Další generace (PJO ff)

I. Zapálila jsem strom

Camilo:

Došla jsem po jejich otázkách do srubu, kde jsem byla úplně sama, ale byl hezky nablýskaný. Byla tu jedna postel, jeden stůl a malá skříň. Alespoň že tak. Hodila jsem tam svůj malý kufr a poděkovala Arekovi že mě sem dovedl. Sednula jsem si na postel a přemýšlela. Poté jsem se rozhodnula jít ven a nějak poznat okolí at vím kudy se dostat pryč. Procházela jsem si celý velký areál když si mě zastavily nějaké holky. Stoupnuly si přede mě a koukali na mě.
,,Budeš na mě koukat ?" Zeptala jsem se ironicky. Ona a její partička se zasmála.... Hm... dcera Afrodíté, řekla  jsem si když jsem viděla číslo její kabiny... číslo 10.
,,Nic, jen koukám já to jak jsi hrozně oblečená. Prsa a zadek nemáš, vlasy zacuchaný... eh" prohlásila zcela vážně a její kumpánky se začali smát. Protočila jsem oči, ale vztek ve mně narůstal. Šlehla jsem rukou jen abych setřásla nepříjemný pocit. Ale z mé ruky vystřelil blesk. Holky se na mě podívali zděšeně a poté odstoupili. Já jsem rukou začala švihat abych to setřásla, ale dařilo se mi zapalovat věci okolo a zapálit jeden strom. Klepala jsem rukou dokud mi někdo nesáhnul na rameno.
,,To stačí dítě" byl to Chiron a podíval se na mě a pak na holky. Jedna z nich měla popálený vlasy. Sakra.
,,Pojď se mnou" řekl a já s nim šla.
,,Co to mělo být Camilo ? Tvůj první den, ještě jsem tě ani nepředstavil táboru... to až večer a ty už děláš problémy." Povzdychne si.
,,Čeká tě stejný trest jako jednoho člověka odsud... týden budeš uklízet společné prostory aby se na mě nezlobili Afroditiny dcery. V 20:00 buď tu" Povzdychnul si a já také.
,,Dobře pane." Odejdu a stale jsem naštvaná. Šla jsem do zbrojovny abych si tam vybrala meč abych měla čím trénovat. Konečně jsem to našla... ten správně vyvážený a odešla jsem i s malým štítem, malým lukem a šípy. Došla jsem na tréninkové místo a začala švihat mečem. Než jsem Uslyšela smích... mužský smích. Otočím se.
,,Co je ?!" Řeknu podrážděně a pak si všimnu že je to Arek.
,,Jak s tím jen tak máváš... víš vypadáš vtipně. Počkej.. pomohu ti s tím, aby si někomu omylem neusekla hlavu" začal se smát a přišel ke mně.
,,Ehh jsi blízko" řekla jsem rozpačitě. On se jen na mě podíval dolů.
,,Ahoj Camilo."
,,Ahoj Areku" odpověděla jsem mu. Poté mi sáhnul na ruku aby mi ukázal jak meč správně držet. Ihned na to mi kopnul do nohou abych se trochu rozestoupila. Kouknula jsem na něj vražedně, ale dělala přesně to co chtěl. Pomáhal mi a poté mi ukazoval jak dělat cvičný a tréninkový pohyby. Když mi to ukázal, šel si vlastním směrem. Já však zůstala a cvičila.