení způsobuje.

„Johne," lítost se jí vehnala do pomněnkových očí. „Teylo, Ronone," pokusila se na tváři vykouzlit drobný, povzbudivý úsměv.

„Velitelko, Carterová," pozdravil ji nazpět podplukovník. „Jaký je stav?" nerad chodil kolem horké kaše – připadalo mu, že tak ztrácí drahocenný čas, který lze jistě využít lépe.

„Kritický, řekla bych." Přiznala. „Během uplynulých deseti minut dorazila do Operačního další hlášení ze čtyř různých sektorů – jedná se o šest pohřešovaných. Z městských senzorů jsme zjistili, že se již jedná o patnáct zmizelých, včetně týmu majora Lorna." Rozešli se do zasedačky, kde na ně čekal doktor Zelenka, doktorka Kellerová a spolu s nimi i podplukovník Steven Caldwell, velitel Daedala.

„Děkuji vám, že jste všichni dorazili tak rychle Máme tu neodkladnou záležitost, ráda bych si vyslechla vaše názory a poznatky." Tým podplukovníka Shepparda se usadil do volných křesel po obvodu dlouhého, půlkruhového stolu a Samantha Carterová se ujala místa v popředí. „Jak jistě víte, doktor Rodney McKay, major Lorne a jeho tým spolu s dalšími členy expedice beze stopy zmizeli z atlantského sledovacího systému. Nemáme s nimi žádné spojení, jejich lokátory nelze zaměřit a samo město neeviduje jejich přítomnost zde v žádné ze svých částí." Všichni zarputile naslouchali Samanthe Carterové, která náhle ztišila hlas a její následující slova zněla velmi vážně, ne-li dokonce hrozivě.