I'll never let him go!

8.kapitola

Izuku-tučně, Bakugou-normálně, ostatní-kurzivou

"Paní učitelko, proč máte Bakugovu mikinu. Máte s ním snad nějaký poměr?" stuhl jsem, když Denki dokončil větu. Hned jsem se na sebe kouknul. Doprčic. "Denki tak si kripl? Tohle by nenapadlo ani největšího debila. Dal jsem jejímu bratrovi včera mikinu. Určitě ji tu mikinu dal aby mi jí vrátila, protože on z tudma není. Už drž tu tvoji nevymáchanou hubu" zavrčel na něj Bakugou, ale Denki se jen hloupě zasmál. 

"Jste všichni tak slepí..." začal se smát a já na něho nevěřícně koukal. Začal jsem pomalu kroutit hlavou. On se na mě jenom podíval a usmál se. "Víte, že-" najednou tam vtrhl Aizawa. 

"Třída 1A. Seřaďte se v oblecích na hřišti číslo 4. Hned" odešel a já jsem si oddechl. "T-Tak děcka. Rychle" všichni vstali a já jsem odběhl ze třídy. Aizawa mě chytl. "Poplach...musíš jít." kývl jsem a doběhl jsem do kabinetu. 

Shodil jsem ze sebe to oblečení, podpatky a paruku. Dále jsem rychle odlíčil make-up a dal jsem si svůj hrdinský oblek. Vyskočil jsem z okna a rychle jsem běžel na místo pohromy. Už tam hrdinové bojovali a já jsem se přidal k nim. Byli to posílení padouši.

 Ani jsem se nenadál a už pár studentů z mojí třídy pomáhalo s evakuací lidí. Už to všechno vypadalo v pohodě, ale na poslední chvíli se padouch rozběhl směr k Bakugovi. Zaťal jsem zuby a rychle jsem se ho vydal zachránit. 

Svým quirkem jsem si zvýšil rychlost a toho padoucha jsem popadl, než se vůbec stačil přiblížit k Bakugovi. Padoucha jsem svázal a poté jsem opět dělal rozhovory do televize. Přišlo za mnou pár žáků. Jen Denki na mě pořád čuměl jak na vraha. Bylo mi to líto. A málem mě dokonce prozradil.

Všichni jsme vstali a šli jsme se převléct do svých hrdinských obleků. "Konečně bude prča" usmál jsem se sám pro sebe. Pár z nás vyrazilo na misi. Museli jsme evakuovat lidi. Bylo to v pohodě. Občas jsem granátem odbouchl padouchovi palici, jinak dobrý. 

Evakuoval jsem posledního člověka, který tam byl. Koukl jsem se před sebe a viděl jsem, jak na mě běžel padouch. Byl ode mě jen kousek a já nevěděl, jestli ho stihnu odprásknout. Někdo ho smetl na zem. Bože, hrdina číslo 1. Jednou převezmu jeho místo. Ale když jsem se na něj tak zadíval když tam tak stál a mluvil do televize...vždyť to je bratr Izumi. A mají i podobné quirky. Dokonce i totožné. A co se nám dneska Denki snažil říct? 

"Něco mi tady nehraje..." zamumlal jsem si sám pro sebe a koukal jsem se na něj. Když byl bez nějakých reportérů do televize, tak jsem se za ním přišel. "Hej." koukl jsem se na něj svým typickým výrazem a on nasucho polknul.

 "A-Ano?" s úsměvem mi odpověděl. "Kdy mi vrátíš tu mikinu. A vůbec, kdo ti říkal, že ji máš někomu dávat. Chtěl jsem ji vrátit z ruky do ruky" zavrčel jsem na něj a on jen dál koukal.

 "Um no já se omlouvám. Moje sestra strašně miluje mikiny a krade mi všechno co se dá. Měl jsem to v tašce, tak to čmajzla" nervózně se zasmál. "Proč jsi nervózní. Sám víš, že tě můžu přemoct a být hrdina číslo jedna, že ano?" zasmál jsem se a bez čekání na jeho odpověď jsem odešel. 

Už jsme se vraceli do školy. Učitelku Izumi už jsem dlouho neviděl. Zajímalo by mě kde je. Teda...ne, nezajímalo. Nikdo mě nezajímá. Došli jsme do školy a převlékli jsme se. Poté jsme pokračovali ve výuce s Midnight a nebo s Cemenťákem. Vyučování později skončilo, ale já měl ještě na starost úklid třídy.

 Zametal jsem podlahu když jsem uslyšel nějaké hlasy. Stoupl jsem si ke zdi a poslouchal. "Já s tímhle končím. Nebudu ti nadržovat" ozývalo se se zvuky podpatků. O čem to mluví? "Jak myslíte 'paní učitelko'. Moje volba to není, ale máme přece dohodu. Pokud ji nedodržíte vy, tak ani já." poznal jsem to. Tohle byl Denkiho hlas. Na 100%. "Vždyť si je dneska málem nedodržel, kdyby ti do řeči neskočil Aizawa. Hleď si svého a můj život nech na pokoji" byla naštvaná. Takhle jsem ji ještě nikdy neslyšel. "Ale tím pádem to už nebude tajesmtví....Izuku..."

-Zelí<3-