Pohlcena válkou

9. Kapitola

14. srpna, rok 1978, pohled Charie

„Nechci mít dítě s Regulusem," povzdechla jsem si nešťastně. Seděla jsem na obrovské posteli v pokoji Narcissy Blackové a sledovala, jak se jeho majitelka pomocí kouzel líčila u zrcadla.

Narcissa se na mě s úšklebkem obrátila: „To jsi říkala už asi sedmkrát."

Zavrtěla jsem nesouhlasně hlavou. Tím jsem ale akorát způsobila, že Narcissa začala na prstech počítat: „Máš pravdu bylo to osmkrát..."

Sklopila jsem pohled k zemi a raději nic neříkala.

Netrvalo ani minutu a Cissa se posadila vedle mě.

„Tak dítě prostě neměj," rozhodila pravou rukou až mě málem praštila. Naštěstí jsem stačila včas uhnout.

„A co by na to asi řekli moji a Regulusovy rodiče?" zeptala jsem se, ačkoliv bylo nad slunce jasné, co by řekli.

„Ať Regulus řekne, že děti nemůže mít," napadlo Narcissu.

„Vážně myslíš, že by někdy někomu něco takovýho řekl?" podívala jsem se na ní.

Cissa se uchechtla: „Nikdy."

Chvíli bylo naprosté ticho, než jsem se ozvala já: „Můžu to o sobě říct já."

To už se na mě Narcissa podívala ve stylu - blázníš?!: „Dostala jsi se do Nebelvíru, tím si v očích všech dost klesla. Jediný co tě zachraňovalo byl fakt, že ses na rozdíl od Siriuse chovala podle pravidel. Teď si v očích všech zase stoupla, protože sis vzala Blacka. Když jim teď řekneš, že nemůžeš mít dítě, tak bys zase klesla a to není dobré. Byli byste s Regulem akorát terčem posměchu. Nemluvě o tom, že Reg je smrtijed a ostatní by mu to nedarovali. Jako třeba můj budoucí manžel."

„Není to fér," zanaříkala jsem a zády padla na postel.

„Není, ale je to tak," pokrčila rameny Narcissa.

„Hm."

„Taky budu muset mít dítě s Malfoyem. Prostě... Merline, poprvý za život se k tobě modlím, tak prosím dej ať moje budoucí dítě není po Luciusovi. To bych asi nezvládla," sepjala ruce Narcissa.

Rozesmála mě tím. Ani netuším, kdy jsem se smála naposledy. Každopádně jsem to rozhodně potřebovala.

„Hádám tedy, že jste se o dítě ještě nepokoušeli, že ne?" zeptala se Narcissa, když jsem se uklidnila.

„Ale jo. Jednou. Před pár dny a už to znova ani jeden zkoušet nehodláme," odtušila jsem.

Narcissa se na mě prudce otočila, za ruce mě vytáhla do sedu a vychrlila ze sebe: „To ale znamená, že už seš teď možná těhotná!"

Povytáhla jsem obočí: „Není moc velká šance, že by to vyšlo napoprvé."

„Nějaká šance tam rozhodně je!" vyjekla Narcissa, která byla očividně nadšená. Vytáhla mě na nohy a už mě táhla ven z jejího pokoje.

„Počkej. Počkej! Za tři hodiny se vdáváš!" pokusila jsem se jí zklidnit.

„Já vím. Teď je to ale jedno. Malfoy si počká. Jdeme!" zavelela. Ani jsem nestihla znovu pořádně zaprotestovat a už mě táhla po schodech dolů. Tam nám ale naštěstí zastoupila cestu Druella Blacková, Narcissina matka.

„Nemáš se náhodou nahoře připravovat na svou svatbu, Narcisso?" věnovala své dceři přísný, ale zároveň i trošku pobavený pohled.

Narcissa mě pustila, načež sepjala ruce za zády: „Když tady Char je možná těhotná. Chtěla jsem jen zajít koupit lektvar, abychom to věděly přesně, mami."

Nevěřícně jsem se na ní podívala: „Já si ale nemyslím, že jsem-"

„Můj ty Merline!" přerušila mě Druella, která se tvářila stejně nadšeně jako její dcera. „Běž zpátky nahoru, Narcisso. Pošlu Bellatrix, aby ten lektvar s Charlotte šla koupit."

„Dobře," přikývla Cissa. Raději se ani nesnažila odporovat a vydala se zpátky nahoru. Po cestě na mě ještě stihla mrknout.

„Bello!" zavolala Druella svou nejstarší dceru. Netrvalo dlouho a Bellatrix se vynořila z chodby: „Ano, matko?"

„Vem tady Charlotte a běžte spolu na Příčnou ulici do lékárny. Kupte lektvar na ověření těhotenství a vraťte se sem. Hodina by vám měla stačit."

„Ale-" pokusily jsme se zaprotestovat s Bellatrix zároveň.

„Běžte!" popohnala nás Druella.

Vyšly jsme tedy ven, abychom jsme se mohly přemístit přímo na Příčnou, kde jsme zamířily rovnou do lékárny. Po celou cestu jsme nepromluvily ani slovo.

V lékárně Bellatrix zamířila přímo k pultu, kde bezvýrazně prohlásila: „Lektvar na ověření těhotenství."

Postarší lékárník se ani nepokusil jí napomenout, že by se k němu mohla chovat slušněji. Místo toho jí věnoval zářivý úsměv: „Myslíte si, že čekáte dítě, paní Lestrangeová?"

„Ani náhodou. Můj manžel je neschopnej. A zrychlete trochu. Mám důležitější věci na práci než se tady s váma vybavovat. Jste vůbec čistokrevnej?" povytáhla obočí a opřela se o pult.

Chudák lékárník zbledl. Rychle jí podal lektvar o který si řekla a špitl: „Pro vás zadarmo, dámy."

Bellatrix mu věnovala odměřený pohled, popadla lektvar, chytla mě za ruku a vytáhla mě ven, kde mi lektvar podala: „Stačí do toho plivnout a pokud se zbarví do zelena, tak seš na sto procent těhotná."

Otevřela jsem lahvičku s blýskajícím se stříbřitým lektvarem a váhavě do ní plivla.

Stála jsem si za tím, že těhotná nejsem. Jenže netrvalo ani minutu a lektvar v mé ruce mě vyvedl z omylu svou zelenou barvou.

Rozbušilo se mi srdce. Hlavou mi proletělo asi tisíc protichůdných pocitů. Nevěděla jsem co dělat.

Čekala jsem dítě. S Regulusem.

Podívala jsem se na Bellatrix. Ta mi pohled okamžitě oplatila: „A jsi v prdeli, Blacková."

---------------------------------------------------------

Jak se vám líbila nová kapitola?

Upřímně doufám, že mě teď nechcete zabít :D.