Zkus mě chytit

3 - Zase doma

J.

Ráno bylo bolestivé. Jen co jsem otevřela oči, vrátilo se mi všechno jako bumerang. Všechno, co se stalo se do mě opřelo a na pár vteřin mi to vzalo dech. Přesně proto jsem nesnášela spánek, celý den se všechno snažíte nějak vstřebat, naučit se se vším žít, pak usnete, skoro i zapomenete celý svůj život a ráno, vám dá facku. Celý uzlíček včerejšího dne a možná celého vašeho života se do vás opře a snaží se vás to položit.
Chvíli jsem nepřítomně zírala do stropu a soustředila se na svůj dech. Hlavou mi vířilo tisíce myšlenek, ale nedokázala jsem je seřadit ani uklidnit, což mě nořilo hlouběji do matrace.
„Dobré ráno." Ozval se Scotty od balkonu. Střelila jsem po něm pohledem a oblak těžkosti se kolem mě rázem rozplynul.
„Dobré." Broukla jsem k němu a konečně se posadila.
„Připravena na strasti dnešního dne?"
„Ani ne."

A bylo to tu, zase jsem seděla v autě a jela vstříc všem problémům ze včerejška. Už jsem slyšela otce a všechny jeho nadávky, zkoušela jsem se proti tomu obrnit, ale nic na světě mě nemohlo dostatečně připravit. Už tu nebyl ani Brian, aby mě před ním chránil a po Scottovi jsem to chtít nemohla, při první příležitosti by ho otec zastřelil a Scott si toho byl dobře vědom.
Ohlédla jsem se na něj, soustředil se na cestu a drtil volant.
"Bude to dobrý." Ujistila jsem ho a snažila se uvěřit vlastním slovům, Scotty po mě střelil nevěřícným pohledem a pak se zase díval na cestu. Nic neodpověděl a dál se pohroužel do svých myšlenek.
"Víš, že můžeš kdykoli odejít. Sbalit se a nikdy se neohlédnout." Nedívala jsem se na něj, když jsem to říkala. Nechtěla jsem vidět ten souhlasný výraz a jeho rozhodnutí.
"A ty víš, že bych to nikdy nedokázal udělat."
"Ušetřilo by ti to spoustu problémů s mojí rodinou."
"Už jsem přišel o Briana. Nemůžu ztratit i tebe." Řekl tak tiše, že jsem ho přes burácející motor sotva slyšela, ale slyšela jsem to.

O pár dalších minut později, které byly až moc krátké, jsme se ocitli na příjezdové cestě mého domova. Zhluboka jsem se nadechla a podívala se na Scotta. Točil volantem, aby auto zaparkoval na štěrkové cestě a když byl spokojený s umístěním auta, nespouštěl pohled z výhledu před sebou.
„Napíšu ti až bude po všem." Řekla jsem mu během otevírání dveří od auta. Nic mi na to neodpověděl, a i kdyby odpověděl, byla jsem z auta venku tak rychle, že bych to stejně neslyšela. Nechala jsem ho za sebou a rychleji, než bylo potřeba, jsem se vydala k domu. Věděla jsem, kde otce najdu, stejně tak jsem věděla, že na mě Marco vyskočí hned za dveřmi.
Otevřela jsem dvoukřídlé bílé dveře do domu a nemusela jsem čekat dlouho.
„Jersey." Nalepil se na mě Marco, vysoký postarší mexičan, který otci přitakával na všechno, co vyšlo z jeho pusy.
„Marco." Ani jsem se na něj nepodívala a mířila si to přímo k otci do kanceláře.
„Není tu." To mě překvapilo a zarazilo v kroku. Zůstala jsem stát a sledovala bílou zeď před sebou.
„A matka?" Zkousla jsem si pusu zevnitř a držela se, abych se neošila.
„Ve svém pokoji." Beze slova jsem přikývla a vydala se ke schodům, abych došla za matkou do její ložnice. Bylo zbytečné prosit Marca, aby o mě otci nic neříkal, a tak jsem chtěla svého volného66 času využít, co nejvíc. Došla jsem ke dveřím matčina pokoje a jemně zaklepala, na odpověď jsem nečekala a rovnou vešla dovnitř.
Našla jsem ji tam přesně tak, jak jsem čekala. Seděla ve svém křesle naproti oknu a sledovala dění venku, spíš teda netečně zírala před sebe a čekala až jí čas zahojí všechny rány, ale i kdyby měla všechen čas světa, nepomohlo by jí to.
Přešla jsem k ní a dala jí ruce na ramena. „Ahoj mami." Vtiskla jsem jí pusu do vlasů a její ledové ruce stiskly ty mé. Stále držící její ruce jsem přešla vedle ní, abych si sedla na opěrku křesla a byla jí tak blíž. Bolelo mě vidět ji takhle.
„Zlobí se na mě táta hodně?" Mluvila jsem tiše a sledovala její reakce.
„Jako vždycky." Mikla nepatrně rameny a dál se dívala z okna. „Byla jsi se Scottem?"
„Jo."
„Dobře, neměla bys být sama."
„To ty taky ne." Máma se hlavou přitulila k mým rukám kolem jejích ramen, sjela jsem z opěrky a sedla si k ní na klín. Máma mě víc objala a chvíli jsme tam spolu takhle seděly.
Trhla jsem s sebou, když dole bouchly vchodové dveře, hned na to jsem slyšela odjíždějící auto.
Scotty. Táta.
„Kurva." Zaklela jsem a vysloužila si od mámy vyčítavý pohled. Rychle jsem se zvedla a stoupla si vedle křesle ve chvíli, kdy se rozletěly dveře máminy ložnice.
„Návrat ztracené dcery." Řekl otec s výsměchem ve tváři. Roztáhl ruce a na prstech se mu zaleskly jeho obrovské zlaté prsteny. Tohle bude bolet.
„Konečně ses rozhodla k nám vrátit?" Plouživými kroky se ke mně blížil, měřila jsem si ho pohledem, abych vykryla první ránu, kterou se mi rozhodne zasadit.
„Potřebovala jsem jen chvíli pro sebe." Jen co ze mě vypadlo poslední písmenko, jeho obrovská ruka se natáhla a světelnou rychlostí mi mířila k tváři. Podařilo se mi jeho pěsti vyhnout, ale tu druhou už jsem nestihla a tvrdě mě zasáhla do pravé tváře. Chlad jeho zlatého prstenu mi do tváře vypálil obrovskou díru, stačila jsem se zapotácet, ale hned na to jsem mířila k zemi. Nenáviděla jsem toho chlapa.