Všude kolem jen oceán, voda, vlny se protínají mezi sebou a já nevnímám nic, jenom tu nádheru okolo mě, hvězdy lesknoucí se v té nádherné vodě, tohle je to nejkrásnější co jsem kdy viděl, každá vlna, je pro mě jedna malá naděje, každá hvězdička lesknoucí se v ní, je pro mě štěstí, jen si tu tak stojím, u zábradlí, u zábradlí lodi, jménem Titanic, čirá nádhera, je to tu tak bezpečné, čisté, krásné, jenom ten vzduch tady je ledový, ale to k tomu patří, je nádherný pocit, když vás z toho nádherného a čistého vzduchu až pálí plíce, to je ten krásný pocit života... Moc se těším, až budu poprvé v Americe, jaké to tam asi bude? Určitě to bude krásné, plné lidí, krásných domků a ozdobených výloh u obchodů... O tomhle sním celí svůj život, miluji svůj život... Ale chybí mi jiskra... Jiskra života, každý ji již má, ale já ne, ani nevím co to vlastně znamená, ale vím, že ji potřebuji...
Vítejte u nového příběhu! Snad se vám bude líbit, bude to hlavně z pohledu Kookieho...
