Láska mezi hvězdami |LGBTQ+|

★9★

"Ahoj."

Kamarádky se nadšeně objaly.

"Ahoj."

Hodinová ručička málem jednou obkroužila ciferník, než se Kaido odhodlala promluvit: "Promiň, že tě sem tahám takhle pozdě, ale... poslední dobou jsme se moc nevídaly a já si s tebou chtěla o něčem promluvit."

Kuniko vytáhla z batohu deku a roztáhla ji na trávníku. Spokojeně se na ni svalila, poplácala na místo vedle sebe, modrým pohledem vyzvala stojící dívku k usazení. "Tak povídej."

Kaido zaujala místo po jejím boku. Zhluboka se nadechla, oči zvrátila k hvězdám nad nimi. "Já a Tomoko jsme spolu."

Její kamarádka chvíli zírala, než nadšeně vypískla. "To je úžasné, Kai!" Pevně ji objala. "Promiň, že jsem tu poslední dobou nebývala," zašeptala jí po chvíli do ramene.

"To je v pořádku." Druhá s úsměvem zavrtěla hlavou. "Chápu, že teď, když jsi ve vztahu, na to nemáš tolik času. Ještě k tomu když žijete takhle daleko od sebe." Uhnula pohledem. "A upřímně bych ani nedokázala s tebou být."

Kuniko bodlo u srdce. "Proč?"

"Ne, to nemyslím zle vůči tobě, jenom..." Hlas se vytratil do tmy, jež je s mateřskou jemností svírala ve svém hřejivě chladivém objetí. "Víš... Já do tebe bývala úplný blázen."

Její kamarádka naklonila hlavu na stranu. "Počkej... Tím myslíš..."

"Ano." Kaido se jí zadívala do tváře, v té její smutek a zmatení. "Měla jsem tě ráda, až to ani zdravé nebylo. Jenže... Pak ke mně přišla Toto a pomohla mi se přes tebe přenést a tak nějak... tak nějak jsem se nakonec zabouchla do ní a... P-Proč se směješ?"

"Jenom mi to přijde vtipné. Protože díky tobě jsem si uvědomila a připustila, kdo jsem. Přitom jsem ti celá ta léta věřila, že ta tvoje vyvolená opravdu žije příliš daleko na to, abych se s ní někdy potkala," promnula si obličej, pobaveně odfrkla nosem, "a tys celou dobu měla ráda mě. A já... Já měla tehdy ráda tebe... Nejsem si jistá jak dlouho, ale ano, rozhodně tam něco bylo." Na pár vteřin se odmlčela, výraz plný snů a vzpomínek. "Teď samozřejmě nechci tvé pocity zlehčovat, ale... Chápeš."

Kaido se usmála. "Samozřejmě."

Spolu sledovaly ten zářící nepořádek nad nimi. Smítko vedle smítka, jiskra vedle jiskry, vše se to mísilo na temném podkladě černého baldachýnu.

Občas nebylo třeba slov, aby chápaly, co se ta druhá snaží říct. Možná proto tam kdysi bývala ona chemická reakce, ze které se nyní stal pouhý dobře smíchaný roztok. Nechopily se šance včas, za to měly nepřekonatelně silné přátelství.

"Akemiin táta pracuje na hvězdárně. Vždycky se tam scházíme a sledujeme západ slunce, noční oblohu,... všechnu tu nádheru."

"Tomoko má raději východy slunce."

"To celkem dává smysl."

"Hm? Proč?"

"Protože s tebou se člověk nemůže cítit na nic. Hřeješ a záříš."

"Pozor, někdo je tu básník," ušklíbla se Kaido.

Obě se zasmály a vzhlédly zpět k nebi. Zpět k souhvězdím, v nichž se skrývala všechna jejich tajemství a pocity. K záchranným bodům, které jim oběma dávaly důvod ponechat jejich pocity minulosti.

"Takže jsme se kdysi měly vzájemně rády?"

"Už to tak vypadá."

Noc přihlížela tomuto nevinnému momentu důvěry. Tvář bledá avšak zářící, šaty poseté perlami a drahokamy.

"Láska mezi hvězdami."

"Cože?"

"Nevím... Jenom mě to tak napadlo. Zní to celkem hezky, nemyslíš?"

Kaido pozvedla koutky vzhůru. "To bez pochyby ano."

★★★★★

Tak a je tu konec...
Říkala jsem, že tohle bude hodně krátké. I tak ale doufám, že se vám to líbilo.

Nezapomínejte, že jste všichni nádherní a úžasní. Máte spousty důvodů být na sebe hrdí. Já jsem na vás na všechny hrdá taky. Nikdy nenechejte nikoho vám říkat, jak se máte cítit a kým máte být, protože to pouze vy můžete vědět, kdo vskutku jste. A ať už jste kdokoliv, mám vás ráda.

Šťastný pride month, srdečně doufám, že si tento měsíc společně pořádně užijeme🏳️‍🌈

Mějte se krásně, mí nádherní andílci, a nezapomínejte, že jsem tu vždy pro vás❤️

Vaše zářivá jako hvězda,

   - Paní noci