The Dixons [CZ]

Prolog

Vzbudila jsem se s nepříjemným pocitem. Nevěděla jsem co se děje, ani kde jsem, vím jenom, že bylo něco jinak.

Posadila jsem se a vzbudila tím vedle sebe spícího Daryla.

Ospale si promnul oči a zadíval se na mě.

"Děje se něco?" zajímá se okamžitě a hned je na nohou, v ruce nůž a bedlivě pozoruje okolí, jestli nám nehrozí nějaké nebezpečí.

"J-já nevím, vůbec nevím, něco mě vzbudilo, ale nevím, co to bylo" odpovím a urputně se snažím přemýšlet, jestli to nebyl jen zlý sen.

Zabručí a znovu si ke mě lehne a přitáhne si mě k sobě, protože si všimne, že se třesu. Nezeptá se, jestli je to zimou nebo strachy, prostě si mě k sobě přivine a bez dalších řečí mě zahřívá.

Ještě než stačíme usnout, vpadne do kůlny jeden z našich mrtvých nepřátel. Daryl, ač stejně jako já začal usínat, hned je na nohou a vrhá se na nebezpečí. Já se mezitím neohrabaně zvednu na nohy a z poza kalhot vyndávám svůj nůž, kdyby náhodou. A ono ano.

Za mnou se proláme prkno oné stodoly, kterou jsme včera pracně opravili a míří ke mě. Připravím se do bojového postoje, jak mě to kluci naučili a vyrazím proti nepříteli. Za sebou slyším zvuky boje a křik Daryla, jak se snaží mít tuhle situaci hned pod kontrolou, abych nemusela bojovat. Nemá rád, když to dělám, zvláště teď.

Nemotorně kopnu mrtvého a počítám s jasným scénářem, kde mrtvý padá za zraněním na zem, kde ho probodnu, jenže on padne na mě a ne tam, kam chci já. Vykřiknu a s kletbami ho držím za ramena a snažím se držet jeho zuby od své kůže.

Před očima mi běhá tuna různých scénářů, včetně vzpomínek na všechny ty co jsem ztratila a hlavně ty, co tu nechám.

Mrtvý je těžký a leží na mě celým svým tělem, tak, že bolestně lapám po dechu a promyslim si; "Co tomu Darylovi tak dlouho trvá?"

Než se můj zachránce konečně ukáže jako hrdina. Hlavou mrtvého projede šíp a on se na mě skácí. Ihned se ho snažím shodit ze svého těla, ale už je tu jeden pár rukou, které mi obratně pomáhá na nohy.

"Jsi v pořádku? Nekousnul tě?" hned se zajímá a přejíždí mi rukama po těle, jakoby hledal nějakou známku zranění.

"Jsem v pořádku" hlesnu ještě roztřeseným hlasem, zatímco mi pomáhá na nohy a v očích se mu v odrazu světla z petrolejové lampy lesknou obavy.

"Radši tě odvedu za doktorem"

"Nevěříš mi, Daryle?" řeknu uraženě a skřížím si ruce na prsou.

"Zvenku vypadáš, že jsi v pořádku, ale uvnitř se mohlo něco stát. Víš, že jsem svému bratrovi slíbil, že se o Vás postarám, tak mě nenuť ten slib porušit"

"No jooo" protáhnu poslední slovo a pohladím si vypouklé bříško. Hned je u mě a stejně láskyplně jako já mě po něm pohladí.

"Kope? Je v pořádku?" zajímá se překotně.

"Ano, tady" usměju se a posunu jeho ruku na místo, kde se malé zapírá nožičkami.

Slyšitelně si oddychne a mě opět zasáhne pocit neuvěřitelného štěstí, že ho mám po svém boku.

^°^°^°^°^°^°^°^°^°^°^°^°^°^°^°^°^°^°^
Pozn. autora:

Ahoj čtenáři, tak jak se Vám líbí úvodní kapitola nové fanfikce? Bude vycházet po dokončení 'Proč, Negane?'.