Tanec v dešti (Izumi & Itachi)✅

24. kapitola

„Ty jo, to je hrůza! Co budeš dělat?"
„Nevím, absolutně netuším... Ale do Tokia se stěhovat nechci, to ti můžu říct rovnou."
„Takže... Takže vám nezbývá asi nic jiného, viď?"
Jen přikývnu a nasadím smutný až ztrápený výraz. Naomi mě sestersky pohladí po rameni, ráda by mě nějak utěšila, ale nedokáže nalézt žádná vhodná slova. Je jí jasné, co to všechno znamená a co bude v nejbližších dnech následovat. No nic, je čas se vrátit opět k práci. Prsty se mi rozběhnou po klávesnici a za malý okamžik už je slyšet pouze pravidelné klapání a ťukání. Snažím se, abych svoji vnitřní spokojenost nedávala příliš najevo, budu se přece se svým milovaným partnerem rozcházet...

Samozřejmě vám to vysvětlím, nebojte se.
Bude ještě nutné si nějaký čas vymýšlet a vodit ostatní za nos (moji nejlepší kamarádku nevyjímaje), ale až se situace dostane do jednoho konkrétního bodu, nebudou už žádné lži třeba. Ptáte se, do jakého bodu? To vám ihned mileráda prozradím.
Podle plánu, který vymyslel Shisui společně s mojí a Itachiho pomocí, jsme měli celému světu - a zejména senzacechtivým Uchihům -  namluvit, že onu krásnou kytici růží mi do redakce poslal právě on, Shisui. Dokonce napsal i ty tajemné souřadnice na kartičku... Zkrátka všechno vymyslel on sám. Vypadalo to romanticky a člověk by automaticky předpokládal, že mě chtěl příjemně překvapit nebo mi alespoň udělat radost, když jsme se tak dlouho neviděli, ale ouha... Ve skutečnosti se mnou potřeboval mluvit o něčem velmi zásadním a celý ten - s největší pravděpodobností nepříjemný - rozhovor chtěl nějak odlehčit a naladit mě na veselou notu. Prý si myslel, že to tak vstřebám mnohem lépe - rozhovor se totiž týkal stěhování. (Naomi na tomhle místě úsečně podotkla, že takovou kravinu může vymyslet opravdu jen chlap; od onoho rozchodu s tím hezounem odvedle je v některých ohledech stále naladěná dost „protimužsky".)
Shisui totiž získal vedoucí pracovní pozici v hlavním městě a chtěl se tam logicky přestěhovat i se mnou, jenže já z toho nijak nadšená nebyla. Nechtěla jsem jen tak opustit svou práci v Konoze, své kamarády, svou rodinu... Ten den jsme se pohádali a dosud nedokázali najít společnou řeč. Je to prosté: Shisui do Tokia chce, ale já ne. A vztah na ještě větší dálku by nefungoval, vždyť už teď s tím hodně bojujeme, takže neexistuje jiné řešení než... Je to tak, rozchod.
Velice smutné, že? Ano, všichni sborově zamáčkněte slzu!

Celá tahle vybájená a srdcervoucí historka má však pravdivé jádro: Shisui skutečně dostal příležitost pracovat pro tokijskou pobočku své firmy. A navíc, příjemným bonusem k tomu všemu byl i malý služební byt, z čehož měl nesmírnou radost.
Svým rodičům o našem rozchodu řekl sám a jak správně očekával, nebyli z toho vůbec nadšení. Dočkal se dokonce i výčitek a dlouhého, únavného přemlouvání, ať nové místo kvůli mně odmítne. Oponoval však, že každý chceme zkrátka něco jiného a řešení, které by uspokojilo oba dva, zkrátka neexistuje. To se někdy stává. Rozešli jsme se ale v dobrém, bez urážek nebo něčeho podobného.
 Plán se tedy z velké části vydařil - Shisui se mohl odstěhovat zase kousek dál od své rodiny a navštěvovat ji ještě mnohem méně než předtím (už ho tady navíc nedržela žádná povinnost v podobě milostného vztahu) a já byla opět nezadaná a mohla randit, aniž by mě někdo obviňoval z nevěry. A co ta druhá, menší část našeho plánu? To byl můj a Itachiho vztah. Nemohli jsme samozřejmě ihned dát všem najevo, že jsme spolu, bylo třeba nějakou dobu počkat. Přece jen jsem zrovna čerstvě po rozchodu a není mi zrovna nejlíp... Scházeli jsme se tajně, i když jen občas, když už jsme to bez sebe opravdu nemohli vydržet. Pravdu kromě nás znali jen Shisui a Sasuke.

Shisuiova matka mi ještě několikrát volala. Prý ji to všechno velice mrzí a samozřejmě mám u nich stále dveře otevřené. To je sice milé, ale doufám, že téhle nabídky nebudu muset nikdy využít; upřímně, po Aiko se mi rozhodně stýskat nebude.

Shisuie jsme od jeho přestěhování už samozřejmě nevídali tak často. Bylo na něm ale i přes všechny ty nelehké pracovní úkoly znát, že je konečně po dlouhé době opravdu spokojený - není divu, vždyť už si nemusel na nic hrát. Práci teď měl na prvním místě a do vztahů se už jen tak nepouštěl, dokonce ani do těch lehkovážných, do nichž se dříve vrhal doslova po hlavě. Rodiče o jeho pravé sexuální orientaci stále nic netušili, tvrdil jim, že chce být po našem složitém rozchodu nějakou dobu sám, a oni na něj naštěstí nijak netlačili. Časem jim možná řekne pravdu (to už si musí rozhodnout sám), ovšem kdyby stále mlžil, ani já, ani Itachi nebo Sasuke mu to nebudeme mít za zlé; netolerantní Uchihové by ho zničili a do Konohy by „pro samou ostudu" už nesměl ani páchnout.

-------------------------------------------------------------------------------------------

Čas plynul a situace se konečně dostala do onoho konkrétního bodu, o němž jsem vám povídala už dříve: Itachi mě oficiálně pozval na rande a já jeho pozvání přijala. Už jsme nemuseli nic skrývat. Mohli jsme se při procházce městem držet za ruce a nehrozilo nám žádné nebezpečí v podobě zlých pohledů nebo pomlouvačných řečí.
Ani nedokážu popsat, jak šťastná jsem byla... Vlastně, jak pořád JSEM!

-------------------------------------------------------------------------------------------

„Jdu si pro kafe, chceš taky?" zeptala jsem se Naomi.
„Ne, díky, už jsem měla dneska dvě!"
„Dobře."
U kávovaru je prázdno. Položím svůj hrníček pod trysky, stisknu jednu z nabízených voleb a čekám. Kávovar při přípravě oblíbeného nápoje jen tiše vrčí jako malý nespokojený pes. Rozhlédnu se, jestli kolem nikdo není - čistý vzduch - a opatrně vytáhnu z kapsy do čtverečku pečlivě složený bílý dopisní papír. Nosím ho neustále při sobě a často si pořád dokola čtu, co je v něm napsáno. Už znám ten text nazpaměť. Nikdo to ale nesmí vědět, smáli by se mi, že se chovám jako hloupá malá puberťačka. Vám to ale prozradit můžu, vy se mi posmívat nebudete:

Všichni tě obdivovali pro tvoji krásu, ale nikdo si nevšímal toho, co je věčné, stálé a mnohem cennější než vzhled - tvého laskavého srdce a tvojí bezelstné duše.

----------------------------  KONEC ----------------------------------