I'll never let him go!

kapitola 5

Šel jsem pomalu k pokladně, ale ještě předtím jsem se otočil. Viděl jsem tu naší učitelku jak něco hledá. "Pche. Pomáhat jí nebudu." řekl jsem si pro sebe. Zaplatil jsem a vzal si to do igelitky. Vyšel jsem z obchodu a vzal jsem to tou nejkratší cestou k UA. Mezitím jsem vytáhl mobil a vytočil Kiriho číslo. "Ano Baku?" ozvalo se z telefonu. "Ahoj Kiri noo...mohl bych prosím přijít teď na tvůj pokoj?..." řekl jsem. "Samozřejmě. U mě jsou ti dveře vždy otevřené!" poděkoval jsem a položil telefon.

Hledal jsem ještě nějaké pití. "Dobrý den, prosím vás chtěl jsem se zeptat kde najdu Sakura Drink?" slušně jsem přišel k prodavačce a zeptal se. "Hm? Tam u mléka to někde najdete" nechutně řekla a já poděkoval s úsměvem. Vydal jsem se k mléku a tam to pití našel. Šel jsem zaplatit. Poděkoval jsem a s taškou kterou jsem svíral v ruce jsem odešel. Vytáhl jsem mobil a podíval jsem se na čas. 12:36. Nechtělo se mi na pokoj a tak jsem šel do parku. To už bych radši spal pod širákem než v pokoji u Uraraky...pod sakurovýma stromama sedělo hodně lidí. Bylo krásně. Však začátek září. Sluníčko s mráčkama plynulo na nebi a já si užíval to krásné počasí. Jak jsem se tak díval okolo sebe, tak jsem viděl u stromu sedět pár mojich žáků. Seděli na dece. Písknul jsem a zamával jsem jim. "Ahoj, mohu si přisednout?" pozdravili mě a všichni souhlasili. Byla tu ta žabka, myslím Tsuyu. Pak ten kluk s ledem myslím Todoroki. Poté Uraraka a nakonec to byl ten Iida. Uraraka se na mě smutně dívala a vypadala, že by mi chtěla něco říct. Hned jsem chápal a hned jsem se na ní usmál a mávl rukou. Ona mi úsměv oplatila. "Co nás zítra čeká paní profesorko?" otočil se na mě Iida. Zasmál jsem se a řekl: "Nějaké asi bojové cvičení a dál nevím. Nevím jak to bude po tom co se stalo dneska. Rozvh stejnak asi dostanu až k večeru." pokrčil jsem rameny. "Byl jsem něco nakoupit. Tady máte. Vyložil jsem všechno co jsem koupil. Sakura Drinky, nějaká káva, mochi, pocki a nějaké brambůrky. Měli tam muffiny a různé buchty. Začal mi zvonit mobil a tak jsem se zvedl. "Omluvte mě" uklonil jsem se a uskočil trochu vedle. "Izumi Midoriya, prosím?" řekl jsem. "Dobrý den paní učitelko tady Kirishima z vaší třídy. Bakugovi se udělalo nějak špatně a prej jste i doktorka. Mohla by jste se na něho přijít podívat?" měl obavy ve hlase. "Dobře. Za 10 minut jsem tam. Ahoj" zavěsil se a omluvil se mým žákům. Šel jsem k pokoji Kirishimy. Zaklepal jsem a on ihned otevřel. Bakugo měl podloženou hlavu a trochu pootevřené oči. Propleskával jsem ho a mluvil na něho jestli reaguje. Nadklonil jsem se na něho a sledoval zorničky.

Bolela mě hlava a břicho. Vím, že na mě mluvila ta úča, ale neměl jsem sílu odpovědět. Viděl jsem všechny její ladné pohyby. Její ruky jsou hebké. Prohmatávala mi břicho a podbřišek. Poté se na demě naklonila a já ucítil nemilý problém v kalhotech. Měl jsem výborný výhled do jejího výstřihu...o kurva..

Ahojte! Moc se omlouvám, že jsem nevydávala kapitoly, ale nastal problém, že jsem ztratila heslo. Konečně jsem zpátky a budu nadále psát. Změnila jsem si také přezdívku. Od teď jsem Yukio <3. Snad to nikomu nebude moc vadit. Mějte se!

Yukio <3