Prinsesse // w. Sturla Holm Laegreid

♡5♡

Druhý závodní víkend v Oestersundu nějakou záhadou přežiju. Bohužel ale odjede Johannes Dale, se kterým jsem se za tu krátkou dobu celkem spřátelila. No teď nás čeká přesun do Rakouského Hochfilzenu neboli Snowfileznu.

Nejedu se servisním týmem, ale letím se sportovci - zaberu místo, kde měl sedět Dale, což znamená v letadle Stockholm - Salzburg sedět vedle Sturly Holma Laegreida a Siverta Guttorma Bakkena.

Do letadla nastupují společně s Idou a Emilií.

„Tak to tak přežij," loučí se se mnou Ida a holky si jdou sednout za Karoline Knottenovou. Já zamířím trochu více dopředu a posadil se na sebe místo, úplně na kraji. Žádní kluci tu ještě nejsou. Letíme ještě s nějakými tými, přesněji s Italy, Němci a Francouzi. K mému velkému štěstí přes uličku sedí Émilien! Okamžitě se spolu začneme bavit.

Za chvíli přijdou Sivert se Sturlou, kteří si sednou si sednou a já se vytočím do uličky, přes kterou kecám prvních deset minut letu s Émilienem, který pak ale usne.

Takže se opřu do sedadla a dám si do uší sluchátka. Podívám se na dva Nory vedle mě, kteří se na mě čumí, jak na boží zjevení.

„Vy dva, jste OK?" zeptám se.

„Jo. Jen kdo vlastně jsi?" zeptá se Sturla.

„Thea. Thea Astrid."

„Pěkné jméno," řekne Sivert.

„Jo jo," uslyšíme Émiliena, který se očividně probudil. Jen by mě zajímalo, jak nám rozuměl.

„A jak ses tu dostala?" ptá se dále Sturla.

„Takovou čirou náhodou pracují v tomto cirkusu."

Oba naráz přikývnou.

„Jestli je to všechno-" začnu.

„Není. Jakože se bavíš s Frantíky a největší drbny - Vetle a Johannes o tobě nevědí?" zeptá se Sturla.

„Nebavím se s Frantíky. Znám pouze Émiliena a to byla náhoda. A od vás se bavím jen s Idou a Emilií a Dalem."

„Takové to, když vám kámoš a spolubydlící neřekne o nové kamarádce," řekne Sturla naoko naštvaně.

„Chcete čokoládu?" zeptám se, když vytahuji ze svého batohu tabulku.

„Jasně!" řekne Sivert, tak mu dám celý řádek.

Podívám se na Sturlu, který váhá. No nechám ho přemýšlet a jdu nabídnout Émilienovi. Ten ale spí, jako pařez. Proto se ho rozhodnu vzbudit. Nakonec se mi to povede tak, že ho tou čokoládou bouchnu do hlavy. Když otevře oči, dívá se na mě, jak kdybych mu vypálila dům.

„Proč mě budíš?" zeptá se nevrle, až Antonin a Éric, kteří sedí vedle něj vyprsknou smíchy a já s nimi. Zamávám mu před obličejem čokoládou a oči se mu rozzáří jak malému dítěti. Okamžitě se vezme, já nad tím jen zavrtím hlavou a vrátím se na své místo, kde Sivert mezitím usnul a Sturla čumí do blba. Já si dám konečně do uší sluchátka a poslouchám své oblíbené písničky. Například Paradise.
Oh my, my, my, There's a thousand miles between you and I, Oh, my, my, my, Just thousand miles between me and paradise. Asi znáte. Nebo Paper rings od Taylor Swift a taky samozřejmě Alvara Solera. El misimo sol, Fuego, La Libertad, Volar, prostě moje klasika.

„Co posloucháš?" zeptá se mě Sturla, až se ho leknu. Z toho má zase srandu Émilien, takže na něj vrhnu rychlý vražedný pohled.

„Písničky," řeknu.

„A jaké?"

„Španělské, chceš?" Zeptám se a nabídnu mu sluchátko.

„Tak jo. Díky ehhh..."

„Jsem Thea."

„Tak díky Theo."

Usměje se na mě vřelým úsměvem od srdce. Takhle posloucháme písničky až do Salzburgu. Holky se chcou mermomocí podívat po městě, takže nakonec Mazet s Patrickem Obereggerem svolí ke KRÁTKÉ prohlídce tohoto města. ještě k tomu povinně. Líní Johannes a Vetle totálně protestovali a ani ostatním klukům se moc nechtělo. Jenže když Mazet řekne, že je něco povinné, tak je to povinné a to platí pro všechny. Takže jdu i já, i když já bych šla asi i tak.

Nakonec to tak krátká procházka není. Ujdeme asi deset kilometrů!!! Nakonec musíme k našemu autobusu sprintovat. Celou výpravu vedla Tiril, takže dostala pořádného sprda od Patricka Obereggera, že to mělo být KRÁTKÉ a ne taková TÚRA. V autobuse sedím se Sturlou, protože zrovna vedle něj zbylo místo (protože s náma jednou Italové, kterým nepřijel autobus, lépe řečeno to nějak divné objednali, takže se vlastně nemají jak dostat do Hochfilzenu, takže Mazet je vzal k nám). No teď nás čeká cesta do Hochfilzenu. Pár minut po odjezdu ze Salzburgu mi přijde zpráva od Émiliena:

Kde sakra jste? My už tu jsme dávno a vy nikde! Émilien.

Obratem mu odepíšu:

Chodili jsme po Salzburgu. Thee.

Chudáčci, nás po Salzburgu před covidem proháněla Anaïs. Ušli jsme asi pět kilometrů!

A teď my, co jsme pod vedením Tiril a Dorothey 10 km...

Upřímně tě lituji. Hele až přijede, dej vědět.

Ok.

Odložím telefon a chvíli sledují Italy vepředu. Dorothea trochu ječí po trenérovi, jak to pokazili s tím autobusem, že nebýt naší dobroty, tak zůstanou navěky v Salzburgu.

Nová kapitola je na světě, tak snad dává aspoň trochu smysl :D
Jinak, jak se máte? (Pochybuji o nějaké odpovědi, takže - je to s největší pravděpodobností řečnická otázka)
Tak přežije zbytek týdne a já doufám, že do konce týdne ještě nějakou kapitolu vyplodím XD

Tip: jestli píšete a máte blok, poslouchejte Solera, mě to pomáhá, právě jsem se díky němu z jednoho takového bloku vyhrabala, bez něj by tato kapitola nikdy nevznikla ;D

Tak čauesssss