Já to nevzdám ||byler|CZ||

stěhování

Přítomnost

Konečně poslední hodina a pak jdem domů, teď je fyzika, nesnasim ji. Mike dneska nepřišel do školy trošku mě to mrzelo, neviděl jsem ho už nějakou dobu, ani nenapsal.. bavil jsem se s Dustinem a v tu chvíli mi někdo napsal na mobil, byla to máma.
"Ahoj Wille, prosím hned jak ti skončí škola jdi domů, musím tobě a Jonathanovi nutně něco říct." Když jsem to dočetl docela mě to vyděsilo, ale už přišel učitel tak jsme museli do lavic. Ta hodina trvala snad sto let, ale po blbým testu byl už konec tak jsem se hodně rychle zbalil, rozloučil jsem se s ostatními a utíkal domů. Dnes mě měla vyzvednout máma ale asi nemá čas tak půjdu pěšky, nic mi to neudělá, alespoň budu mít čas si něco promyslet. Po pár minutách jsem k nám došel, není to zas tak daleko jen kilometr.
Když jsem došel k našemu domu a otevřel dveře viděl jsem mámu a Jonathana sedět v obýváku. Vyděsilo mě to a dost.
"Ahoj Wille jak šla škola?" Zeptala se mě mamka.
"J-o asi dobrý aa co jsi nám chtěla říct?" Zeptal jsem se a trošku koktal, no to občas dělám.
"Sedni si" řekla máma a já si tedy sedl, a podíval jsem se na Jonathana, podle jeho výrazu taky nevěděl o čem chce mluvit.
"Takže, včera se stala hodně špatná věc v domě Wheleeru." Řekla a já se hned vyděsil, a hlavou mi za tu sekundu proběhlo milión otázek. *Stalo se něco Mikeovi?* *Je v pořádku?* *Je v pořádku Boris?* *Je v pořádku jeho rodina?* Atd, ale hned jsem vyjekl.
"Je v pořádku?"
"Tedaa jsou v pořádku?" Hned jsem se opravil aby to nevypadalo že myslím na konkrétního člena té rodiny, tedy Mikea.
"Pokud vím jsou všichni v pohodě" řekla máma.
"A co se teda stalo?" Zeptal se Jonathan.
"Nevím jak se to stalo ale shořel jejich dům."
"COŽE?!!"
"COŽE?!!!!" Vyjekli jsme oba na ráz s Jonathanem, byl to prostě šok.
"A proto jsem jim nabídla že tady můžou na nějakou dobu bydlet." Když jsem ty slova uslyšel, zděsil jsem se i byl strašně rád zároveň.
"Jonathane, s tebou bude Nancy, a žádný úchylárny" řekla máma, okamžitě jsem se začal smát, ale přeju mu to.
"Aaa Wille s tebou bude Mike." Když tu větu dořekla, chtěl jsem skákat radostí do vesmíru, prostě omg.
"A taky žádný úchylárny." Řekla a já se zarazil, tu duhovou vlajku mám v pokoji celkem dlouho čekal jsem že si toho všimne, ale takhle jsem to nějak nečekal. Ale jak jinak Jonathan se taky zasmál, asi mu to nedochází. Proč bych s Mikeem- no to je jedno.
"Karen a Ted budou s Holly v pokoji pro hosty, a Boris bude nahoře u půdy." Řekla nám kde budou všichni spát, ale zajímalo mě kdy přijedou tak jsem se zeptal.
"A kdy přijedou?"
"Asi tak za 2 hodiny" a já se opět zarazil, v pokoji mám velkej bordel, a nemyslím poházené věci po celý místnosti, ale na nějakých místech mám obrázky mě s Mikeem nebo tak. Podíval jsem se na Jonathana a ten měl v očích stejné vyděšení jako já. Okamžitě jsme se zvedli a šli do našich pokojů a zamkli se. Začal jsem prohrabávat papíry na stole, pod ním i v něm. Pak jsem přešel ke skříni kde mám oblečení, v různých krabicích něco bylo tak jsem to hodil do pytle který pak vyhodím. Takhle jsem prošmejdil celej pokoj, samozřejmě že jsem tam nechal bordel co byl náhodně pohozený aby nebylo vidět že jsem nějak extra uklízel. Ten pytel byl docela velkej, tak jsem ho šel vyhodit. Když jsem otevřel dveře viděl jsem Jonathana jak taky drží velkej pytel a vychází z pokoje, taky asi "Hodně" uklízel. Chvilku jsme se na sebe dívali ale pak jsme to šli vyhodit do popelnice. Uklízel jsem asi hodinu a půl, vůbec to tak nevypadalo ale byla to hodina a půl, čas rychle uplynul.

Ležel jsem na posteli a přemýšlel, nad čím jiným než nad Mikeem. Prostě furt nemůžu pobrat to že bude bydlet u mě doma, v mým pokoji!! Jen doufám že jsem tady nic nezapomněl vyhodit. Taky se tady docela hodně uvolnilo místo tak si alespoň bude mít kam dát věci. Přemýšlel jsem o random věcech, tedy snažil jsem se ale vždy jsem zas začal přemýšlet o Mikeovi, ale pak se otevřeli dveře a v nich stál Mike. Asi jsem přemýšlel tak moc že jsem si ani neuvědomil že už přišli.
"Oh ahoj"
"Ahojj" řekl a usmál se, já jeho úsměv miluju. Měl v ruce jen tašku, nic jiného mu asi moc nezbylo .. porozhlédl se po mém pokoji, ani nic neřekl. Položil tašku vedle postele a sedl si vedle mě. Bylo docela trapné ticho, ale pak jsem se ho zeptal na tu nejhloupější otázku na kterou jsem se mohl zeptat.
"Ehm a jak je?" Já jsem totální debil, ale fakt žejo.
"Jo celkem to ujde, a ty?"
"Jojo taky tak nějak." A opět bylo trapné ticho.
"Hezkej pokoj" řekl.
"Um děkuju" prakticky už nevím co dál říct.
"Jo a udělal jsem ti nějaký místo ve skříni takže si tam můžeš dát oblečení."
"Jo díky ale tos nemusel, stejně moc oblečení už nemám.."
"Neboj já ti nějaké půjčím"
"Děkuju" řekl a usmál se. Bylo vidět že se má na nic, shořel mu dům takže to je pochopitelné. V tu chvíli jsme se zakoukali do očí toho druhého, a já v jeho očích viděl smutek. Tak jsem ho obejmul, byl překvapený ale pak mě obejmul taky.
"Mrzí mě to.." řekl jsem.
"I mě...." Řekl Mike a začal brečet. Bylo mi ho fakt líto, skoro nikdy jsem ho neviděl brečet.
"A-a k to-mu j-e Ho-lly v-v ne-moc-ni-ci..." Vykoktal ze sebe. Hned mě to zarazilo, já myslel že se nikomu nic nestalo..
"T-o jsem nevěděl... To je mi strašně líto"
Na nic jiného jsem se nezmohl, byl jsem sám v šoku, chudák Holly. Vstal jsem a došel Mikeovi pro kapesníky aby se mohl vysmrkat.
"Děk-uju.." řekl a usmál se.
"Neděkuj (:"
Po asi 20 minutách už nebrečel, popovídali jsme si i se zasmáli, jsem rád že mu je už líp.

Bylo už asi 21:46, oba jsme byli unavení, tak jsem si šel pro spacák.
"To je moje?"
"Ne moje"
"Ne ty budeš spát na posteli"
"Ne to ty budeš spát na moji posteli!"
"Ne já jsem host co rád spí na zemi"
"Ale jsem hostitel co rád spí na zemi"
řekl jsem, a začali jsme se smát. Mike po mně hodil polštář a já po něm druhý, začala polštářová válka. Vyhrál jsem, v tomhle jsem dobrej.
"Tak gratuluju k výhře" řekl ironicky.
"Jsem v tomhle nejlepší to si pamatuj a už radši po mně neházej polštáře" a začali jsme se zas smát. Měli jsme záchvat smíchu a leželi na posteli, v tu chvíli otevřela dveře moje máma a koukala na nás jako na blázny, ale taky se tomu zasmála.
"Tak už běžte spát"
"Jojo dobrou noc"
"Dobrou noc paní Byersová"
"Dobrou kluci" řekla a zavřela a zhasnula. Já si začal lehat do spacáku a Mike hned na mě.
"Tam spím já"
"Chceš zase prohrát?"
"Nene to už ne"
"Tak vidíš lehni si." A šli jsme spát.

Já vím trošku delší kapitola ale proč ne? :D