Dramione - REDEMPTION

32. Kapitola

Byl neobvykle teplý říjnový den, jako by se slunce chtělo naposledy rozloučit se svou vládou, než pomalu předá žezlo sychravému podzimu. Utichlo štěbetání ptáků, kteří již odletěli do teplých krajů a listy stromů se začínaly zbarvovat do pestrých barev.

Hermiona si potřebovala v klidu vyřídit nákupy v Prasinkách a Meghan nechala u Nevilla a Lenky. Jejich fence Bessie se před několika týdny narodila štěňata a holčička z nich byla nadšená. Právě mířila k jejich domu, aby ji vyzvedla a vzala do cukrárny na zmrzlinu, když za sebou zaslechla volání svého jména. Otočila se a udiveně zírala na čokoládového Zmijozela, který se k ní blížil.

„Blaisi," vydechla překvapeně, „kde se tu bereš?"

„Byl jsem si vyřídit něco nedaleko odsud a napadlo mě, že se tu zastavím podívat se, co je tu nového. Od konce školy jsem tu nebyl. A co tu děláš ty?"

„Ehm...no, já jdu za Nevillem," vykoktala ze sebe.  V duchu vyslala tichou prosbu k nebesům, aby měl Blaise naspěch. Měla ho ráda, ale jeho přítomnost tady nesvědčila ničemu dobrému.

„Jsem moc rád, že tě vidím. Měli jsme před dvěma týdny sraz lvů a hadů a chyběla jsi nám tam. Proč jsi vlastně nedorazila?" upřel na ni zvědavý pohled.

„No..., já jsem nebyla v Londýně," vymluvila se.

„Já vím," přikývl, „Harry nám to říkal, ale vůbec se nezmínil, kde jsi."

Zatímco Hermiona horečně přemýšlela nad odpovědí, procházely kolem nich dvě mladší studentky z Havraspáru. 

„Dobrý den, paní profesorko," pozdravily zdvořile.

„Dobrý den," odpověděla jim na pozdrav a v duchu se svíjela pod Blaisovým ohromeným pohledem.

„Ty učíš v Bradavicích?" vydechl šokovaně. „Tedy..., ne že bych si tě jako profesorku neuměl představit, ale proč jsi nikomu nic neřekla? Musela jsi to už přece vědět, když jsme se viděli v létě v baru u Seamuse."

„No..., to jo..., ale nepřišlo mi to nijak důležitý," vymlouvala se a těkala pohledem kolem sebe. Nejraději by vzala nohy a ramena a zmizela. Blaise však nevypadal, že by chtěl odejít.

„Nepřišlo ti to důležitý?" vykulil na ni užasle oči. „To je nejzajímavější zpráva, co jsem za poslední dobu slyšel. Harry ví, že jsi v Bradavicích? Jo, ví to," odpověděl si sám a zkoumavě si ji prohlížel. 

Hermiona se pod jeho pohledem nervózně ošila.

„Tys něco provedla?" zeptal se nakonec a v jeho očích zahlédla lehký záblesk podezíravosti. Evidentně mu nešlo na rozum, proč se o takové věci ona ani nikdo z jejích přátel nezmínil, a to se na ni Theo vyptával, když nepřišla. „Nebo se tu před něčím schováváš?" napadlo ho.

„Ty jsi konspirační maniak, Blaisi," zavrtěla nevěřícně hlavou. „Co je na tom tak divného? Já školu vždycky milovala, a tak jsem se rozhodla se vrátit a učit tady. Nic víc za tím nehledej," přesvědčovala ho ze všech sil.

Blaise se zatvářil nedůvěřivě. Vycítil, že říká pravdu, nebo alespoň její část. Stále mu však na tom něco nesedělo. Rozhodl se ale víc nenaléhat.

„Moc ráda jsem tě viděla, ale opravdu musím už jít," loučila se s ním Hermiona a neklidně poklepávala nohou. 

„Tak se měj," objal ji, „a doufám, že se brzy uvidíme."

V tom zaslechli nadšené hlasité zavýsknutí.  Z Nevillova domku vyběhla Meghan a pelášila k nim, na rtech šťastný úsměv. 

Hermiona na okamžik ztuhla v Blaisově objetí, ale vzápětí se mu vymanila a o krok ustoupila. Blaise s údivem sledoval, jak jí z tváří mizí barva. Právě se chtěl zeptat, co se stalo, když tu se k ní vrhla malá holčička a objala ji.

„Mami, pojď se na ně podívat, jsou moc krásný. Mohla bych si jedno vzít? Mami, prosííím," žadonila a tiskla se k Hermioně.

V tu chvíli z domku vyběhl Neville a spěchal k nim. „Promiň, Hermiono," omlouval se udýchaně, když k nim doběhl, „jakmile tě zahlédla, nebyla k zastavení. Ahoj, Blaisi," dodal překvapeně, když si uvědomil přítomnost zmijozelského spolužáka. Ten stál ztuhle jako socha a těkal pohledem mezi Hermionou a Meghan.

Neville vycítil napětí, které všechny tři obestíralo jako hustá mlha. Atmosféra kolem zhoustla. „No, tak já... já půjdu, ehm... mějte se," zamumlal tiše a kvapně zmizel. 

Nikdo z přítomných si jeho odchodu nepovšimnul. Meghan pořád brebentila o štěňatech, ale Hermiona ji skoro nevnímala. Měla pocit, že se jí všechno hroutí. To se přece nemůže doopravdy dít. Někdo tam nahoře si na ni zasedl. Jestli karma vrací prohřešky z minulých životů, pak tedy ona musela být pořádná mrcha.

Z vlastního uvažování jí vytrhlo až odkašlání. Trhla sebou a upřela oči na Blaise, stejně tak i Meghan, která si až teprve teď všimla, že tu s mámou není sama.

„Ahoj," zaculila se na něj a v tváři se jí objevily ďolíčky, „já jsem Meghan," upřela na něj svoje šedomodrá kukadla.

Sklonil se k ní a zorničky se mu rozšířily překvapením. Vrhnul krátký pohled na Hermionu, která si nervozitou kousala spodní ret. „Ahoj, já jsem mámy kamarád a jmenuju se Blaise. Chodili jsme spolu do školy," usmál se na ni a pozorně si ji prohlížel.

„Taky jsi chodil do Nebelvíru?" zeptala se zvědavě. 

Blaise zavrtěl hlavou. „Ne, do Zmijozelu."

„Fakt jo?" vyhrkla Meghan nadšeně, „tak to musíš znát mýho tátu." 

 Blaisovi překvapením zaskočila slina až se rozkašlal. Tohle tedy nečekal. „Eh, jo, znám ho, jsme kamarádi," vysoukal ze sebe zaskočeně.

„Super," poskočila si Meghan radostí, „Tobias mi to nevěřil, i když jsem mu říkala, že mi to řekl i Moudrý klobouk. Půjdeš s náma?" chytla ho za ruku. „Máma mi slíbila, že když budu hodná, vezme mě do cukrárny a já hodná jsem," pochválila se sama a Hermiona se ušklíbla. V tu chvíli jí Meghan připomněla Malfoye. Holt, geny se nezapřou.... Blaise zřejmě napadlo to samé, protože mu pobavením zacukaly koutky úst.

Zvedl oči k Hermioně, která je nervózně pozorovala, a pak překvapeně sjel pohledem na Meghaninu malou ručku ve své dlani. Upírala na něj pohled plný očekávání. Nechápavě potřásl hlavou. Pořád si nebyl jistý, jestli se mu to všechno jenom nezdá.

„Mes demoiselles," pronesl nakonec obřadně a hluboce se před nimi uklonil, „budu nesmírně potěšen, když mi prokážete tu čest, doprovodíte mě do zdejší cukrárny a budete mými hosty."

❤Myslím, že dvojka Blaise – Meghan nám připraví mnohé zajímavé situace. Doufám, že jste si užili čtení a budu ráda za vaše komentáře, a pokud se vám to líbilo, tak i za hlas, je to pro mě velká motivace do dalšího psaní. Mějte se krásně  ❤