Kapitola dvacáta druhá

36 8 10
                                    


Nakonec vše dopadlo nadmíru výborně. Do Chipperfieldu dorazili krátce před obědem. Touto dobou byla většina lidí zaměstnána svým obědem a pokud si všimli dvou letadel, nevěnovali jim příliš pozornosti. Navíc měl Skydive tajnou zbraň. Dokázal změnit odraz světla tak, aby byl pro jakékoli sledovatele téměř neviditelný. Nebylo to nic, co by se nedalo naučit a krátce Dynama instruoval, jak si změnit lak, aby tenhle trik zafungoval. Náhodný pozorovatel tak viděl dvě letadla v dálce, která se ztratila v mracích. Nikomu už pak nedošlo, že přistála v nedalekém lese.

Oba, Dynamo i Skydive se museli však před přistáním transformovat, protože jim koruny stromů nedovolily klesnout na zem v alt módech. Předtím Autobot skenery propátral oblast, aby si byli jistí, že poblíž nejsou žádní lidé.

„Děkujeme, Skydive,“ poděkoval Zeero.

„Za málo. Pokud se chceme pohybovat mezi lidmi musíme si dát pozor. Jsou všude. Naštěstí jsme se už naučili, jak našlapovat v tomhle minovém poli utajování.“

„Hele, Bote, dělej co máš, nejseš tady od poučování.“

Skydive si založil serva na hrudi a ztichl. Své senzory měl však na maximum. To aby se stihli ukrýt, kdyby se objevili lidé. Dynamo a Zeero šli po svých lesním podrostem za Susan, která přesně věděla kudy se vydat. Jako malá strávila v těchto místech stovky hodin. Skydive procesí uzavíral a ohleduplně se vyhýbal všem větvím a keřům.

Došli k loukám. Tady se museli na chvíli rozloučit. Susan hodlala pokračovat sama s holoformou Mika. Cybertroniané počkali na okraji lesa, kde opět přešli do utajení svých alternativních módů.

Čekali zde do večera, kdy se za nimi Susan vrátila se svojí rodinou.

Mezitím však proběhla rodinná sešlost. V domě, kde Susan a její sourozenci vyrůstali na ni čekala její matka, která se jí vrhla do náruče okamžitě, jak ji zahlédla. Dále tu byla Daphne s dcerou. Její muž, Mark a George s rodinami stejně jako pan Ghipson dorazili po druhé hodině. Všichni společně poobědvali a poté se krátce prošli po městě, aby navštívili známá místa, kde Ghipsonovic vyrůstali.

Už nyní se jim podařilo ze Susan a Mika něco vydolovat. Zeero musel Mika hodně obhajovat, protože byl považován za nezvěstného déle než tři čtvrtě roku. Občas si přál, aby sem vůbec nechodil. Do odpolední kávy se mu ještě dařilo lhát, ale pak přišel ten zlomový okamžik, kdy se Susan prořekla, že se zná s několika Cybertroniany.

To všichni rázem ztuhli. První se probrali její synovci. Chtěli vědět vše do posledního puntíku. Jací jsou, jestli se opravdu dělí na dvě strany, co všechno za cool zbraně mají, zda se umí proměnit do čehokoli a tak dále.

„Vlastně,“ odkašlal si, „já jsem jedním z nich.“

Všichni na něj vyvalili nevěřícně oči. Susanin otec vrtěl hlavou, že to není možné, vždyť se s ním znal tolik let. Zeero pak vysvětlil, že celou dobu šlo o holoformu. Hmotný hologram. Který měl aktivovaný i nyní. Aby jim ho předvedl, vypnul ho a zase zapnul.

„Tohle není fyzikálně možné!“ vykřikl George. „Projekce nemůže být hmotná, pokud ji tvoří jen světlo!“

„Mimozemská technologie!“ vzdechl jeden ze synovců.

Do večeře neměli Susan ani Zeero chvilku volna. Vyprávěli rodině celý příběh. Od závodu, až po bitvu v Šanghaji. Susan musela něco vysvětlovat víckrát a Zeero jí potvrzoval, co věděl.

To, co za informace jim všem předávali, byly přísně tajné. Ale oba usoudili, že je na místě jim bez dalších lží říct pravdu. Řekli jim i o Dynamovi, ale tady chodili po tenkém ledě. Přiznali, že je jeden z transformerů a že je hodný. Susan zdůrazňovala, že je hodně hodný. Že to byl on, kdo ji zachránil z Arktidy. On a zde přítomný Zeero.

Poslední sbohemWhere stories live. Discover now