Prinsesse // w. Sturla Holm Laegreid

♡2♡

„Budeš mi chybět," loučí se se mnou mamka před letištěm. Totiž je lehčí do toho Švédska letět.

„Ty mě taky."

„Užij si to."

„Jasně. Mějte se tu hezky a dávej pozor, ať taťka nepracuje ve dne v noci."

„Ahoj."

Obejmeme se a já už jdu i se svým kufrem do haly. Uvidím nějaké Norské bundy, to budou asi oni! Jdu teda k nim.

Když si mě všimne aspoň jeden (jsem vážně tak nenápadná?!) no prostě když si mě všimne, okamžitě se mi představí.

„Já jsem Siegfried Mazet a trénuju tady tyhle, tyhle cvoky," a ukáže na mužskou část týmu, která se hada o to, které donuty jsou nejlepší.

„Já jsem Thea Astrid. Pro všechny Thea."

„Moc mě těší."

„Mě také."

I když je Siegfried jeden z těch, kdo ví, že jsem princezna, chová se ke mně naprosto normálně. To je prostě WOW.

„No už bychom se měli jít odbavit, tak já jdu za nimi."

Za chvíli už čekáme v další části letiště na letadlo. Nikdo si mě nevšímá, jako bych tu ani nebyla.

♡♡♡

Za necelou hodinu už letíme do sousední země, jménem Švédské království. Několikrát už jsem zde byla. Vypadá to zde dost podobně, jako v Norsku.

Cestou poslouchám hádky a rozhovory našich biatlonistů a biatlonistek. No dala by se z toho napsat kniha...

„Proč tu sakra nejsou banány?!" stěžuje si Vetle Sjåstad Christiansen. Jo, jsou to vážně cvoci. Aspoň tenhle člověk.

„Kde by se v letadle vzaly banány?!" otočí se za ním Johannes Bø.

„A proč by tu nemohly být?"

„Ale proč by tu měly být?!"

„Banány jsou sice nejlepší, ale banány vážně v letadlech nebývají," utne tenhle rozhovor Mazet.

„Hele lidi nevíte, kam jsem si dal tu čokoládu? Takovou tu dobrou?" zeptá se Johannes Dale a já se začnu potichu smát, stejně jako ženská část týmu.

„Ta holka má takovou smůlu, že sedí zrovna za Dalem, Vetlem a Sturlou," řekne Tiril Eckhoff a ukáže na mě. Jako mě to ani nevadí. Mám zábavu a tři sedadla pro sebe.

Lægreid se jen ohlédne směrem, kam Tiril ukázala, takže ke mně a opět se věnuje svému telefonu.

„Vážně jste neviděli tu čokoládu?" zeptá se znovu Dale.

„Dale, ne, vážně nevím, kam jsi dal svou čokoládu," řekne mu Lægreid.

„Je tu vůbec někdo normální?" uslyším Siverta Guttorma Bakkena.

„My jsme normální. Tady mužská část týmu ne," řekne Ingrid Landmark Tandrevold a zašklebí se na lidi sedící naproti přes uličku.

Díkybohu, po asi deseti rozhovorech typu Neviděli jste moji, nebo nevíte něco, přistáváme.

Vezmeme si svoje zavazadla a jdeme k hotelu. Všichni si stěžují, že jdeme pěšky. A to si říkají sportovci.

Když dojedeme na hotel, všichni se rozutečou na své pokoje, jen já ještě něco řeším s Mazetem, který je tu takový ten hlavní. Lépe řečeno je asi nejlepší organizátor

Pak jdu na svůj pokoj, který mám díkybohu sama. Vybalím se, přece jen tu budeme dva týdny.

♡♡♡

„Vsadíme se," řekne Johannes Sturlovi u večeře.

„O co zas?!" zeptá se Sturla a odfrkne si, „Ale já se s tebou už nevsadím. Pamatuješ jak to dopadlo minule?"

„Mě se to líbilo. Teď mi celou sezónu musíš nosit snídaně do postele. Vážně se nechceš vsadit?"

„O co?"

„O to, že ten individuál vyhraju."

„Tak fajn. Když budeš druhý a horší, nebudu ti muset nosit snídaně do postele. A když vyhraju já, budeš mi nosit ty ty snídaně."

„Dobře. A co když vyhraju?"

„Tak nevím."

„Tak přestaneš vozit svou kytaru všude s sebou."

„Tak to ne. Něco jiného."

„Tak když prohrajete, splníš nějakou Challange."

„OK. Stejně prohraješ. Vyhrávat pořád nemůžeš."

„Prohrál jsem jenom v té Pokljuce."

„To je pravda. Škoda, že jsme se o nic nevsadili."

Johannes se zašklebí a radši se vrhne do jídla. Johannes číslo dva, zvaný Dale se naopak v jídle vrtá a s Vetlem hraje hráškovou bitvu. To jsem si myslela, že jdou dospělí. Holky jsou ale normálnější. Sice Ingrid s Tiril non-stop vybuchují smíchy, ale jinak se chovají normálně.

Jako první se zvednu ze svého místa, rozloučím se s nějakými masérkami nebo tak něco, se kterými jsem seděla u stolu a jdu na svůj pokoj.

Trochu to poklidím. Nejsem tu ani den a ten bordel je neskutečný. Sednu si na postel, která je vážně měkká a ještě čtu něco do školy. Na přednášky nechodím, protože je to nuda a navíc by to bylo Haló, takže můžu být tady.

U učení moc dlouho nezůstanu a za chvíli už sleduji na telefonu nějaký film, který začne dost drasticky a to tak, že na svatbě náhodu mrtvolu. A pak ještě asi uprostřed trefí takovou týpku vrškem od šampaňského a vybijou ji zuby. Ale zabije to čas, takže dobrý.

Osprchuji se a ve svém pyžamu s losy jdu do postele, kde čtu svou oblíbenou knihu.

Čauky <3
Moc se omlouvám, že kapitoly nevycházejí tak často, ale doufám, že se vám knížka zatím líbí. Sturla pořádně přijde na scénu až v Hochfilzenu (teď jsem zas něco vykecala XD), takže Östersund musíte přežít :-)
V další kapitole čekejte závody a možná tam nebude moc žádná akce, ale snad vám to nebude vadit :-) ( psaní části bez akce mi jde dobře XD )
Mějte hezké Velikonoce a užijte si čas s rodinou <3