You and Me l.s. ᴍᴘʀᴇɢ ✔

63. Mallorca ✔

Doufám, že se Vám všem, těm kdo je dělal, povedli příjmačky!👑🤗
__________________________________________________

HARRY

„Tati! Půjdeme ještě dneska do moře?" zeptá se nás Freddie, když už hodinu ležíme v našem apartmá.

„Samozřejmě miláčku, vždyť je teprve deset hodin. Zajdeme si dolů na oběd a pak půjdeme plavat, ano?" řeknu lehce ospale.

„Dobře, tak já si jdu hrát s legem, jo?" usměje se na nás a pohladí Louiho po bříšku.

„Utíkej miláčku, hlavně nikam nechoď, ano? S tatínkem budeme tady." promluvím lehce přísnějším hlasem.

„Tak já budu tady před vaší postelí na koberci." řekne šťastně a odběhne si pryč pro svoje lego, které si musel za každou cenu zabalit.

„Dobře." Louis se pousměje a víc se ke mně přitulím.

„Co broskvička, kope?" zamumlám mu do vlasů a pohladím ho po boce.

„Zatím ne, asi spinká." pousměje se a políbí mě na hruď, kterou mám zahalenou v tričku.

„Tak odpočívej." zamumlám.

„Tak hlídej Freddieho." řekne ospale. S úsměvem zakývám hlavou a následně ho políbím na čelo.

Do naší provizorní ložnice přiběhl Freddie. Podíval se na mě, načež jsem si dal prst před pusu, abych mu naznačil, že má být zticha. Freddie jen pokýval hlavou na souhlas a potichu si položil lego na zem.

Spokojeně se opřu o čelo postele a víc si k sobě přitáhnu Louiho. S úsměvem se zadívám na Freddieho, který si spokojeně staví z lega zřejmě nějaký dům pro panáčky.

Tak strašně moc miluji svoji rodinu. Nikdy v životě jsem si nemyslel, že bych mohl mít tak nádherného manžela, jako je Louis, že budu mít toho nejroztomilejšího synka na zemi a na cestě moji malou princeznu. Když jsem těmi před šesti nebo sedmi lety přijmul žádost, abych mohl učit na střední stavební škole v Londýně, netušil jsem, že bych mohl potkat toho nejhezčího a nejlepšího kluka na zemi. Sice mi to učitelování nevydrželo zas tak dlouho, byl jsem si stoprocentně jistý, že je Louis ten, se kterým chci zůstat do konce mého života.

A taky to tak je. S Louim jsme spolu manželé už pět let a já ho miluju čím dál tím víc.

S úsměvem stočím hlavu na Louiho, který za tu chvíli už stihl usnout. Pomalu mu položím hlavu na polštář a po posteli se sešoupu dolů za Freddiem.

„Tak co stavíš, Freddie?" pousměje se na něj a podívám se na jeho rozdělané cosi.

„Stavím barák!" usměje se na mě šťastně. Nojo, náš malý stavitel.

„A mužů ti pomoct?"

„Jasně!" vyjekne trochu víc nahlas. Káravě se na něj podívám a pak svůj pohled přesunu na Louise, který naštěstí spinká.
„Promiň, tatínku."

„To je v pohodě, Freddie, jen musíš být potichu, když tatínek teď spí. Broskvička musí odpočívat a stejně tak i tatínek, ano?" pousměju se na něj a bucnu ho do nosíku.

„A kdy už tady May bude?" zašeptá.

„Už brzo, Freddie. Za chvíli budeš velký brácha a budeš svoji ségru chránit, žejo?" usměju se na něj a pohladím ho vláskách.

„Jo. A budu si ji moc potom pochovat?" zeptá se mezitím, co začne znovu skládat lego.

„Samozřejmě, ale budeš muset být hodně opatrný, aby se jí něco nestalo, ano?" pousměju se a začnu stavět s ním.