Já to nevzdám ||byler|CZ||

Den, kdy se mi rozsvítilo.

(z pohledu Mikea)

Odešel jsem odtamtud. Šel jsem zas do čekárny, je brzo nikdo tu nebyl. Sedl jsem si a říkal co je se mnou tak špatně. Proč mě už ani Will nechce za nejlepšího kámoše? Ten mě nikdy milovat nebude .. já se trošku i rozbrečel. Ale v ten moment přišla El.
"Mikeu? V pohodě?"
"Je něco s Willem?!"
"N-e, jen s-e mn-ou.."
"Ne není! Co se stalo?"
"On se už radši ba-ví s Max ne-ž se mnou..."
"Ale to není pravda! Má tě fakt hodně rád."
"Už ne.."
"Ne to není pravda, ale i kdyby byla, ty brečíš jen kvůli tomu?"
"El..... On je ten koho miluju.."
"Oh.."
"Ale neboj, jsem si jistá že když si popovídáte tak se to urovná."
"Pochybuju, já tam znova už nejdu radši budu sedět tady dokud ho nepustí."
"To je tvůj problém Mikeu."
"Jakej zas problém?"
"Nemluvíš o svejch pocitech dřív než bude pozdě."
"COŽE?!" vůbec ji nechápu, jak jako nemluvím o svých pocitech dřív než bude pozdě?!!!
"Ach jo, radím ti, jdi za ním a popovídej si s ním o tvejch pocitech atd než bude pozdě a vzdá to s tebou."
"Jak jako vzdá?!"
"Tak já jdu za Willem ahoj"
"Tak to si děláš srandu teď?" A odešla, co to má sakra bejt. Její slova mi vrtala celou noc, á jop byl jsem tam celou další noc. Musím teda říct že se na třech křeslech nespí moc dobře. Ale probudil mě jeden určitý člověk, Will kdo jiný.
"Um ahoj.."
"Jo čau...." Pozdravil se a sedl si normálně.
"Tady se asi moc dobře nespí co.."
"No ne no."
"A jak jses vůbec dostal sem?"
"Dneska jdu domů tak mi už sundali kapačku a dali normální oblečení."
"No normální bych neřekl." Udělal jsem menší vtip aby to nebyl úplně vážný rozhovor, a v ten moment mi došlo že El měla pravdu. Nechci nějak ukazovat svoje pocity, a když na to přijde a vím že to musím udělat, jsem nesvůj..
"No.. El říkala žes tu byl celou noc"
"Jo .."
"Proč tu jseš?..." Zeptal se, a já nevěděl do odpovědět. Ale už jsem se rozhodl nelhat.
"Jsem tady protože tě mám hodně rád, i když ty mě ne."
"To kdo kdy řekl?! Ty jseš v mým životě nejdůležitější osoba.."
"Tak proč Max ví víc než já?"
"Protože.. ty tohle nepochopíš."
"A jsme u toho.. ty mi nevěříš."
"To tak není.." řekl, a v tý chvíli jsem chtěl strašně odejít, ale El má pravdu, nemůžu utéct před problémama. Takhle ne. Ale v ten moment se mi rozsvítilo v hlavě.
"Um jde o tu duhovou vlajku ve tvým pokoji že?.."
"Um.." zamumlal a začal čumět na podlahu. Bylo mi už jasný že jde o to, tak jsem ho silně obejmul.
"Wille, mně to nevadí, mám tě rád furt stejně a mrzí mě že jsis myslel že mi to nemůžeš říct.." když jsem to dořekl otočil se na mě, nic neříkal jen se usmál a obejmul mě.
"Děkuju.."
"Neděkuj."

Taak jak se vám to zatím líbí? Chtěla jsem udělat to že budou spolu teď ale bylo by to moc krátké ne?🌚