Co se škorpívá, to se rádo mívá (HP) ✓

|5.|

Když Scorpius odběhl pryč, Rose se s bolestným zaúpěním nadzvedla na loktech a opřela se zády o sedačku. Zavřela oči a zhluboka se nadechla. Ocitla se v situaci, kterou si nepředstavovala ani v těch největších nočních můrách.

Byla zcela odkázána na Malfoyovu pomoc.

Malfoyovu!

A kdyby to snad nebylo zřejmé: na pomoc SCORPIUSE MALFOYE!

Zatnula zuby a znovu zaúpěla. Ona a Scorpius Malfoy se stali úhlavními nepřáteli hned prvního září. A důvodem nebylo zpola z legrace míněné, zpola vážné, napomenutí jejího otce, ať je ve škole lepší, než on. Ačkoliv, trochu na tom jejich otcové nejspíš vliv měli. Uvažovala, copak o ní Scoroiusovi asi pověděl jeho otec. Jestlipak ji jedenáctiletý Malfoy nazval mrkví sám od sebe?

Tehdy byla na barvu svých vlasů velmi háklivá. Skoro celá Weasleyovic rodina byla zrzavá, ale to její utrpení nijak nezmenšovalo, snad právě naopak. Přála si mít méně výrazné vlasy. Nějaké úplně obyčejné a ne svítit do světa jako maják.

Malfoyovo označení ji hluboce urazilo a nemohla mu to odpustit. Od té doby neminul jediný den, kdy by se nešpičkovali a nepředbíhali ve školních povinnostech. Když Scorpius jako první přeměnil myš na čajový šálek, musela Rose udělat nejdokonaleji lektvar. Když byl Malfoy excelentní na hodině létání, Rose nutně musela zářit znalostmi na bylinkářství. A zase naopak.

Před zkouškami NKÚ se jejich vzájemná soutěživost dokonce tak vyhrotila, že oba navštěvovali ošetřovnu častěji, než za celých uplynulých pět let. Scorpius hodil Rose na hodině lektvarů do kotlíku bombu hnojůvku, takže jí horký lektvar vybuchl přímo do obličeje a celou ji popálil. Rudé fleky jí pak tuto příhodu připomínaly ještě celé prázdniny.

Na oplátku mu začarovala jeho brk, aby měnil slova a dělal pravopisné chyby. Poradil jí to strejda George. Scorpius si psal brkem zápisky celý týden a zjistil to až když se z nich chtěl učit. Celý následující týden pak strávil tím, že sháněl zápisky od spolužáků a přepisoval si je. Byl přesvědčený, že kvůli tomu dostal z dějin pouze nad očekávání – protože z těch si samozřejmě nikdo kromě něj a Rose zápisky nedělal a Rose o ně požádat nemohl.

Když spolu zrovna nesoupeřili na poli intelektuálním, střetávali se na tom famfrpálovém. Láska k famfrpálu byla společně se zrzavými vlasy jedna z mála věcí, kterou zdědila po otci. Když se sešli všichni Weasleyovi společně s Potterovými, mohli hrát na dva celé týmy. Rose ty chvíle zbožňovala. Ona sama hrála na pozici střelkyně. Scorpius byl odražeč. Párkrát se tak stalo, že Rose omylem hodila po Malfoyovi camrál nebo on – samozřejmě také omylem – odpálil potlouk přímo do jejího obličeje.

Ačkoliv... Rose se zamyslela. Musela uznat, že minulý rok se podobných nehod stávalo čím dál méně. Ať už ve famfrpálu nebo kdekoliv jinde. Stále spolu soutěžili a nemohli se vystát, ale Scorpius se změnil. Jako by ve svém nepratelství setrvával spíš jen ze setrvačnosti. Před třemi roky by jí svou pomoc nejspíš nenabídl.

Nebo ano?

Nebyla si jistá.

Když si v hlavě znovu přehrávala scénu, která se mezi nimi před chvílí odehrála, nebyla si popravdě jistá vůbec ničím.

Ulevilo se jí, když se dveře kupé znovu otevřely a vrátil se Scorpius – nikdy nevěřila, že takový pocit jednou bude mít. Díky jeho příchodu však nemusela zůstat sama se svými nebezpečnými myšlenky a to, pomyslela si, je jedině dobře.

Mlčky jí podal mastičku. Rose si ji neobratně převzala a chtěla ji otevřít, ale její pravá ruka už teď byla aspoň třikrát větší, takže ji vůbec nemohla používat a levačku neměla tak zručnou. Polkla, když si uvědomila, že bude muset Malfoye požádat o pomoc. Znovu. Pomalu k němu vzhlédla a doufala, že svou pomoc třeba nabídne sám od sebe, ale pouze na ni potměšile koukal a zřejmě radostně čekal na její prosbu. Zatnula zuby a se sebezapřením řekla: „Mohl bys mi, prosím, pomoct?“