Love is strange [Dsmp, ship, oneshot book]

~ 1.3 - Crazy person needs crazy partner ~

Ship: Quackbur [Quackity X Wilbur]

AU: villain X "hero"? enemies to lovers? fakt nwm

Typ ff: Angst,

POV: Quackity

Text písně se objeví později. Btw- WWW jsou skvělý, běžte se podívat na jejich tvorbu! Je to skoro jediná česká hudba, kterou jsem schopný poslouchat :DD

===================================

TW: vulgarismy, kouření,

===================================

Wilbur. Ten kretén. Přísahám, že až toho kreténa příště uvidím, zlomím mu kosti v kole a budu si to užívat.

Seděl jsem na své kancelářské židli a koukal jsem se z mého obrovského okna na moji zemi. Myslím si, že všichni známe takové ty představy o tom jak někomu koho nesnažíme prorazíme pěst skrz hruď, vyndáme mu srce a postaráme se o to, aby to srdce před úmrtím viděli v celé své kráse.

Dobře, někteří lidé říkají, že jsem trochu divný a taky trochu šílený, ale všichni víme, že to není pravda a že ten jediný šílený člověk je tu Wilbur. Ta vytáhlá krysa, která mi leze krkem až je mi z toho na zvracení. Zmrd.

Celá jeho existence je mi k zvracení. Někdy mi přijde jako směšný klaun, jen ten make-up mu chybí. Idiot. Nesnáším jeho existenci a každou věc co kdy stvořil. Teda, kromě Fundyho, to je to jediné co v jeho smutném a ubohém životě mělo smysl. Ubožák.

===

Šel jsem klidně po jedné lesní cestě, když jsem najednou uviděl toho mrzáka sedět opřeného o strom s jeho mrzáckou kytarou a brnkal si na ni nějaké akordy a mumlal si k tomu. Nesnáším toho hada skrz na skrz. Jen pohled na něj a už je mi zle.

"Co tu chceš?" zeptal jsem se zhnuseně a naštvaně.

"Huh?" vydal Will a otočil se na mě a nasadil ten nechutný, prohnilý úšklebek. "nic, jen tu hraju na kytaru, to snad ještě není protizákonný, nebo dokonce ilegální." ty jeho poznámky mě vytáčí jak kolotoč.

"Drž hubu, Soote. Nikdo tě tu nechtěl, teď rychle vypadni z tý díry, ze který si přilezl a už se tu neukazuj." a ukazoval jsem prstem směrem od mého pozemku.

Jemu se ten úšklebek škubl, potom pokrčil rameny, vzal si tu svoji kytaru a šel přesně tam kam jsem ukazoval. Což, nebudu lhát, mě trochu vyvedlo z míry. Wilbur zmrd Soot mě doopravdy poslechl a odešel z mého pozemku, daleko od mé země.

Nemohu tomu uvěřit. Chtělo se mi smát, jak ubohý je a jakou moc nad ním vlastně mám. Já se i smíchy rozbrečím.

Wilbur

Šel jsem domů. Zpět do té "díry ze které jsem přilezl". Quackity má pravdu, nejsem nic jiného než jen ubožák a prohnilá krysa, nemusí ani nic říkat, abych mu na pohledu viděl, co si o mně myslí. Jde tam vidět ta čistá nechuť a zlost, jen co na mě hodí okem.

V tuto chvíli už jsem byl doma v koupelně. Opíral jsem se o umyvadlo a koukal jsem se na sebe v zrcadle. Na moje slzami potřísněné tváře.