Poslední sbohem

Kapitola dvacátá šestá

Ahojky. Dnes vás vítám u poslední kapitoly této trilogie. Doporučuji si připravit kapesníky. Místy to může být hodně dojemné...

-----------------------------------

Hlavní autobotský medik vzhlédl od displeje datapadu, aby podal hlášení.

„Naši malí přátelé jsou připraveni na odlet, ale po Gladioňanech ani stopy."

„Jak jsou na tom po zdravotní stránce?" zeptal se trpělivě Prime. Poznal totiž, že je jeho přítel ze situace kolem Gladioňanů opravdu vytočený.

„Už mnohem lépe," oznámil s úlevou v hlase Ratchet. „Ukázalo se, že byli pod vlivem nějaké omamné látky. Řekl bych, že šlo o nějaký typ rostlinného jedu. Perceptor ještě prověřuje vzorky tkání. Po čase v izolaci tuto látku jejich organismy vyloučily z těla ven. Bohužel ne všem se podařilo překonat následky. Mám za to, že za to mohou právě Gladioňané."

Jeho hlas nyní nabral na ostrosti. Byl na čtyřnohé tvory, kteří zpočátku působili jako ti největší chudáci, opravdu hodně naštvaný. Celkově nesnášel záškodnictví na zdraví, a to co předvedli oni v něm vyvolávalo silné nutkání si je najít a spráskat je na jednu hromadu hlava nehlava.

„Děkuji za zprávu, příteli. Pošlu pátrací jednotku, aby je našli. Pokud mají zlé úmysly, nesmíme dovolit, aby ublížili komukoli dalšímu."

Otočil se na Autobota, který byl doposud zticha a bez přerušení poslouchal jejich konverzaci. Zejména bílo červený mech se okamžitě napřímil v zádech.

„Red Alerte, s Infernem si vezmete na starosti, aby se během dneška všichni nalodili na Demodegon."

Red kývl a nervózně mu zacukaly koutky. Byl si jistý, že si toho Prime musel všimnout. Naštěstí na to nereagoval. Mezi ním a Infernem bylo určité velmi vřelé přátelské pouto. Nebyli to jen kolegové ze záchranářského týmu, byli to dlouholetí parťáci. Inferno byl snad jediná osoba, které nervózní požární specialista plně důvěřoval.

„Prowle," promluvil Prime tentokrát do vysílačky. „Gladioňané jsou nezvěstní. Sestav tým dle libosti a pokus se je najít. Propátrejte Archu a okolí. Snažte se nevzpudit rozruch. Nechceme, aby o vás věděli."

„Tak já jdu," oznámil Red Alert, hned jak velitel dohovořil, a ukázal palci ke dveřím z ošetřovny.

Ratchet ho bedlivě sledoval a jen co zmizel, dovolil si krátce se zasmát. Nemohlo mu ujít Redovo vzrušené chování. Podíval se na vysokého mecha vedle sebe. „Tys je zaúkoloval dohromady naschvál."

Prime jen široce roztáhl koutky úst a pokrčil rameny. Ve zlomku vteřiny jako by omládnul. Připomněl mu toho ambiciózního archivářského učedníka, který se za lepším do Iaconu trmácel až z Ky-Alexie od břehů Mithrilského moře. Pracoval od rána do večera, aby sobě a své přítelkyni zajistil domov v drahém velkoměstě. Ale to bylo všechno tak dávno, jako kdyby se to celé dělo v úplně jiném životě.

„Nechceš se na chvíli u mě posadit?" Zdravotník ukázal na stůl ve středu první části lodní ošetřovny. Došli tam a posadili se na automatické židle. Vylouply se z podlahy a přizpůsobily se jejich potřebám.

Pustili se do rozhovoru a mluvili spolu o mnoha tématech. Zejména pak o sektorech Archy, které jim byly až donedávna uzavřeny a nebyly zakresleny na žádných schématech. Našli zde skutečné bohatství. Doslova tisíce nenarozených Cybertronianů, spočívajících ve stádiu jakéhosi hlubokého kryospánku.

Jednou z nich byla i Ivory. Jiskřička, kterou identifikovali jako úplně první. Záhadnou shodou okolností byl její CNA vzorec ze 68,9% shodný se štíhlým mechem, který se jmenoval Slimbite a k Autobotům se připojil před několika málo lety až tady na Zemi. To znamenalo jediné – jednalo se o jeho nevlastní sestru. Proč byla v popředí zrovna ona, bylo pro všechny velkou záhadou, každopádně když se to dozvěděl Slimbite, nemohl jinak, než Ivory přivést na svět...