Dramione - REDEMPTION

19. Kapitola

„Ta mezinárodní socializace mě zabije," zaúpěla Beth sedící v salonku a promnula si oběma rukama spánky. Blížila se doba oběda a ona teprve před chvílí vstala. Kromě Ginny, která byla unavená a odešla dřív a Hermiony, která ji doprovodila, všichni opustili Příčnou ulici až nad ránem.

„Vy, Američani, toho moc nevydržíte," ušklíbl se Draco, který právě vešel do salonu. „Mám pro tebe dárek, drahá, který vyřeší tvůj problém," podával jí flakonek s nafialovělou tekutinou.

„Je to jed, který ukončí mé utrpení jednou provždy," hádala Beth, ale lahvičku si od něj vzala a vypila ji.

„Škoda, že mě to nenapadlo dřív," uchechtl se. „Tak snad příště. Dnes je to jen lektvar proti kocovině," zazubil se na ni.

„Já tě miluju," zasténala procítěně Beth, která se po lektvaru cítila mnohem lépe. „Přísahám, že kdybys měl chromozom X, okamžitě bych si tě vzala a zůstala bych po tvém boku až do konce života."

„Taky tě mám rád, zlato, ale ne zas tolik, abych nebyl vděčný na chromozom Y, díky kterému zůstaneme nadále pouze přátelé. Jsem si celkem jistý, že konec mého nebo tvého života by patrně nebyl moc vzdálený, kdybychom my dva byli životními partnery," dobíral si ji a ona se na něj zašklebila. „Tak jak se ti líbil včerejší den?" optal se, zatímco si nalil kávu a na talíř nandal pozdní snídani.

„Skvěle jsem se bavila. Máš zajímavé přátele, Draco."

„No, ještě před pár lety bys byla překvapená. Zmijozel a Nebelvír byli jako olej a voda. Rivalita mezi našimi kolejemi byla příšerná, kdykoliv jsme se ve škole potkali, létaly kletby a urážky vzduchem."

„A co se změnilo?"

„Myslím, že všechno. Doba, ve které žijeme, předsudky, které jsme měli. Nakonec i my všichni jsme se změnili. Potom, co jsme si prožili, jsme jiní. Voldemortův vliv v Americe nebyl tak silný, ale i vy jste mohli na vlastní kůži poznat jeho zločiny. A já jsem šťastný, že jsem teď pomohl vytvořit něco, díky čemu se podobná situace snad už nikdy nebude opakovat," řekl vážně.

„Jsem na tebe moc pyšná, Draco," zvedla se Beth z křesla a objala ho. „Je úžasné, když se z dřívějších nepřátel stanou přátelé."

„Moji přátelé jsou Pansy, Theo a Blaise. Jsme DraPanTheBla navždy," zadeklamoval Draco dramaticky a přiložil si ruku na srdce.

Beth při pohledu na něj vyprskla smíchy. „Myslela jsem lvy, Nebelvíry, ty hlupáčku," zaculila se na něj.

„Potter je docela fajn, v posledních letech jsme spolupracovali a celkem si rozumíme. Ginny bych ale doma mít nechtěl. Už na škole to byla dračice a Potter musí být doma pod pantoflem," zašklebil se Draco.

„Weasleyho mám nejradši, když ho vůbec nevidím. Přesto se s ním dokážu bavit, aniž bych měl chuť ho proklít, což je pokrok. Je dost dobrý ve famfrpálu, hraje mezinárodní ligu, takže je často pryč," pokračoval v komentářích.

„Longbottomovi jsou kapitola sama pro sebe. Je fakt, že se ale k sobě hodí. Ona mě tak trochu děsí. Už na škole byla zvláštní, laskavá ke všem, vedla divné řeči a byla trochu střelená podivínka, ale nějakým záhadným způsobem se vždycky dostala přesně k jádru věci," zakroutil nechápavě hlavou. „Neville byl na škole kalamita. Kromě bylinkářství, kde vynikal, byl naprosto neschopný v lektvarech a přeměňování. Nicméně, je to typ člověka, na jehož loajalitu se jeho přítel může spolehnout," dodal zamyšleně, zatím co se Beth chichotala jeho sarkastickým postřehům a komentářům.

„A Hermiona?" optala se nakonec, když se odmlčel.

„Co je s ní?" pokrčil lhostejně rameny a dolil si kávu.

„Vůbec ses o ní nezmínil."

„Není se o čem zmiňovat," konstatoval suše a zvedl se, aby si podal Denního věštce.

„Zajímavé," zabrblala potichu Beth a nenápadně si ho zpoza řas prohlížela.

„Co je zajímavé?" pozdvihl tázavě obočí.

„Právě její rozhovor s Potterem jsem vyslechla na terase a mluvili o tobě," informovala ho s úsměvem.

Zvedl k ní pomalu tvář a propaloval ji pohledem. „Pokračuj," zavrčel podrážděně.

„Moc jsem toho neslyšela," pokrčila rameny. „Harry jí jen říkal, že jsi tady a ptal se, co bude dělat. Ona mu odpověděla, že nic, že jsi tady určitě s nějakou ženou a není teď vhodná doba. To je všechno, co vím, protože vzápětí jsi tam nakráčel ty a jak to dopadlo, víme oba," popíchla ho ironicky.

„Zřejmě nějaký nesmysl," odtušil s hraným nezájmem, ve skutečnosti však horečně přemýšlel, co to má znamenat. Tam na chodbě přiznala, že za ním byla na Manoru a teď z rozhovoru z Potterem znovu slyšel, že s ním chtěla mluvit. Zajímalo ho, co bylo tak důležité, že překonalo její odpor k tomu, aby se vrátila na místo, kde byla vězněná a Bellatrix ji mučila.

„To už se bohužel nedozvíš," přerušila Beth jasnozřivě tok jeho myšlenek. „Když jsem s ní mluvila na terase, říkala, že na delší dobu odjíždí pryč a neví, kdy se vrátí."

„No, tak tím je to vyřešeno, ne?" konstatoval rádoby znuděně Draco, ve skutečnosti však stále pohroužený do vlastních myšlenek.

„Přišla mi milá a přátelská," rozvíjela Beth dál svoje úvahy, „ale myslím si, že ji něco trápí. Její přátelé ji dost chrání, všiml sis?" zeptala se ho. Beth měla dobrý odhad na lidi a málokdy se mýlila.

Draco, jen nepřítomně pokrčil rameny. Taky přemýšlel o Hermioně, ale v trochu jiných souvislostech. Uvědomoval si, že se musí od ní pro klid své duše držet co nejdál. Příliš mu narušovala a komplikovala myšlenky a život.

A tak se stáhl... Celý večer se snažil ji ignorovat, ale příliš se mu to nedařilo. Když se nikdo nedíval, nenápadně ji sledoval pohledem, kamkoliv se hnula. Choval se jako stalker, pomyslel si znechuceně. Když ji viděl s Beth na terase, měl co dělat, aby ji nepopadl za ruku a neodtáhl pryč. Dokonce se kvůli ní pohádal s Theem. Dráždilo ho, že se s ním celý večer tak přirozeně a spontánně bavila, smála, a dokonce i tancovala. A Blaise, ten zmetek, si z něj ještě dělal legraci, zatnul ruce v pěsti.

Vzpomněl si na ten večer v Děravém kotli. Tehdy se spolu poprvé bavili úplně normálně. A pak jejich společná noc... Chtěl ji, uvědomil si. Znovu. Toužil po ní tak moc, až to fyzicky bolelo. Možná je nakonec dobře, že odjíždí z Londýna. Zmizí mu z očí a ze života a všechno bude zase při starém. Na rtech se mu objevil spokojený úšklebek.

Beth při pohledu na něj jen protočila oči. Draco se choval jako pitomec, ale nedokázala se na něj zlobit. V duchu se rozhodla, že se pokusí vytáhnout z Pottera, o co mezi ním a Hermionou jde. Nepochybovala, že to bude vědět, jen si nebyla jista, jestli s ní o tom bude chtít mluvit.

❤Doufám, že se vám obě dnešní kapitoly líbily, trochu jsem se rozepsala a chtěla jsem, aby vyšly najednou a příběh se mohl posunout dál.❤