Sága Hříšného Poutníka - Písně kacířovy

2. Chlapec a Mág (2)

Už při prvním pohledu přijde osoba chlapci zvláštní. I samotné plameny se k ní natahují. Jak se postava blíží, Ilay na ní rozeznává i jemnější detaily. Dlouhé prošedivělé vousy, zaprášený tmavě zelený hábit zdobený těžko čitelnými rytinami a v ruce, byť od cesty zašpiněnou, přesto umělecky vytvořenou hůl chlapcovy výšky.

Když muž dosáhne deseti metrů od brány a je zastaven hlasem strážných, promluví klidným hlasem, ozývajícím se v uších všech pozorujících, jakoby stál vedle nich. Přeje si projít branou a vstoupit do města, což je vojáky zamítnuto.

Mezi tím na něm Ilayi něco nesedí, ale nemůže přijít na důvod. V tom se mu vynoří vzpomínka na jednu Bernardovu hodinu. Bylo to, když mu říkal o mázích: "...Výš kdo jsou to mágové?" Tehdy bylo chlapci osm a nedokázal dobře odpovědět, tak o nich dostal přednášku: "Dle pověstí se ve všech žijících entitách nachází zvláštní orgán. Sám nemá žádnou funkci, ale pokud ho dokážeme vědomě ovládat, získáme schopnost vládnou magií. Říká se že poté, co toho člověk dosáhne, může, ať už vědomě nebo nevědomě, docházet v jeho přítomnosti ke zvláštním jevům." 

Ilay se rozhodne. Nezáleží na tom, je-li to mladíkova představa, ale pokud ne, můžou urazit nebezpečnou osobu, proto chlapec otočí na právě přicházejícího Nautila: "Kapitáne, můžete ho prosím pustit?" Kapitán Nautilus se na něj překvapeně podívá: "To nemohu, nemůžu pustit do města neznámého člověka přicházejícího uprostřed noci. Je to příliš nebezpečné. Navíc pokud se o tom dozví nadřízení, skončil jsem. Omlouvám se mladý pane."

"Kapitáne, prosím." Na to Nautilus odpovídá: "Mladý pane, já nemůžu." "Nechte ho vejít, pokud se něco stane, vezmu to na mou zodpovědnost." Kapitán si povzdechne: "Dobře." a poté nahlas zakřičí: "Nechte ho vejít." Otočí se na Ilaye a řekne: "Pojďme se setkat s osobou, pro níž tak riskujete, mladý pane."

Dvojice opustí hradby a setkávají se s ním u brány. Muž si sundává kapuci a odhaluje jeho starší tvář s dlouhými šedými vlasy: "Máte mou vděčno, za vpuštění starého poutníka, jako jsem já i přes tuto pozdní hodinu." "Mně neděkujte, já jen plnil rozkazy. Přesto bych potřeboval znát, z bezpečnostních důvodů, vaše jméno, původ a příčinu příchodu do tohoto města."

Stařec otevírá ústa, aby Nautilovy odvětil, ale je přerušen Ilayem, který o něm sám začne vyzvídat a už první otázkou je všechny vnitřně překvapí: "Pane, vy jste mág? Připadáte mi jako jeden." S mírným úsměvem stařec pohlédne na chlapce. I když se jeho výraz nezmění je překvapen, nejen jeho otázkou,  ale i modřinami po celém chlapcově těle skryté oblečením. 

Rozhodne se mladíka zeptat zpět: "Proč si to myslíš chlapče?" Ilay se zjevným očekáváním odpovídá: "Už jen váš plášť vypovídá, že nejspíš budete významný člověk s nemalým postavením, navíc, ani vaše hůl nevypadá obyčejně a hlas, když jste mluvil, jakoby se odrážel v našich hlavách. Nejen to i plameny se nechovali úplně přirozeně. Proto si myslím že jste jedním z nich."

Mužův smích protne noc, než konečně mladíkovy odpoví: "Jaký chytrý chlapec, už je to dlouho co někdo mohl uhádnou mou totožnost jen z těchto málo náznaků. Máš pravdu jsem mág." Přitom se z blízkého sudu se zvedne voda a obtočí se kolem mágovy ruky a šokuje okolí.

"Toto je magie?" Vykřikne Ilay poprvé naplněn nefalšovanou dětskou radostí. Je uchvácen pohybem vody a nevědomky vysloví: "Můžete mě to naučit?"

Chlapcova otázka opět přiměje starého muže k smíchu a Ilayi se navrátí jeho vážnost: "Možná ano, možná ne, nikdo neví co se stane v budoucnu. Dokaž mi svůj talent chlapče."
"Pokusím se pane... "
"Ach, ještě jsem se nepředstavil, jsem Viktor Hallet."
"Jsem Ilay, Ilay Iter, Pane Hallete. Jinak, mohu vás pozvat k sobě, jako váženého hosta, nebo si přejete zařídit ubytování v hostinci?"