WHAT'S WRONG? SCARED? | (TodoDeku) CZ✔

28.

,,No... chtěla jsem se zeptat, hrozně se bojím. Už delší dobu se mi líbíš, tak jsem se tě chtěla zeptat jak je to u tebe? Jak mě vidíš?" vykulil jsem na ní oči a polknul jsem. Dobře tak tohle jsem vážně nečekal. Vždyť se ani nebavíme... párkrát jsem ji možná pomohl ale to jenom ze slušnosti...

,,Ahh... Momo hele jsem sice poctěn že mě máš ráda ale skoro se nebavíme... nemám k tobě co cítit a moje srdce patří někomu jinému." ah bože tohle možná vyznělo hnusně. Podíval jsem se na ni a... BREČELA?!

,,Ah ne Momo promiň nechtěl jsem ať to vyzní hnusně, ale jestli chceš můžeme být přátelé, nejsi tak hrozná." chytl jsem ji za ramena a ona se na mě podívala.

,,Chceš?" zeptal jsem se ještě jednou a ona kladně pokývala. Usmál jsem se.

,,Dobře, tak jdem zpátky." šli jsme zpátky do tábora a já jsem se hned snažil najít Izuka, ale... on nikde...

Momo si odvedla Todorokiho, zajímá mě co s ním chce řešit... ale nechám je, přece jenom i tohle je socializace. Sám pro sebe jsem se usmál. Náhle mi na rameno někdo zaklepal.

,,Je ahoj." řekl mi nějaký kluk, když jsem se otočil, zjistil jsem že to je ten Monoma.

,,Ah ahoj." pozdravil jsem ho a lehce jsem se usmál.

,,Nechtěl by jsi se projít a seznámit se? Přijdeš mi moc sympatický." řekl a já jsem kývl. Je mi to docela jedno.

,,Takže... co tak rád děláš?" zeptal jsem se když jsme začali dokola obcházet chatky.

,,Hmm... asi tohle." řekl a na jednu z chatek mi přišpendlil ruce. Nemohl jsem nic dělat...

,,Hej! Hned mě pusť, to je dost blbý vtip i na mě."

,,Říkal jsem že mi přijdeš dost sympatický." zašeptal mi do ucha a olíznul mi krk. Pevně jsem přivřel oči.

,,No tak... uvolni se trochu ať to může být příjemné pro nás oba." řekl trochu naštvaně a volnou rukou mi začal pod tričkem mnout bradavky. Začal jsem se kroutit a kňourat. Chci ať jde pryč. Ať mě nechá... proč Todoroki odcházel... Mohl bych to zkusit. Určitě mě tady nenajde, ani jsem nikomu neřekl kde jsem šel.

,,Todoroki!" zařval jsem nahlas, on mi ruku vytáhl z pod trička a místo toho mi ucpal pusu.

,,Jak chceš řekl sis o to sám." řekl a zakousnul se mi do krku. Začal jsem brečet, hodně to bolelo ale není to důvod proč brečím, důvod je to že tady chci Todorokiho. Chci aby mě vytáhl z pekla zpátky na zem. Když se odtahl cítil jsme po krku stékat něco teplého a tekutého.

,,Jak se ti to líbí, doufám že to od svého přítele máš taky rád takhle tvrdě." zaštěkal mi do obličeje a už se chystal přesunout na druhou půlku krku. Což se ale nestalo, uvolnili se mi ruce i pusa. Když jsem se podíval uviděl jsem tam stát mého Todorokiho. Vypadal jako že zachvilku vybuchne...

,,Poslyšte nevíte někdo kam šel takový malý kluk se zelenými roztřepenými vlasy?" optal jsem se pár lidí okolo ale nikdo nevěděl... kde je...

,,Todoroki!" uslyšel jsme v dálce někde za chatkama. To musí být on. Co když se něco stalo?! Nesmím přemýšlet tak pesimisticky... Rychle jsem běžel směrem od kterého šel ten zvuk. Když jsem došel k chatkám tak nikde nic. Zkusil jsem jít za ně, v dálce vypadalo že nic. Zkusím ty chatky kousek obejít. Šel jsem kousek do leva a když jsem za rohem uviděl se linout dvě postavy málem jsme se vztekem rozletěl.

Rychle jsem k nim běžel a vší silou co jsem měl jsem ho nohou kopl do nastaveného boku. Ihned odletěl a třískl sebou do země. Periferním viděním jsem hned viděl jak Izuku klesá k zemi. Zabiju ho.

,,Zabiju tě ty jeden parchante!" zařval jsem na něho a vší silou jsme ho kopl do břicha. Když se na zemi otočil začal ihned vykašlávat krev.

,,Shoto prosím nech toho..." řekl unaveně Izu a já jsem se na něj jenom kameně podíval.

,,Izu buď prosím alespoň pro teď ticho..." řekl jsem a ten parchant se začal smát.

,,Něco k smíchu?" kopl jsem ho do čelisti a on ihned omdlel. Chtěl jsem ho kopnout do zad ale něco mě zastavilo, spíš někdo... Izu seděl přesně mezi mnou a jím.

,,Prosím nech ho, nechci aby jsi měl problém..." vzlykl a já jsem se rozhodl ho poslechnout. Začalo se mi všechno zase vyjasňovat. Vzal jsem ho do náruče a odnesl do chatky. Usnul mi po cestě do chatky takže musím opatrně... Až teď jsem si ho prohlédl, měl hnusný hluboký kousanec na krku z kterého mu tekla krev. Měl jsem toho parchanta  zabít...

Tenhle kouzelný moment mi z nějakého důvodu vykouzlil úsměv na rtech, sundal jsem mu tričko. Perfektně mi to připomělo náš první pořádný kontakt...

Je to kouzelné... Jeho krk působil jako magnet... Ne, nemůžu mu nic udělat, vždyť byl právě skoro znásilněný...

,,Ahh~..." jenom trochu... Přiblížil jsem se ke kousanci co měl na krku a začal jsem mu lehce olizovat krev co měl na krku. Naštěstí to nemá hluboké, ale ten sval ho musí bolet...

,,T-Todoroki..." uslyšel jsem a tak jsem se odtahl abych se mu mohl podívat do obličeje. Díval se na mě jako na zjevení.

,,Ty jsi mě vysvlekl?"

,,Chtěl jsem ti ošetřit ránu." usmáli jsme se na sebe.

,,Je to úplně jako tenkrát." řekl Midoriya a přivřel oči.

,,Jo... přesně jako tenkrát..." řekl jsem a políbil ho.

,,T-Todoroki?" tázavě jsem se na něj podíval.

,,Prosím... postaráš se o mě?"

,,Amm... Mohl by nás někdo slyšet." řekl jsem a on mě obejmul.

,,Jsi vážně dokonalý... dokonalý pro mě..."

Takže guuys už nám to pomalu končí, příští kapitola už bude teda oficiální konec...
Snad jste si ale knihu užili >~<
Tak u poslední kapitoly
Bye :*