91.kapitola

427 32 8
                                    

,,Co se děje?" Vydechl jsem
,,Vaše přítelkyně se před chvílí probudila, ale je vystrašená a nevěří nám, že jste jak vy, tak vaše děti v pořádku. Odmítá tak s námi jakkoliv spolupracovat. Mohl by jste přijet?"

,,Určitě, budu tam za chvíli" souhlasil jsem. Koncert, nekoncert musel jsem za Bell. V rychlosti jsem vyběhl na pódium.
,,Všem se vám chci omluvit, ale budu muset jet pryč. Měl jsem hovor z nemocnice a musím přijet. Děkuji jsem za úžasný projekt co jste vymyslely a doufám, že vás všechny brzy uvidím! Zatím si užijte kluky a zbytek koncertu!" Křikl jsem do již zapnutého mikrofonu, kluci zamnou ihned doběhli. Tedy Harry o chvilku později, protože spadnul, ale snažil se být rychlý. Vypnuly jsme na moment mikrofony.
,,Vše vám potom řeknu. Jediný co vím, že se probudila a boji se plus odmítá spolupracovat s lékaři. Musím jet. Uvidíme se potom" řekl jsem ,,Hodně štěstí brácho. Budeme na vás myslet" řekl za všechny Liam a já pak utekl pryč.

Neřešil jsem rychlost a ani nic takového. Věděl jsem, že musím být u své holky co nejdříve.
,,Je tam s ní někdo?" Zeptal jsem se udýchaně doktora, když jsem doběhl ke dveřím Belly. On stál před dveřmi. Přikývl. ,,Je tam sestřička" řekl jen ,,mohu tedy dovnitř?"
,,Jistě, běžte. Snažte se být opatrný. Je ještě ze všeho v šoku. Počkám tady a jakmile bude připravená, tak jí musíme vyšetřit" řekl a já přikývl a šel dovnitř. Isabella, když mě spatřila, tak se jí doslova rozzářily oči.

,,Zayne!" Vyjekla a já se rozeběhl k její posteli. ,,Zlato už bude jen dobře ano?" Vydechl jsem a objal jí. Snažil jsem se být co nejjemnější.

,,Jste v pořádku? Ty a děti?" Rozplakala se v našem objetí ,,lásko, jsme v naprostém pořádku. Děti doma spinkají v postýlkách" řekl jsem s úsměvem, z nočního stolku vzal kapesník a jemně jí stíral slzy.
,,neudělal jim nic?" Vydechla ,,nedostal se k nim" řekl jsem ,,to jsem hrozně ráda bála jsem se toho, že jim něco udělá " šeptla.
,,ty jsi měl koncert?" Vydechla ,,jak jsi to poznala?" Zeptal jsem se ,,pochybuju, že jinak by jsi po zjištění že žiju vyběhl z vily takhle oblečený" uculila se ,,to máš pravdu" usmál jsem se ,,každopádně, baby, omlouvám se ti za všechno" řekl jsem a sedl si na kraj její postele.
,,Za co?" Zeptala se ,,za to, že jsem ho u nás nechal a on ti pak udělal tohle všechno. Chtěl jsem mu věřit, že se dokáže změnit stejně jako já, ale neměl jsem to dělat"

,,Zlato, jsi úžasný člověk a upřímně chápu, že jsi mu chtěl pomoci. Jen mi prosím příště věř v takových věcech" odpověděla.

,,Chci domů" řekla ,,Bell dneska to asi úplně nepůjde" řekl jsem jemně ,,chci být s tebou" řekla a já se musel usmát. ,,Zlato, když by to šlo,tak tě hned vezmu domů" řekl jsem a pohladil jí po tváři.
Najednou dovnitř vešel doktor ,,řekl jste jí vše?" Zeptal se a já zakroutil hlavou ,,Zayne co jsi mi neřekl?" Zeptala se vyděšeně.
,,Bojím se toho, jak budeš reagovat" vydechl jsem a sám měl slzy na krajíčku ,,mluv" šeptla ,,naše miminko to nezvládlo" šeptl jsem a jemně jí pohladil po bříšku.
,,Zayne prosím řekni mi jen, že to byl špatný vtip" řekla a její tělo se začalo třást. Plakala.
Musel jsem jí obejmout ,,Bohužel je to tak, jak jsem řekl" vydechl jsem a ona plakala do mé hrudi. Její slzy pro mě byli šílené utrpení. Hrozně mě to štvalo. Věděl jsem, že tohle je pro ní nejhorší.

,,Bell, slib mi, že si nic neuděláš" vydechl jsem, když se začala trochu uklidňovat ,,já nemůžu. Ne ,kvůli tobě a dětem" vydechla ,,hrozně to bolí" šeptla ,,já vím,zlato" řekl jsem a hladil jí po zádech.
Když se lehce uklidnila, tak jsem se lehce odtáhl ,,Baby, musí tě zkontrolovat doktor" řekl jsem ,,bojím se" šeptla ,,mohu být u ní při kontrole?" Zeptal jsem se lékaře.

,,Pokud slečna chce, tak to jistě nebude problém" přikývl a Bella spokojeně přikývla.

Kontrola netrvala nijak extra dlouho, ale byla mimo pokoj. Lékař se snažil být co nejopatrnější a já jsem byl za to opravdu velmi rád.

,,Zvládla jsi to skvěle" usmál jsem se na ní. Měli jsme pár minut ještě čas, aby jsme se rozloučily.  ,,nic to nebylo, když jsi byl u mě" usmála se. ,,Zlato co chceš přivést? Přijdu s dětmi hned jak bude možnost a něco ti sem koupím k jídlu. Na co máš chuť?" Usmál jsem se. ,,Upřímně? Cokoliv dobrého, jinak přivezeš mi prosím tě nějaký oblečení , hygienu a notebook?"

,,Jistě" souhlasil jsem ,,Zayne kdo hlídá děti?" Zeptala se ,,moje kamarádka" řekl jsem ,,kamarádka?" Zeptala se žárlivě a já se musel uchechtnout. ,,Jsi roztomilá, když žárlíš,jinak je to moje kamarádka velmi dobrá z dětství a puberty. Vlastně z doby před One Direction. Potom už jsme se viděli úplně minimálně a postupem času vůbec. To samé s psaním. Potkal jsem jí tady v nemocnici, pracuje tady. Starala se o tebe" řekl jsem a ona se stejně dívala žárlivě ,,nezkoušela nic na tebe?" Zeptala se a já se musel usmát. ,,bylo by divný, když by ano. Bereme se jako sourozenci. Nedokázali by jsme spolu mít nic vážného nebo ani žádný úlet" vysvětlil jsem.

Pohled Belly

Panovala ve mě hrozně velká žárlivost. Nevím ani proč, ale bojím se toho, aby nechtěla Zayna pro sebe. Vím, nebo doufám, že Zayn by mě nepodvedl. ,,Má tří letou holčičku. S Bell si rozumí" řekl a já se musela usmát. Jsem ráda pokaždé, když si Bell najde přátele v podobném věku.
,,Ona někoho má?" Zeptala jsem se ,,Její přítel jí opustil, když se dozvěděl, že si chce dítě nechat. Od té doby od něj neviděla ani libru"

,,To vážně?" Zeptala jsem se překvapeně ,,ano musí teď být u rodičů, ale tam to s nimi teď není nejlepší. Kecají jí do všeho, jak do výchovy malé, tak i do toho s kým se vídá a podobně"

,,Chudák holka. Nechceš jí zítra přivést? Jestli bude chtít? Ráda bych jí poznala i vzhledem k tomu, že se vídá s našimi dětmi" usmála jsem se. ,,Jistě, myslím , že nebude proti" přikývl.

Kde jste?/ ZaynWaar verhalen tot leven komen. Ontdek het nu