Zkus mě chytit

2 - Hotelový pokoj

J.

Nemohla jsem spát, pořád jsem se převalovala a vypadalo to, že Scotty je na tom úplně stejně jako já.
„Dáme si skleničku?" Ozval se do ticha jeho hlas.
„Jo." Za jiných okolností, bych mu nabídla něco jiného, ale teď na to nebyla ta nejvhodnější chvíle. Oba jsme se zvedli najednou a Scotty vyrazil k mini ledničce, odkud vyndal pár flaštiček s alkoholem. Rozložil je všechny na postel a začal je přebírat. Udělal z nich dvě hromádky a hned jsem věděla, která patří mně. Podívala jsem se na něj s polovičním úsměvem a trochu jsem naklonila hlavu do strany.
„Co je?" Ptal se malinko vyděšeně.
„Je fajn, že mě někdo takhle zná." Přiznala jsem a sklopila pohled zpátky k flaštičkám na posteli.
„Za ty roky by bylo divný, kdyby ne." Vzal si jednu flaštičku s vodkou, odšrouboval víčko a kopl to do sebe. Udělala jsem to stejné, jen jsem ve své lahvičce měla whisky.
„Tohle je jeden z důvodů." Mávla jsem flaštičkou ve vzduchu a pak ji položila na další hromádku. „Proč jsem omdlela." Vysvětlila jsem a sahala po další. Scottova ruka stiskla mé zápěstí a zastavila mě. Zvedla jsem pohled a setkala se s jeho zvednutým obočím.
„A ty další?" Starostlivě se mi díval do očí, zase se to v nich přelévalo, jako na moři před bouří, ruka mi chtěla vystřelit a dotknout se jeho tváře v utěšujícím gestu, ale nechala jsem ji na posteli a sevřela v ní povlečení. Něco se mezi námi změnilo a změnilo se to už před nějakou dobou, náš kamarádský vztah se přehoupl v něco víc. Jeho starost o mě a to, že tu pro mě vždycky byl, mi v hlavě stisklo nějaký přepínač a každá buňka mého těla s ním teď chtěla být pořád. O víru motýlů v břiše za každým pohledem, který mi věnoval, nemluvě. Ale nešlo to, nic z toho, co si moje hlava vyplodila za představy, se odehrát nemohlo. Ani teď ani nikdy jindy. Protože ztratit po tom všem ještě Scottyho, by mě zcela jistě přehouplo přes okraj propasti a už nikdy bych se z ní nevyškrábala nahoru.
Stáhla jsem ruku k sobě a zamrkala.
„Moc jsem nespala." Trhla jsem rameny a zhluboka se nadechla. Chtěla jsem do sebe nalít další dávku whisky a potlačit všechny ty pocity v sobě, které opět začínaly křičet.
„Nikdy moc nespíš." Konstatoval, stále jsem na sobě cítila jeho pohled, který se do mě zabodával, ale tím hezkým způsobem, který mě nenutil se ošívat.
„Možná jsem vynechala i těch pár svých provozuschopných hodin."
„Jak dlouho?"
„Od tý noci."
„Sakra Jersey." Scotty se zvedl z postele a vztekle si hodil vlasy pryč z očí. „Vždyť je to už několik dní." Zavřela jsem oči a stiskla čelisti k sobě. Připomínka toho, jak dlouho tu bratr se mnou už není, mi znovu rozřízla srdce. Cítila jsem, jak se mi oči začaly zalévat slzami, snažila jsem se je potlačit, ale nešlo to. Po tváři mi stekla první a hned na to se postel zhoupla pod Scottovou vahou. Jeho prsty mi slzu hned setřely, otevřela jsem oči a chtěla se od něj odtáhnout, ale držel mi tvář ve svých dlaních a ačkoli to bylo špatné, bylo to to nejpříjemnější místo za posledních pár dní. Pohled na něj mi podlamoval kolena i když jsme seděli, střelila jsem očima ke stropu a snažila se, aby mi už žádná slza nesmočila tvář. Jedna jeho ruka se přesunula na záda a stáhl si mě k sobě. Jakmile jsem se ocitla v jeho náruči, všechno se ve mně uvolnilo a nové vzlyky se vydraly ven, tak jako odpoledne. Konejšivě mě hladil ve vlasech a nechal mě brečet.
Po chvíli jsem se natáhla za sebe a sáhla po mini flašce, tentokrát mě Scotty už nezastavil a nechal mě se napít. Takhle jsme pokračovali, dokud jsme nevypili všech sedm flaštiček. Při poslední, jsem už cítila účinky zlatého elixíru, ale nijak mě to neomezovalo.
„Jdu si zakouřit." Zvedla jsem se z postele a šla na balkon, díky bohu mě Scotty nedoprovázel. Do tváře mě uhodil studený noční vzduch, který jsem vítala s otevřenou náručí, vítr odvál mou únavu, kterou jsem ještě víc zahnala cigaretou.
Když jsem se vrátila do pokoje, Scotty ležel pod dekou, hlavu podepřenou a díval se na strop, triko leželo vedle postele a z pod deky mu vykukovala nahá hruď. Snažila jsem se ho ignorovat, ale i na tu dálku jsem cítila teplo, které vydával. Stiskla jsem zuby k sobě a odhodlaně se vydala k posteli, u nočního stolku jsem ze sebe stáhla kalhoty a jen v tričku a kalhotkách jsem vlezla do postele. Zabalila jsem se do deky a upřela jsem pohled na strop stejně jako Scotty. Čekala jsem, že něco řekne, ale mlčel. Nedalo mi to, otočila jsem se na bok, čelem k němu a pozorovala ho. Stále se díval na strop, jako by to bylo to nejzajímavější v celém pokoji.
„Díky." Špitla jsem k němu. Pomalu otočil hlavu ke mně a unaveně mě pozoroval.
„Za co?"
„Že tu jsi se mnou." Nic mi neodpověděl, jen se na mě díval, po chvíli se otočil zase ke stropu. Dívala jsem se, jak dýchá a jak mu víčka pravidelně zakrývají oči. Ticho mě pomalu ukolébalo ke spánku a během pár minut mě pohltila tma.