Dramione - REDEMPTION

37. Kapitola

Draco se probudil s úpornou bolestí hlavy. Měl pocit, jako by se mu dovnitř nastěhovala tlupa permoníků, kteří neúnavně tloukli svými kladívky. S námahou rozlepil oči a ulehčeně si oddechl, když uviděl známý kazetový strop. Byl ve své ložnici, ve svém apartmá v Londýně.

Alespoň něco bylo v pořádku. Vůbec totiž netušil, jak se sem dostal. Včerejší večer a noc měl jako v mlze. Vzpomněl si na hádku s Astorií, její dramatický odchod z restaurace a pak s Blaisem šli do baru. Od té doby měl okno.

Přetočil se na záda a málem zakňučel, když se jeho hlavou prohnala bodavá bolest. Včera to musel pěkně přehnat. Nevzpomínal si, kdy naposled mu bylo takhle zle. V ústech měl nepříjemné sucho. Dal bych půl trezoru u Gringottových za sklenici vody, pomyslel si v duchu, ale neměl sílu, a vlastně ani odvahu, se pohnout a vstát.

Chvíli takhle ležel, přemýšlel a hypnotizoval strop nad sebou, když tu se s prásknutím rozletěly dveře od pokoje. Vyděšeně sebou škubnul, když před sebou spatřil svou nejlepší kamarádku. Zastavila se před ním, ruce překřížené na hrudi a probodávala ho naštvaným pohledem. Nejradši by se stočil do klubíčka pod deku a dělal, že tam vůbec není, ale věděl, že by mu to neprošlo. Před rozzuřenou Pansy neměl nikdo šanci utéct nebo se schovat.

„Co jste to zase včera, pro Merlina, vyváděli?" vyštěkla podrážděně a poklepávala si nohou, aby se uklidnila.

„Ehm...," vydal se ze sebe nejistě a zběsile přemýšlel, co říct, aby tu černovlasou Zmijozelku nevydráždil ještě víc. Bohužel pro něj si na nic podstatného ze včerejší noci nevzpomínal. Když Blaise vyhlásil, že si udělají pánskou jízdu, zapadli do nejbližšího baru a pak ještě do několika dalších. Cestou někde potkali Thea, který se k nim přidal. A pak už nic...

„Stálo to aspoň za to?" zaprskala podrážděně a zadívala se na postel vedle něj. V jejích očích viděl naštvání, ale kupodivu taky lítost a jakési pochopení.

Stočil oči po směru jejího pohledu a uviděl na druhé polovině postele někoho ležet. Neměl ponětí, kdo to může být. Jen záplava dlouhých blond vlasů vykukujících zpod peřiny naznačovala, že dotyčnou je žena. Vůbec netušil, kdo to je, kde se tu vzala a co tu dělá. Tedy, co tu dělala, to si domyslel, vzhledem k tomu, že byl pod dekou nahý, ale to bylo asi tak všechno.

„Já vlastně ani nevím," odpověděl jí po pravdě a bez přemýšlení. 

Pansy jen protočila oči a chystala se něco říct, když v tu chvíli se pohnula deka vedle Draca a odhalila nahé křivky ženského těla.

„Dobré ránko," zabroukala blondýnka a odhodila si vlasy z obličeje. Posadila se na posteli, a promnula si oči. Jakmile spatřila Pansy, prohlížející si jí pohrdavým pohledem, vyjekla a přitáhla si deku na odhalenou hruď. „Kdo to je a co tady dělá?" otočila se na Draca vedle sebe, který si ji upřeně prohlížel.

„To bych se měla zeptat spíš já tebe," opáčila Pansy. „Já, na rozdíl od tebe, jsem tu jako doma."  Mluvila pravdu. Její kamarádství s Dracem bylo dlouholeté a pevné a oba mohli za tím druhým přijít kdykoliv potřebovali.

Blondýnka zaraženě mlčela a těkala pohledem mezi Dracem a Pansy.

„Měla by ses oblíknout a jít. Nebo čekáš, že bude druhý kolo?" prohodila Pansy konverzačním tónem. Tvářila se znuděně, jako by ji scéna, kterou měla před sebou, najednou sebeméně nezajímala. Draco mlčel a moudře se do jejich konverzace nezapojoval.

Blondýnka naštvaně vyskočila z postele, jak ji Merlin stvořil, rychle posbírala své oblečení válející se po zemi a zmizela v koupelně. Draco neodolal, aby přitom pohledem nepřejel její tělo. Postavu má vážně skvělou, ocenil ji v duchu.