Prinsesse // w. Sturla Holm Laegreid

♡3♡

A je tu první závod. A vzhledem k tomu, že se jede individuál, je velmi důležitá střelnice. A tam taky budu. Až na to, že moje práce bude obsahovat jak dopoledne, tak odpoledne takové to přines, odnes a tak.

První jedou holky. Já stojím za trenéry a popíjím kafe, které mi sehnal Siegfried, kterému jsem zrovna při snídani říkala, jak bych si jedno dala.

Závod skončí podle mě celkem dobře. Sice žádná medaile ani rozšířené pódium, ale mohlo to dopadnout hůř. Emilie skončí s jednou chybou a to sedmá. Těsně za rozšířeným pódiem. To je pro ní úspěch. Marte skončí desátá, Karoline devatenáctá a Ingrid těsně za ní. Tyhle holky jsou celkem spokojeně se svým výkonem. Zato věčně usměvavá Tiril s pěti chybami skončí až třicátá. Ida udělá stejně chyb, ale skončí až daleko za bodovanými pozicemi.

Odpoledne jedou kluci, kde mají pořádné šance. Všichni ví o našich holkách, že tyhle dlouhé závody nemají rády. Minulou sezonu celkově ani jedna neskončila v TOP 10 hodnocení této disciplíny. Zato kluci mají naděje slušné. Sturla, Johannesové i Tarjei mají velké šance na stupně, Vetle na to má taky, Sivert s Filipem, když zastřílím čistě mají šanci i na tu TOP 10. Ale takové přemýšlení před za idem je naprosto zbytečné. Uvidíme

♡♡♡

Nakonec si pro vítězství dojede Sturla a určitě ne tak překvapivě, jako minulý rok v Kontiolahti. Radost je o to větší, že druhý skončí Tarjei i přes dvě chyby. Stupně doplní Francouz Simon Desthieux. Ještě k tomu Johannes (Bø) pátý a Sivert šestý. Vetle si sice jel pro stupně vítězů, ale bohužel na poslední položce udělal tři chyby.

Na večeři se rozebírá hlavně dnešní střelba a také zítřejší závod. To já ignoruju a radši si píšu se svým bratrancem Christopherem, který je teď s největší pravděpodobností někde na Zanzibaru.

♡♡♡

Ráno vstanu trochu dříve než normálně, tak se jdu najíst taky trochu dříve. Vezmu si nějaké müsli, Sednu si ke stolu, přehrabuji se v jídle a brouzdám instagramem.

„Můžeme si přisednout?" uslyším a přikývnu. Naproti mě se usadí Ida Lien a Emilie Kalkenberg.

„Jsem Ida a tohle je Emilie. Ale to asi víš. Ještě jsem tě tu neviděla."

„Já jsem Thea. Jo a jsem tu nová."

„Tak to mě těší. A tu co vlastně děláš?" zeptá se opět Ida, zatímco Emilie překusuje rohlík.

„Já dělám to, co je třeba. Přinesu, odnesu, pomůžu kde je třeba."

„Aha, jak by řekl Vetle - taková podržtaška," ozve se konečně Emilie.

„No taky by se to dalo tak říct."

Nakonec si povídáme ještě dost dlouho, nez přijdou ostatní. To si holky sednou k nim a já se jdu zeptat Mazeta, co mám dneska na práci. Dozvím se, že to, co včera. Náhodou se celkem těším, i když mi asi zase umrzne nos.

Marte dojede s jednou chybou třetí a já neodolám a jdu na ceremoniál. Ida jde se mnou a je mega nadšená - skončila desátá. Zato se nedařilo Emilii.

V závodě mužů má náš tým může ve žlutém. A v modrém zároveň. Červený trikot je ale také v našem držení. Oblékne ho Johannes.

Než přijede na střelnici muž v červeném, řeším ještě něco s Mazetem. Tentokrát už mi ujede i takové Jo, když je tam nula. Další dva naši zástupci - Tarjei a Sturla, tam taky dají nulu. Johannes dá nulu ale i na druhé položce! Do výčtu čistých Norů z dnešního závodů patří i Filip a Sivert. Tarjei sice udělá jednu chybu na stojce, ale i tak mu to stačí na krásné 12. místo. Sturla sice udělá také jednu chybu na stojce, ale nějak mi to neběží. Je to záhada pro všechny. I Dale se třemi chybami skončí dvě místa před ním!

Po závodě mám ještě jeden úkol. Odnést nějaké papíry pořadatelům. To bych mohla zvládnout. Možná i bez trapasu. Vždycky když s někým mluvím, dopadá to blbě. Dobře. S Idou a Emilií to díky bohu tak hrozné není.

Jenomže ono se vždycky něco musí pokazit. Po ceremoniálu je tu pěkný zmatek. Procházím mezi lidmi z celého světa, až do mě někdo vrazí a papíry se ocitnou na sněhu.

„Panebože! Moc se Vám omlouvám," uslyším hlas s Francouzským přízvukem, když už klečím na sněhu a sníh roztává a moje kalhoty i ty papíry začínají být pěkně mokré.

Ten člověk se okamžitě přidá ke sbírání a pak mi je podá.

„Moc se omlouvám," ještě jednou se omluví, zatímco já se dívám na promočené papíry. Můj první velký úkol tady a já to tak pokazím.

Podívám se na toho člověka a uvidím Émiliena Jacquelina.

„Snad to nebude vadit," řeknu.

„Přinejhorším těm nerudným dědkům řekni, že za to můžu já."

„To určitě pomůže. Bez tak se neodvážil říct ani Dobrý den."

„Určitě to zvládneš. Jestli sis nevšimla, právě jsi mi řekla o dost více než dobrý den a to jsem pro tebe taky naprosto neznámý člověk a oproti těm starým týpkům slavnější. Na, tady to ber jako omluvu," podá mi květinu, co dneska dostal za čtvrté místo.

„To nemůžu."

„Já jí nepotřebuju. Určitě to není moje poslední květina. A zítra ve dvě odpoledne tě čekám před vaším hotelem."

„Nemusíš. To je v pohodě. Nemusíš si přidělávat starostí kvůli mě. A asi bych měla jít. Ať tam na mě nejsou naštvaní ještě více."

„Tak ahoj. A pogratuluj za mě těm vašim, měl jsem moc starostí s kecáním s Fabienem a Simonem."

„Vlastně od nás se znám jenom s Idou a Emilií. Ostatní hledí hlavně na své výsledky. Nebo jsem asi moc nenápadná."

„Tak ahoj ehh."

„Jsem Thea."

„Těší mě. Já jsem Émilien, ale to asi víš. No tak se měj hezky. Zítra."

To už odejde. CO TO SAKRA BYLO?! A VÁŽNĚ MI DAL SVOU KVĚTINU?!

Jdu odnést ty papíry. Ten týpek tam se na mě sice dívá dost divně, ale naštěstí nic neřekne.

Nová kapitola sice trochu později, ale zase trochu delší :-)
Snad se vám aspoň trochu líbila. A jestli si myslíte, že Émilien a Thea spolu někdy budou, tak vás zklamu. Nebudou, takhle se nemusí potkat pouze dva lidi, co se pak do sebe zamilujou, ti se musí potkat nějakým zajímavým způsobem:-D