Love is strange [Dsmp, ship, oneshot book]

~ 0.6 - I just stop trying ~

Ship: Karlnap
AU: school
Typ ff: Angst
POV: Karl

===================================

Další den co jsem přinesl Nickovi květiny, ale on je vždy vezme a poté ho po škole vidím je vyhazovat.

Valentýn. Donesl jsem mu čokoládu a Valentýnu i ty kytky jsem mu donesl.

Dělám vše pro to, aby jsem s ním konečně mohl být.

Řekl, že až si získám jeho přízeň tak že se mnou bude, ale už je to asi půl roku a nic nefunguje. Nikdy.

A já zase ležím na mé posteli a slzy mi stékají po tvářích, až na polštář kde dělají mokré skvrny.

Tolik pokusů a on se mnou ani nepůjde ven, na rande.

To jsem tak moc nudný, otravný a nedostatečný člověk?

Já už na to vážně nemám.

Já to vzdávám.

Taky bych nečekal, že tohle někdy řeknu, obvzlášť o Nickovi, ale já už nevím co mám dělat.

Dělal jsem pro to, pro něj, vše, ale nic nefunguje, tak co dělám špatně?

3:36 a já pomalu upadám do spánku. Takhle je to několik nocí za sebou, posledních několik měsíců.

===

Ráno jsem se už ani nesnažil vypadat prezentatyvě, ani ty kruhy pod očima, nebo červené tváře od pláče jsem neměl v plánu maskovat. Už je mi to všechno jedno.

Prohrál jsem. Už to stejně nemá smysl.

Vzal jsem si nějakou overzised, šedou mikinu s tepláky a prostě jsem šel do školy.

===

Na chodbě jsem si jen přehodil kapuci přes hlavu, aby se každý nemusel koukat na moje vrabčí hnízdo na hlavě, můj unavený a červený obličej a obecně na mě.

=

Sedl jsem si do mé lavice a přitáhl jsem si kolena k hrudníku a položil si na ně čelo, takže jsem si prakticky koukal do klína.

A takto se táhl celý den a ze dne se staly týdny a Nick možná něco zaznamenal. Možná.

===

Klasický den, kdy jsem seděl v mé lavici, stejně jako před několika týdny a několikrát jsem málem usnul.

POV: Sapnap/Nick

Už před několika týdny jsem si všiml, toho že Karl mi přestal nosit květiny, přestal se se všemi bavit a to v jakém stavu každý den chodil do školy.

Jako kdyby všechno vzdal.

Proto jsem se ho dnes rozhodl konfrontovat.

Přišel jsem k němu a zhluboka jsem se nadechl.

"Ahoj, Karle!" Řekl jsem se svojí energickou povahou.

On zvedl hlavu a podíval se na mě. Po několika sekundách, kdy si asi uvědomil kdo jsem mi věnoval ten nejmíň upřímný úsměv.

A ne jen to, z blízka vypadal mnohem hůře.

"Hey, Nicku!" Pozdravil mě, s trochu chraptivým hladem a rozhodně unaveným.

"Jsi v poho? Poslední dobou se chováš nějak jinak." A snažil jsem se pořád zachovat svůj šarm a snažil jsem se, aby nebylo poznat, že se tak moc starám. Mohlo by mu to připadat divné.

On na chvíli svěsil koutky úst a potom mi věnoval další neupřímný úsměv. "Jasně! Nemohlo by být líp." Odpověděl a snažil se mě ujistit dalším neupřímným smíchem.

POV: Karl

Wow. Tak moc jsem mu jedno, že ani nemůže zahrát, že ho to zajímá?

Už asi vím proč jsem se vzdal. Nechtěl jsem. Tenhle boj jsem měl vyhrát, ale- nemohl jsem.

Nick je stále někdo koho miluji, ale já jeho očividně zajímám minimálně. Jaká to ironie.

On mi to odkývl a odešel.

Nikdy mi nebylo v životě hůř.

Nikdy.

===================================
WC: 544

Nic moc, ale hrozně jsem něco podobného chtěl napsat, takže asi win win? Xdd

Nu, doufám, že se vám tato lehce sad oneshot líbila.

Mějte hezký den/odpoledne/večer a uvidíme se příště!

- Sam ;]
1:52, 26-5-22