You and Me l.s. ᴍᴘʀᴇɢ ✔

71. Pregnancy sickness ✔

James aka Dark larrie!💚💙
__________________________________________________

HARRY

Ráno mě probudí dávivé zvuky z naší koupelny. Pomalu otevřu oči a podívám se na druhou stranu postele, kde vždycky leží Louis, ale k mému zděšení tam není.

Okamžitě se zvenku z postele a vběhnu do koupelny, kde před záchodem sedí ubrečený Louis.

Okamžitě si k němu dřepnu a pohladím ho po zádech.

„Miláčku, co se děje?" zašeptám a smutně se na něj usměju.

„J-já nevím." vzlykne a nahne se nad záchod.

„Lásko, já zavolám Edovi, ano? Prvně mi ale řekni, jestli ti je ještě něco kromě zvrácení?" sednu si na něj a přísunu si ho na svoji hruď.

„Bolel mě podbřišek a broskvička strašně moc kopala." zavzlyká.

„Dobře, lásko, zajdu si rychle pro telefon a hned jsem u tebe." polibím ho na krk, opřu ho znovu o záchod a rychle doběhnu do ložnice pro telefon a hned zpět za Louisem, po cestě výtočím Edovo číslo.

„Už jsem tady lásko." znovu si ho lehce přitáhnou na hruď a přiložím mu ruku na bříško, kde můžu cítit, jak hodně Mabel kope.

„Ahoj, Harry, co se děje?" zeptá se šťastným hlasem.

„Louis teď sedí u záchodu a zvrací a Mabel hodně kope." vyhruknu do mobilu.

„Dobře, tak jo... dej mi teď na chvíli Louise." řekne lehce vystrašeně. Mobil si oddělám od ucha, dám ho na reproduktor a dám ho do Louiho klína. „Lou, jsi tady semnou?" ozve se Edův hlas z mobilu.

„J-jo." řekne trhaným hlasem.

„Dobře, tak teď se tě budu ptát na otázky dobře? Nezapomeň při tom zhluboka dýchat."

„D-dobře." vydechne Louis a chytne mě za ruku.

„Takže, jak dlouho už sedíš u záchodu?"

„Asi hodinu a půl." sykne, když ho broskvička hodně kopne.

„Dobře. Bolelo tě před tím něco?"

„J-jo, podbřišek a-a malá potom začala hodně kopat, a j-jak kdyby mě někdo píchla do bříška." vydechne nahlas a zakloní hlavu, čímž si ji opře o moje rameno. Nakloním hlavu a vtisknu mu velkou pusu na čelo.

Tak moc ho miluju za to, že mi dokáže odnosit dítě. Tak strašně moc ho obdivuju. Je to moje životní láska.

„Fajn, nevypadá to na nic zlého, jenom je malá hladová, nebo ji nesedlo nějaké jídlo, které si měl včera. Teď proto tebe bude nejlepší, když si půjdeš znovu lehnout, najíš se nějakého pořádného jídla, které tě zasytí a hodně se napiješ. Tohle se stává, když miminku nesedne nějaké jídlo a nebo málo piješ, takže se vůbec nic neděje." řekne Ed klidným hlasem.

„Dobře, děkujeme Ede." vydechnu s úlevou.

„Za nic, od toho tady přece jsem." a s tímhle típne hovor.

„Tak co, Lou, zvládneš se postavit, nebo tam chceš odnést?" zašeptám mu do ouška, na které ho polibím.

„Odnést." řekne lehce unaveně.

„Dobře." s úsměvem si stoupnu, vezmu si ho do náruče a odejdu s ním do ložnice, kam ho položím do postele, pořádně ho zahrabu do deky a sednu si vedle něj. „Dojdu ti pro vodu a rovnou ti udělám nějaké jídlo, ano? Co by sis dal?"