Your DADDY?! Idk |cz #dokončeno

~1~ Shut up, pls

"Panebože!" probudila jsem se díky křiku z vedlejšího pokoje. To mimino řve čím dál tím víc! Už mě štve. "Buď už sakra zticha!" zakřičela jsem z plných plic, zatímco jsem se převalila na druhou půlku postele.

Neustálo to. Musela jsem vstát z vyhřáté postele, dát si na sebe župan a jít do děckého pokoje. V té tmě byl ještě více temnější. Černé zdi mi připomínaly nějakou prázdnotu. Rozsvítila jsem a pohotovostně si zakryla oči, protože světlo uprostřed noci.. horší než noční můra.

Přistoupila jsem blíž k postýlce plačícího dítěte. "Panebože, Caitlin, nemůžeš být alespoň jednu noc zticha?!" křičela jsem na své dítě a doufala, že přestane křičet.

Stoupla si na matraci v postýlce a pevně se držela dřevěného opěrátka. Křičela a bušila do postýlky. Svalila jsem se o postýlku, zakryla si obličej rukami a myslela, že se brzo rozbrečím. Ale v okamžiku jsem znovu stoupla a bez emocí se zeptala: "Máš hlad? Určitě máš hlad, když pořád řveš." vzala jsem blonďatou holčičku a položila ji na dětský koberec s beruškami před postýlkou. "Vydrž." křikla jsem na ni, jak na psa a šla do kuchyně udělat mléko.

Asi za 10 minut jsem byla zpátky v pokoji, už i s mlíčkem. "Caitlin, kdepak jsi?" nasadila jsem milý hlásek. Na místě, kde jsem ji položila nebyla, rozhlédla jsem se po pokoji a uviděla ji skrčenou pod oknem u velikého huňatého medvěda. Asi jí u něj bylo teplo, protože v postýlce neměla žádnou deku. Nad touto myšlenkou jsem se uchechtla a klekla si před Caitlin.

"Na. Pij." nařídila jsem jí a surově podala láhev s teplým mlékem. Vzápětí ho po mě hodila. "Děláš si prdel?! Máš hlad, tak pij, kurva!" křičela jsem po dítěti a s nervama šla udělat další flašku. Tentokrát jsem ji sama nakrmila. "Neměly by už roční děti pít z hrníčku nebo tak něco?" položila jsem řečnickou otázku.

Držela jsem jí láhev u pusy a vzpomínala, když mi ji tak pomáhala krmit sestřička v nemocnici.

-Flashback-

"Musíte ji ale první kojit, a až pak přejít na láhev." poučovala mě setřička na porodním." Já ale nechci! Určitě to bolí!" brečela jsem před sestrou. "Slečno Pietro, nebolí, věřte mi." přemlouvala mě. "Dobře, ať už to mám za sebou." Podala mi mou dceru, byla křehká jako panenka z porcelánu. A nádherná. Její oči mi připomínaly jejího otce. Odkryla jsem si košilku na spaní a položila si Caitlin k mému prsu. Sama si ho našla, trošku mě kousla, ale pak poklidně pila. "Vidíte? Nebolí to." uklidnila mě sestřička a pohladila mě po vlasech. Darovala jsem jí vděčný úsměv a pokračovala v kojení. Pak mi ukázala co a jak. Vysvětlila, že až bude odmítat se kojit takhle, mám přejít na láhve. "Jo, ještě jedna dobrá zpráva od doktora- zítra můžete jít domů." vzala si s sebou nějaké potřebné papíry. Podívala jsem se na spokojenou Caitlin a pošeptala jí: "Spolu to zvládnem, uvidíš. I když.. radši jsem tě měla, když jsi byla uvnitř mě.."

-

"Spokojená?" zeptala jsem se Caitlin, když mi podala prázdnou láhev. Odbrkla si. "Tak tohle beru jako odpověď." položila jsem láhev na parapet a usmála se. Vzala Caitlin zpátky do postýlky, ale tam začala brečet. "Co zase?!" otočila jsem se na ni. Stála a podpírala se o dřevěné tyče postýlky. "Chceš se mnou spát v posteli?" unaveně jsem se zeptala. Přestala brečet a natáhla ruce. "Achjo." vzdychla jsem si, když jsem ji zvedala. Zhasla jsem a vyšla z pokoje. V ložnici jsem si uvaveně lehla a Caitlin položila vedle sebe. Zakryla jsem ji trochou své deky a hned usnula.

__________________________________

˙ Včera v noci jsem usoudila, že bych mohla začít psát další příběh. Je to poprvé, co nesouvisí s 1D. Doufám, že bude mít úspěch. Do komentářů můžete napsat, co si zatím myslíte o první části :) Všem moc děkuji za follows, votes, comments. Mám vás ráda♥

˙ Výběr písničky- projížděla jsem utubem a narazila na tuhle random písničku, je pomalá, a myslím, že se zrovna hodí k flashbacku.

-Claire