Prinsesse // w. Sturla Holm Laegreid

♡1♡

Stojím na balkoně a dívám se do zahrady. Všude je ticho, jen z asi 140 metrů vzdálené ulice se ozývá hluk. Květiny už dávno nekvetou, za chvíli začne padat sníh. V uších mám sluchátka, do kterých mi zní různé písničky. Především Španělské. Moje oblíbené.

,,Slečno princezno, omlouvám se za vyrušení," přijde ke mně do pokoje služebná.

Zvednu se z židle a dojedu k ní. Ona se ukloní a já si povzdechnu. Na tohle si snad nikdy nezvyknu.

,,Váš otec za vámi za chvíli přijde."

Super. Nemusím chodit do jeho pracovny. Ale to jen proto, že děda král má nějaké důležité jednání a je to přísně v utajení. Kdyby se to dozvěděl, tak bych já i taťka dostali pěkný kartáč. Bohužel náš dům se opravuje, takže musíme bydlet tady. V paláci.

Přikývnu a zavřu dveře. Trochu poklidím papírky od bonbónů a chipsů, svoje sešitky, které se válí po celém pokoji dám do šuplíku a usetlu postel. Stihnu to přesně, když dám polštář na své místo, táta už klepe.

Dojdu ke dveřím a otevřu. Taťka se na mě usmívá, i když je jeho výraz unavený a utrápený.

Rozhlédnu se po chodbě. Nikdo nikde. Zavřu dveře.

,,Jsi v poho tati?" zeptám se a nabídnu mu místo na posteli. On se posadí.

,,Ano, i když mám teď hodně práce holčičko moje. Co jsi potřebovala?"

,,Jak to vypadá s tím?"

,,Tvá matka. Promiň. Mamka říkala, že jsi dospělá a že si můžeš dělat co chceš. Hlavně musíš dostudovat, tak jestli toho na tebe nebude moc."

,,Tati, moc dobře víš, že většinu dne prosedím na balkoně a nic nedělám. Nebo jedu do lesa."

,,Já vím. Jsi velmi chytrá holka. Jen nevím, co na to řekne můj otec."

,,Děda o mě přece nemůže rozhodovat. A navíc, ani se to dozvědět nemusí."

,,Theo Astrid Norská, jsi si jistá, že tohle je to, co chceš?"

,,Ano. Chci změnit svůj život dokud ještě můžu. A kdybyste mě tu nějakou záhadou potřebovali, já můžu přijet."

,,Dobře. Já to dořeším."

,,Zvládnu to sama. Ty máš práce až nad hlavu."

,,Neboj, ty jsi moje jediné dítě. A tvá mamka mi určitě pomůže to vyřídit. Večer za tebou přijdu a řeknu ti podrobnosti."

,,Ty jsi ten nejlepší taťka na světě."

Silně tátu obejmu. Je vážně úžasný.

,,Tak ahoj," rozloučí se.

,,Čau."

,,Čau se neříká, jak by řekl můj otec."

,,Stejně jako Čus, čusky, čauky, ahojky. A vlastně ani ahoj. Takže teď formálně: Na shledanou Vaše Královská Výsosti korunní princi Johannesi Alexandře Norský. Velice mě těšilo.

,,Mě taktéž velice těšilo, Vaše Královská Výsosti princezno Theo Astrid Norská."

Udělám pukrle a oba se rozesmějeme. Ano,na tomhle trvá taťkův otec. Ano, my ho musíme oslovovat Vaše veličenstvo. Strašně si na tom potrpí a občas je kvůli toho i mega nepříjemný.

Taťka odejde a já jsem opět sama ve svém velkém pokoji. Rozhodnu se zapnout si televizi a pustit si nějaký film. Nakonec vyberu nějakou romantickou slaďárnu, při které jaksi usnu. Vzbudí mě až večeře. Emilie (jedna komorná, sice straší paní, ale strašně hodná) mi přinese večeři.

,,Děkuji vám Emilie," poděkuji a vezmu si jídlo.

,,Nemáte zač Vaše Královská Výsosti princezno."

Udělá pukrle a chce odejít. Já ji ale zastavím.

,,Emilie, nemohla byste mi sehnat hnědou barvu na vlasy?"

,,Samozřejmě Vaše Královská Výso-"

,,Už mě prosím neoslovujte celým titulem Emilie. Stačí pouze Theo. Nebo princezno Theo."

,, Samozřejmě princezno Theo."

,,Tak na shledanou."

,,Na shledanou a dobrou chuť."

Tak jo. První ze tří večerních rozhovorů se služebnými mám za sebou. Dva jsou ještě přede mnou.

Jím večeři a při tom si prohlížím instagram přes svůj soukromý a tajný účet Thee.N

V tom ale do pokoje vtrhne taťka.

„Pozítří odpoledne odjíždíš. Pojedeš se sportovci, totiž servisáci už odjeli. Zařídili jsme to na poslední chvíli."

„Super. To abych začala balit, protože netuším, co všechno tu mám a co ne."

„No tak já jdu. Hezky se vyspi."

„Děkuji. A ty nepracuj v noci."

Rozloučíme se úsměvem a já se jdu připravit na spaní. Večer si čtu nějakou random knihu a pak ještě poslouchám písničky.

♡♡♡

„Why you always in a mood, fuckin 'round actin' brand new," zpívám, když házím do kufru věci, které možná budu potřebovat. Jak říká moje mamka, je dobré být připraven na vše. No dobře, vedra asi někde ve Švédsku v prosinci (dobře, teď je ještě listopad) nehrozí.

Před obědem mi Emilie donese tu barvu na vlasy. Která dlouho vydrží. Boží. Zítra ráno to bude operace. Snad budu vypadat aspoň trochu jinak. a snad nebudu vypadat jak debil.

Když doobědvám rozhodnu se jít ven a ještě dokoupím nějaké maličkosti, například nové boty (ok, to není zrovna maličkost, ale ty moje už mám dlouho a moje ostatní boty se do sněhu zrovna nehodí.)

♡♡♡

Je další ráno a já si barvím svoje vlasy ze špinavého blondu na hnědou. Snad nebudu vypadat hrozně.

Nakonec je to díkybohu dobré. Dokonce bych řekla, že mi to i celkem sluší. Dobalím poslední věci, jako je nabíječka na telefon, sluchátka a tak a jdu se chvíli učit.

Ahojky <3
Vítám vás u nové knížky.
Trochu změníme země, z Francie se přesuneme do Norska, protože proč ne :-)
Stand se vám bude líbit.
Mějte hezký zbytek dne a užijte si víkend <3