Hollyday Love

kapitola 3

Ráno jsem se probudila kolem sedmé. Vstala jsem a šla se uoravit. Večer jsem se po pokoji ani nerozhlédla, jen jsem skočila do postele a usnula. I jsem zůdtala oblečená. Pokoj nebyl ani velký ani malý:

Otevřela jsem si svůj kufr a vyndala jsem si krátké bílé šaty:

A vlasy jsem si nechala narovnané:

Pak jsem se pomali vydala na snídani. Ze třídy tam ještě nikdo nebyl, takže jsem se mohla najíst sama. Rozhlédla jsem se po místnosti a uviděla Rowoona. Šel přímo ke mě s jídle. ,,Ahoj můžu si sednout, nebo mě tvůj přítel zase opráská?" Usmál se na mě ,,Samozřejmě že si můžeš ke mě sednout."

Musím přiznat, že i když mám kluka tak se mi strašně líbí. ,,Pověz mi jak ses objevila v Čechách? Tedy jestli jsem to dobře včera pochopil." ,,Pochopil jsi to spravně. Můj táta dostal výhodnou práci v Čechách, no a proto od 12 tam žiji. Líbí se mi tam, žije se nám tam finančně i lépe, ale strasně se mi styská po Seoulu. Jo jezdíme tam každé léto za rodinou, ale není to jak to bývalo." Smutně jsem se na něho usmála a začala jíst svůj croiasant. Chápavě se na mě podíval ,,Chápu tě mám to podobně. Vlastně takhle ti to řeknu. Vím že se známe jenom chvíli, ale zníš jako milí člověk a je vidět že mě ani neznáš. Jsem kpopový zpěvák a docela i známý herec." Řekl mi a já jsem si uvědomila, že na proti mě je populární hvězda. ,,Tak už vim proč si mi trošku povědomej. Ale neboj nikomu to neřeknu. Na mě se můžeš spolehnout." Usmála jsem se na něho, ale úsměv mi hned z tváře spadl, když jsem uviděla Lukáše jak nám naštvaně přichází. ,,Co tady děláš? To jako hned snídáš s cizím člověkem?" Zařval na mě ,,Hele uklidni se a hlavně nežárli. To si už ani nemůžu popovídat s někým jiným než s tebou?" Zvýšila jsem na něj taky tón ,,Tak tady na mě nezvyšuj tón laskavě." Lukáš radši nasraně odešel a já jsem si promnula čelo. ,,Moc se ti omlouvám. Je strašně žárlivej, až mi to někdy hodně štve" Usmála jsem se na něj smutně. ,,Heleď já radši půjdu. Musím si ještě vybalit a zavolat rodičům. Můj brácha toho není schopnej. A tamhle i je."  Rowoon se koukl směrem kam jsem se koukala a pak se znova otočil ke mě. ,,Jste si docela podomný." ,,Jo jo jsme dvojčata. Tak heleď já půjdu. A děkuju za příjemnou snídani." ,,To ja děkuji. Měj se hezky. Snad se ještě dneska uvidíme." Usmáli jsme se na sebe a já odešla. Vtrhla jsem do pokoje a hodila polštářem, který byl kousek ode mně o stěnu. ,,Proč mě tak musí štvát? Proč musí být tak velká žárlivka?" Zařvala jsem přes pokoj. Nevím přoč, ale strašně mě to štve. Nemůžu si s nikým normálně popovídat. Sebrala jsem ze země polštář a hodila ho na postel. Přešla jsem do koupelny a svékla ze sebe oblečení, pak jsem si šla pro plavky a převlékla se do nich

Jsou jednoduché, ale hezké. Pak jsem si vzala ručník a šla do vnitřního bazénu, kde nikdo nebyl:

Byla tam i výřivka, do které jsem si lehla. Byla tak krásně teplá. Zavřela jsem oči a přímýšlela znovu nad Lukášem. Proč je tak naštvane? Přemýšlela jsem, ale v ten moment mě někdo vytrhl ze zamyšlení. ,,Ahoj, tal sem ses vytratila." Byl to Lukáš. ,,Nazdar." Pozdravila jsem ho, trošku naštvaným tónem. ,,Ahhh tady je někdo naštvanej." Obořil se na mě. ,,Já že jsem nasraná?! To spíš já bych se měla ptát proč si byl ráno nasranej." Teď jsem se na něho obořila já. ,,Já...." Lukášovi došla slova. Přisedl si ke mě do výřivky. ,,Moc se omlouvám, vždyť víš že jsem strašně žárlivej." Řekl a udělal smutnej obličej. Povzdechla jsem si a Lukáš se ke mě přiblížil. Vzal mě kolem pasu a začal mě líbat na krku. Pochvíli mi došlo co vlastně dělá. ,,Vážně si myslíš, že všechno vyřešíme tím že se teď spolu vyspíme?! To jako fakt? Tak to se mílíš!" Sesedla jsem z jeho klínu a vylezla z výřivky. A nezapoměla jsem sprostá slova. Koukla jsem naposeldy na Lukáše, který stál ve vířivce a překvapeně koukal. Vyšla jsem z bazenu a omotala jsem si ručník kolem těla. Rychle jsem vyběhla schody k výtahu a jela do svého pokoje. Měla jsem zase chuť něco roztřískat. To je teda pěkná dovolená.

Po obědu jsem se rozhodla, že půjdu na pláž. S Lukášem jsem od té doby nepromluvila ani jedno slovo. Na obědě jsem s nikým neseděla. Byla jsem v růžku sama. Neměla jsem na nic chuť. Rowoona už jsem od rána taky neviděla. Doufám že se nenaštval.  Doběhla jsem do pokoje a šla se převléct do sportovního oblečení:

Jediné na co jsem teď měla chuť bylo běhání.