Láska mezi hvězdami |LGBTQ+|

★7★

Dny plynuly rychleji než hvězda padající z oblohy.

Kuniko a Akemi se nadále setkávaly ve hvězdárně, Kaido a Tomoko si byly čím dál tím blíž.

"Hele, co pro tebe mám!" vyjekla nadšeně Kaido, když vyskočila na svou kamarádku zpoza automatu.

Do herny chodívaly každé dva týdny, stávala se z toho jejich drobná tradice.

Tomoko se zděšeně chytila za srdce, než se také zazubila. "Mě nepřekonáš! Já mám-"

Obě zmateně ztuhly v pohybu. "Ou..."

V rukou svíraly zcela identické plyšáky.

Párkrát se podívaly z jednoho stvořeníčka na druhé, než se jejich zraky protnuly. Nervózně se usmály.

"Tak to nevyšlo," zamumlala Kaido, ale v tom jí druhá dívka vytrhla bílého chlupáče z rukou.

"Tady máš." Tomoko jí na oplátku dala svého.

Kaido párkrát zmateně zamrkala. "To bylo lehce... smysl nedávající...?"

"Ani nápad," přihlásila uraženě druhá a nafoukla své buclaté tvářičky. "Tenhle je totiž od tebe." S radostí zabořila obličej do umělohmotné srsti.

"Ty jsi tedy podivín," zašeptala Kaido, na rtech nakreslený drobný úsměv.

Tomoko zkontrolovala čas. "Máš ještě žetony?" Po odpovědi ve formě záporného zakroucení hlavou pronesla nejistě: "Já taky ne..." V očích se jí nadšeně blýsklo. "Zvu tě na večeři. K nám domů."

Kaido zrudla. "Cože? Ne, to nemůžu."

"Proč ne?"

Při pohledu na ten smutný výraz se zamyslela. "Já... No..." Povzdechla si, odevzdaně pozvedla ruce do vzduchu. "Tak já zavolám domů a půjdeme, dobrá?"

Z radosti v úsměvu a vypísknutí, co následovaly, ji zašimralo v břiše.

Asi už mám vážně hlad.

★★★

"Páni! Od kdy umíš tak dobře vařit? Tohle je prostě..." Kaido si slastně povzdechla. "Tohle je prostě výborný!"

Dívka u sporáku protočila očima, na rtech však šťastný úsměv. "Ty toho naděláš... Vždyť jsou to jenom palačinky-"

"Ale famózní!" přerušila ji kamarádka a nadšeně si nacpala další sousto do úst.

Tomoko cítila, jak jí rudnou tváře nad oním komplimentem. V břiše jí začaly vybuchovat ohňostroje, mezi jiskrami opatrně kroužili motýli lechtající svými křídly. Hruď jí zachvátil oheň a srdce se před ním rozhodlo utéct co nejvyšším tempem to bylo možné.

Nalila na pánev další várku těsta. Olej se rozprskal, zatímco šumění v jejích uších začalo mizet.

"Potřebuji ten recept- A co to plácám, potřebuji tebe. Sama bych to nikdy takhle dobře neudělala."

Nevěděla, co ji to popadlo. Něco... Něco neovladatelného se jí vlilo do žil a než se nadála, stála čelem k ní a její rty opouštěla ona osudná slova: "A jakým způsobem mě potřebuješ?"